U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
O vžrnŽ službž vodního mlůna
Kategorie: Návštěva | Autor: Ivan áimek
Mlýn byl už v dávné minulosti místem, kde se lidé shromažďovali. Zatímco čekali na mouku, vedli řeči. Mlýn byl často i místem podezřelým, živnou půdou hříchu, neboť se k němu stahovali nejen krajánci, ale i prostitutky. V mlýnech se osnovaly nepokoje a sedlácké vzpoury, náboženské řády sem vysílaly své mnichy na výzvědy…
Mlynářství patřilo i na Slovensku mezi nejrozšířenější řemesla. Stejně jako v jiných zemích, kde mlýn – jeden z největších a nejdůležitějších vynálezů – lidé zapřáhli do svých služeb.
Kudy vedla cesta mlýnů
Do Evropy se vodní mlýn dostal z Malé Asie někdy ve 2. století před Kristem. První ho převzali technicky zdatní Římané, kteří na něm ještě mnohé zdokonalili. Podstatnou změnou byla náhrada kol horizontálních koly vertikálními s ozubeným převodem, spojujícím horizontální osu kol s vertikální osou mlýnských kamenů. Zní to složitě, ale je to praktické.
Po Evropě a tedy i u nás se vodní mlýny rozšířily někdy v 8. až 9. století. Stavěli si je téměř v každé obci, kterou protékala říčka či bystřina. Voda tak svou silou nahradila těžkou práci lidí a zvířat.
Na Slovensku se těchto staveb zachovalo poměrně dost, i když už nefunkčních, opuštěných a zchátralých. Bohužel nejdřív shnilo a ztratilo se to nejhezčí a nejcharakterističtější, co tvoří mlýn mlýnem -dřevěné lopatkové kolo. A když si městští lidé „vymysleli“ druhé bydlení na venkově, aby se tam v rámci víkendového dolce vita chodili pořádně „upracovat“, duševně pookřát a zdravě vyvětrat hlavu, staly se pro ně i zbytky vodních mlýnů lákavým terčem zájmu. Chvála jim za to, neboť chalupáři tím mnohé stavby zachránili.
I na Myjavsku a Staroturansku mají mlýny dlouhou tradici. Existují záznamy, že v roce 1715 jich bylo jen na Myjavě šest, stejně tak ve Staré Turé, osm v blízké Brezové pod Bradlom a další v okolních vsích. Nejen že mlely mouku, ale měly i podstatný vliv na vznik konstrukce poschoďového domu v této oblasti. V análech se připomíná, že Škrinárský mlýn, postavený koncem 16. století, byl dokonce první kamennou stavbou Myjavy.
S úctou k práci předků
Jeden z těchto myjavských opuštěných a chátrajících mlýnů, postavený roku 1870 (o čemž svědčí vročení vyřezané do stropního trámu), vzbudil pozornost našich hostitelů. Rozhodli se, že v něm budou trávit svoje volné víkendové a prázdninové dny a týdny, proto se jej pokusili zachránit.
Celý areál má čtvercový půdorys s atriovým dvorem uprostřed. V nejvyšší a nejstarší trojposchoďové budově se dodnes zachovala značná část technologického zařízení, které sahá zdola až po střechu. Před časem, když měli noví majitelé ještě dostatek chalupářského entuziasmu, mlynářskou technologii vyčistili, ošetřili a natřeli. V prvním poschodí, kam vedou dřevěné ošlapané schody, pamatující ještě mlynářova zamoučená bagančata, dnes stojí mlčky v přítmí dvě násypky, mlýny a zařízení, odkud se sypala do pytlů mouka. Vedle jsou dveře, kterými se plné pytle spouštěly po šikmé dřevěné rampě do připravených vozů. A na dřevěné podlaze spočívají dokonce původní mlýnské kameny. Vzhledem k tomu, že jsou už celkem nepotřebné, je na ně zvláštní pohled. Vždyť před staletími byly tyto kameny špičkovou technologií, porovnatelnou – hádám – s dnešními počítači. I když je ještě otáčela lidská síla či dobytčí zápřah, byly nahrubo opracované okrouhlé kameny převratným vynálezem, který znamenal obrovský skok na klikaté cestičce naší rané civilizace…
Síla rychlé vody
Kdysi tekl místní potok mnohem výš a jiným korytem než dnes. Tekl vřezaný do svahu, v úrovni mlýnské střechy. Souběžně s potokem vedla cesta, po níž mířily do mlýna povozy s obilím. Kousek před mlýnem zdvihla stavidla vodu o dobrých 4 – 5 metrů tak, aby vodní masa padala na lopatky kola. A když bylo třeba, přesměrovali ji k blízkému katru. Tam síla vody řezala kmeny stromů na desky a fošny – a tak vznikl na vsích první průmysl.
