Roubenka v podhradí

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Roubenky v naší zemi zůstávají zachovány velkou měrou díky péči chalupářů, kteří si tyto nádherné stavby oblíbili a mnohé z nich zvelebili nebo dokonce zachránili. Pojďme se podívat na chalupu, kterou si zamilovali Alice s Ladislavem.

Na Českolipsku nalezneme velké množství tradičních staveb, převážně roubených i hrázděných. Starobylé chalupy malebně zapadají do přírody a mnohdy doslova srůstají se skalami, ke kterým jsou často přilepeny. Domy do pískovců pronikají nejen podzemními sklepy, nad kterými jsou postaveny, ale skály někdy tvoří i zadní nebo boční stěny chalup, z nichž se tak vchází přímo do sklípků a dalších hospodářských místností, vytesaných do pískovce. Stejně tomu je u chalupy ve vísce v podhradí Starého Bernštejna.

Jak to všechno začalo

Venku se spustil déšť, sedíme v útulné kuchyni naší hostitelky a dozvídáme se příběh o začínajících chalupářích. Alice vzpomíná, jak se v červenci 2013 rozhodli strávit týden dovolené v hotelu Port u „mácháče“ a po několika dnech naplno podlehli kouzlu Máchova kraje. Prozkoumávali jej pěšky i na kole, krajina plná roubenek si je podmanila během několika dní. „Já, ‘hommo urbanus’, jsem začala přemýšlet o něčem, co by mne dříve ani nenapadlo. O pořízení chalupy! Můj partner, který měl z minulosti s chalupařením zkušenosti, nevěřil, že jsem chalupářský typ,“ vypráví Alice.

„Na jednom výletu jsme procházeli malou vískou, kde jsme objevili pískovcové schody vedoucí do dolní části obce schované pod skalou, kde bylo několik poloroubených stavení. Ten zapadlý koutek mě okouzlil a večer v hotelu jsem sedla k počítači a začala projíždět realitní servery, odhodlaná nějakou tu roubenku pro nás najít. A světe div se, jedna z těch romantických chalup, které jsme po cestě odpoledne okukovali, byla na prodej!“

Jednali bez odkladů

Okamžitě se na chalupu jeli podívat. Bylo parné léto a teplota vzduchu vyšplhala na 37 °C, i proto budoucí chalupáře uchvátily dva do skály tesané sklepy, kde je stabilně kolem deseti stupňů Celsia po celý rok, i fakt, že síň je z části vybudovaná z pískovcových kvádrů a částečně již je skála sama.

U domu byla zajímavě členěná zahrada o rozloze přibližně tisíc čtverečních metrů, kterou původní majitelé dobře založili a udržovali v krásném stavu. „Věděli jsme, že pozemek je pro nás velký tak akorát, a prodávajícím jsme řekli, že si koupi ještě necháme projít hlavou. V rychlém sledu jsme si prohlédli ještě několik dalších pěkných roubených stavení, ale vždy jim něco chybělo. Co? Nebyla to ‘TA’ chalupa,“ říká naše hostitelka.

Věci nabraly poměrně rychlý spád. Alice s Ladislavem v říjnu stavení koupili od manželů, kteří ho využívali přes třicet let v letní sezóně k rekreaci. Dům získali i s nábytkem, starožitnými kachlovými kamny a veškerým vybavením. To po kompletní renovaci opět skvěle slouží.

Za dva roky téměř hotovo

V přízemí jsou dvě předsíně, dva sklepy, prostorná koupelna, obývací pokoj a kuchyně. Hostitelé nás postupně všemi provádějí. „Naivní představy o tom, že to tady jen tak trošku vylepšíme, předěláme koupelnu, dáme do ní elektrický bojler, natřeme okna a zvenku nově nahodíme zděnou část stavby a já se budu moct vyžívat v nákupu záclonek do těch roztomilých malých okének, mě brzy opustily,“ přiznává Alice.

Každý chalupář ví, co rekonstrukce staré stavby obnáší. Jak shrnout dvouletou práci do zkratky, aby měla smysl? Do hovoru vstupuje Ladislav. „Bylo potřeba předělat kompletně celou elektroinstalaci, aby chalupa utáhla požadavky na komfortní bydlení, na jaké jsme zvyklí. Topení v podlaze, bojler, pračka, myčka, trouba, přímotopy a vše ostatní vyžadovaly nové rozvody elektřiny a silnější jističe. Pak následovaly rozvody vody a díky tomu došlo na nové vnitřní omítky. Když už jsme byli v tom sekání, rozhodli jsme se kompletně předělat koupelnu a toaletu a spojit je do jedné velké místnosti.“

„Vykopat jsme museli také téměř všechny podlahy v přízemí. Snižovali jsme je asi o čtyřicet centimetrů, aby se zvýšila světlá výška místností a já jsem tu nemusela chodit v předklonu nebo nosit na hlavě helmu,“ směje se Alice, která je vysoká 180 cm.

Podlahy bylo zapotřebí vyměnit i proto, že prkna byla poškozená vlhkostí. Ležela totiž přímo na písku. Po vytvoření izolace bylo třeba rozhodnout o materiálu podlah. Jedním z Aliciných koníčků je interiérový design, a tak nehodlala dělat kompromisy. Pro obývák našla stará široká prkna a do kuchyně a koupelny použila kvůli vytápění v podlaze dlažbu imitující staré dřevo.

Základem úspěchu je dobrý stavař

Na řadu přišla nová dřevěná okna, změna dispozice kuchyně včetně výroby nové linky a nábytku. V měřítku vykonaných prací následovaly zdánlivé „drobnosti“ jako lakování a oprava zárubní, dveří, schodů a okenních špalet nebo repasování starého nábytku.

„Vše bylo tak rychle možné díky tomu, že jsme měli šťastnou ruku při výběru stavební firmy. Zvolili jsme společnost pana Tamchyny z nedalekých Doks. Ten si vzal rekonstrukci na starost jako ‘generální ‘ dodavatel a všechna řemesla zajistil a zastřešil,“ pochvaluje si výběr firmy Alice. „Díky němu jsme vnitřní úpravy zvládli od února do konce června roku 2014.“ A novopečená chalupářka se mohla věnovat činnosti, na kterou se tolik těšila: věšet obrázky, pořizovat záclonky, povlečení, nábytek a přehozy.

Procházíme stavením

V útulném obývacím pokoji je příjemná atmosféra. Je světlý a veselý díky vybavení. Majitelka sem zvolila jako základní tmavě červenou barvu doplněnou všemi jejími odstíny od růžové po vínovou. Pestré vzory křesel vynikají na bílém pozadí stěn i podlahy nalakované barvou v odstínu břízy tak, aby nechala vyniknout krásné kresbě dřeva.

„O barevném pojetí celého domu jsem měla jasno už od začátku,“ říká Alice. „Obývák a kuchyně budou laděny do červena, koupelna do zelenkava a ložnice do tlumenějších tónů. Strávila jsem mnoho nocí na počítači hledáním vhodného retrovypínače, věšáčku, chlebníku, trouby či lampičky. Však mi rozumíte,“ směje se.

Místnost je přívětivá i díky teplu, které tu je. „Já jsem zimomřivec,“ přiznává hostitelka. „O to, aby tu bylo rychle teplo, se postarají přímotopy, osazené na stěny, a podlahové topení v kuchyni a koupelně. Tyto zdroje tepla využíváme k temperování. Ale naší chloubou je ‘krbopec’, kde litinová vložka obestavěná kachli hravě vyhřeje spodní část domu během pár hodin na libovolně vysokou teplotu,“ říká a přitom přikládá do ohně polena, kterých krb za večer dokáže spořádat i dva velké koše. Tepelná pohoda za to ale stojí.

Útulná kuchyně

V kuchyni majitelé ponechali původní kamínka Sideros, kterými pro atmosféru občas přitápí, ale paní domu kuchyň vybavila spotřebiči Amica v retrostylu. Má zde elektrickou troubu a plynový sporák na propanbutanovou láhev. Komfort kuchyně podtrhuje i myčka, zabudovaná do nábytku. Obkladačky hledala Alice dlouho. Nakonec po dlouhém čekání přijely až z italské Imoly.

„Do kuchyně jsem nechala u truhlářské firmy Dinak z Kněževsi vyrobit kuchyňskou linku v retrostylu na míru. Je v kombinaci drásaného dubu a červeně lakovaných dvířek, doplňuje ji dubový jídelní stůl s lavicí. Pracovní deska linky je z indické žuly s překrásnou červenavou kresbou. U stolu jsme ponechali původní bytelné dřevěné židle s krásnou patinou,“ ukazuje nám nábytek Alice.