Kolo našeho mlýna neexistovalo už v sedmdesátých letech. Vidíme jen polámané a shnilé zbytky hrubé dřevěné hřídele, která trčí z otvoru v mlýnském komíně do hluboké kamenné šachty, kde voda otáčela lopatkovým kolem. Svého času se noví majitelé dokonce i pokoušeli cosi opravit, ale zůstalo jen u plánů. Možná někdy…
Voda z mlýna odtékala kanálem pode dvorem ven, až do odpadní jámy (z níž má dnes soused pěkné jezírko) a odtud se nakonec opět vrátila do potoka. Mlít se tady přestalo v roce 1948. Cesta, kterou se do mlýna přiváželo obilí, zarostla.
V domě je všechno, jak má být
Obytná část mlýna v samostatném domě hned napravo za vstupem byla přistavěna později. Z předsíně se vchází do ložnice a do kuchyně; z té vedou schody do patra na galerii a k dalším pokojíkům.
Z rustikálně zařízené kuchyně na návštěvníka dýchne kouzlo tradiční vesnice se vším, co si pod tím lze představit. Stěny a poličky zdobí hrnky na kávu či mléko, staré talíře, kuchyňské náčiní. Všecko hřeje a voní dřevem a jeho teplými odstíny. Středem kuchyně je dubový jídelní stůl se židlemi a rohovou lavicí. V rohu u okna pod galerií je malá kuchyňka s vodou a vařičem a také pec. Stylově zařízena je i světnice se sedací soupravou a starou almarou – místo pro zastavení a odpočinutí. Většinou si ale domácí užívají svěží vzduch venku.
Nic se nevyhodilo
Zatímco interiéry ctí tradici, na dvoře se leccos změnilo. Vpravo před obytnou částí bývala dříve při obvodové zdi prostorná kuchyně. Zchátralou střechu bylo nutné strhnout, a tak zbourali i zeď a o tuto plochu byla rozšířena zeleň na dvoře. V obvodové zdi zůstala nika – památka po dveřích, kterými se vycházelo ven z mlýna po mostku nad potokem.
V místě dnešního vstupu do areálu stávaly maštale pro dobytek. V době koupě objektu už byly na spadnutí. Aby noví majitelé nemuseli rozebrat ještě dobrou střechu, hydraulicky ji zdvihli o 30 centimetrů výš, nosné zdi opravili a pak střechu zafixovali. Kromě hygienického zázemí tu zbylo dost místa také pro auto i pingpongový stůl. Zdi chalupáři vyzdobili hospodářským nářadím, koňskými postroji a vchod do mlýna stráží dokonce staré dělo. Nic se nevyhodilo, všemu, co se tu zachovalo, našli domácí trvalé místo.
Opatrují i starou knihu účtů, kde si mlynáři zapisovali svoje obchody. Ukazuje se, že ne vždy se platilo penězi. Někdy se služba platila protislužbou. A dluhy se vyrovnávaly tak, že hospodář půjčil věřiteli pole, formanku či koně.
Život se sem vrátil
Na dvoře, původně s hnojištěm, nad nímž kralovala velká moruše, se dnes daří trávníku a stromům, které kompletně vysadili dnešní majitelé. Na vzdálené straně, proti vchodu, byla druhá maštal. I tento prostor slouží novému účelu. V herně se členové rodiny a jejich přátelé baví u kulečníku a karetního a šachového stolku. V chladnějších dnech místnost vyhřívá krb, který navrhla paní domu, stavební inženýrka, a pán domu jej postavil.
O kus dál pod přístřeškem, částečně otevřeným do zahrady, je vidět velkou pec, kde se kdysi pekl chleba, a před ní dlouhý dřevěný stůl. Právě okolo něj se ve mlýně nejvíc žije. Bývá svědkem vyprávění, rozhovorů, her a pohostinnosti domácích, jejichž zásluhou starý mlýn, ze kterého sice čas dávno vyfoukal poslední stopy mouky, ale jeho zdi se bělají novotou, zůstane ještě dlouho součástí obrazu vesnice.
Popisy k obrázkům
Nově nabílené zdi starého mlýna hlásí, že se v nich život nezastavil
Mlýnské kameny byly v dávné minulosti převratným vynálezem
Mlýnské kolo se dochovalo jen málokde. I zde po něm zůstal jen zbytek hřídele trčící ze mlýna.
Zbytky mlynářské technologie bez hnutí odpočívají v nejstarší patrové části stavení
Pohled od sousedů
Centrem domu je kuchyně s tradičním uspořádáním – s velkým stolem a lavicemi v rohu
V obývacím tzv. „pěkném“ pokoji najdeme sedací soupravu a starožitnou almaru
Ze dvora je dnes pěkná zahrada. Za vzrostlou zelení prosvítají zdi budovy s technologií
Poetické zákoutí vzniklo v místech, kde zbořili původní kuchyni
Reliéf T. G. Masaryka připevnil jeden z hospodářů
V zeleni, která prostupuje dvorem, se sem tam objevují tiché oázy odpočinku
Pohled, který prozrazuje, že majitelé mlýna mají smysl a cit pro krásu
Jiné než hrubě opracované lavice ze dřeva by tomuto místu ani neslušely
Přístřešek se starou pecí a velkým stolem. V létě je tu příjemně
Pro ptáky tu mají pěkné vyřezávané krmítko
Autor fotografií: FOTO AUTOR, PŘEKLAD MARTINA LŽIČAŘOVÁ