Klidová zóna je v patře

Po strmém schodišti vycházíme do patra. Z podesty se vstupuje do dvou pokojů pro hosty, dětského pokoje, za kterým se ještě ukrývá hlavní ložnice. Tady majitelka využila téměř veškerý původní nábytek, který v domě byl. Musel se ale kompletně opravit, zbavit starých nátěrů a opatřit novým povrchem.

Majitelka vypráví, že třeba z postelí se použila jen čela, protože byly příliš krátké a nevešly by se do nich rošty a matrace klasických rozměrů. Masivní šatní skříně v ložnici jsou čepované, tudíž je nebylo možné pro opravu rozebrat.

„Z domu a zpět se stěhovaly tak, že se musela rozebrat podlaha na podestě, protože jsou tak velké, že nešly vymanévrovat po příkrém dřevěném schodišti. Myslím, že truhláři obecně se mnou měli velkou trpělivost. Zatímco se opravoval nábytek, stačila jsem přelakovat a vyměnit podlahu v patře. Ta se trošku zvedla a mezi vrškem skříně a nerovným stropem ložnice jsou na některých místech ‘celé’ dva milimetry místa,“ ukazuje Alice ke skříni. „Zjistila jsem, že mě práce rukama velice baví, a navíc si tvoření velmi užívám,“ dodává.

Dětský pokoj

V pokoji dcery Victorie jsme objevili skutečný skvost, vysoká násypná zámecká kachlová kamna. Původně byla v obývacím pokoji, kde je nahradila „krbopec“. Mají nádhernou zelenkavou barvu a secesní ornament kachlů. „Musela se repasovat, vyčistit a nově vyšamotovat. Teď dávají takový žár, že když omylem moc přiložíme, musíme je obcházet obloukem,“ říká Alice.

Druhý rok přešívali kabát domu

„S firmou pana Tamchyny jsme se pustili do domu také zvenku. Po oknech se kompletně měnily dřevěné ozdobné prvky a lišty ve štítu, dřevěné obložení kolem oken v roubené části, natíralo se roubení, spárovaly se pískovcové štuky, dělaly se nové okapy a omítky,“ vzpomíná Ladislav.

„Když už jsme byli v tom kolotoči, tak jsme vyhloubili parkovací stání pro auto, postavili zastřešenou terasu, opravili a dostavěli pár zídek z pískovcových štuků a nechali zhotovit novou dřevěnou bránu a branku, na které tesaři z firmy pana Haiera odvedli skvělou ruční práci. Velice mě překvapilo, jak krásné pískovcové štuky se skrývaly pod starou omítkou a hustým porostem břečťanu. Rozhodli jsme se je očistit a vyspárovat, stejně tak jako podezdívku domu, průčelí bývalého chléva a opěrnou zeď u dřevníku,“ doplňuje pán domu.

Alice vypráví o tom, že dům má pozitivní energii, protože je z hlediska učení feng-šuej téměř ideálně orientován. Pro další posílení pozitivní energie bylo vhodné natřít vchodové dveře červenou barvou. Prosadila si proto odstín bordó. „Aby byl vnějšek domu barevně sjednocen, dala jsem na bordó natřít také okapy i trámy podstávky. Při pátrání po historii roubených staveb jsem totiž zjistila, že barvy nejsou roubenkám cizí. Původní stavby bývaly živě barevné a to výhradně hnědobílé ladění je záležitostí přibližně posledních sta let. V antikvariátu jsem objevila půvabnou publikaci o lidových dřevěných stavbách, kde byly nákresy štítových ozdob a různých typů lomenic, které jsme použili jako inspiraci při rekonstrukci. Naše chalupa je podle odhadů odborníka asi 180 let stará, tak doufáme, že v novém kabátě tady ještě nejméně sto let stát bude.“

Práce nikdy nekončí

Alice s Vladislavem v letošním roce začali třetí rok svého chalupaření. Za dva roky zvládli neuvěřitelně mnoho práce. Opravili a zařídili chalupu zevnitř i zvenku a mají ještě další plány na zvelebení okolí. Chtějí pořídit nový plaňkový plot, vybudovat letní koupelnu a zkultivovat zahradu.

Alice dodává: „Jedna pro mne důležitá věc spíše duchovního než stavebního rozměru je ale už teď těsně před dokončením. Jde o kříž na pískovcovém podstavci, který bude osazen do plotu a vysvěcen. Jsem si jistá, že u domu v minulosti kříž byl, a tak se sem po několika generacích vrátí, aby nám připomínal pomíjivost i věčnost.“

text: HELENA ŠTĚTINOVÁ
foto: VLADIMÍR HÁJEK