U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Dráteník z Veselého Kopce
Kategorie: Volný čas | Autor:
Někdy se člověk ke svým koníčkům dostane zvláštní náhodou. Podobné to bylo i s drátováním pana Miroslava Hejduka a jeho ženy Evy.
Dnes je můžete vidět – buď oba nebo pana Miroslava – při různých akcích ve skanzenech, na lidových jarmarcích a podobně, jak předvádí drátenické řemeslo. V kulise vesnické světnice jsou na lavici podél zdi vyrovnané bílé a hnědé drátované hrnce, džbány a mísy a dráteník v kloboučku zručně oplétá džbán pravidelnými drátěnými oky. Před paní Evou jsou na stole drobnosti pro radost: odrátovaná barevná vajíčka a miniaturní keramika, z drátěných oček vytvořené šperky a ozdoby na zeď.
Od volantu k drátům a hrncům
Paní Eva pracovala jako výtvarnice ve skanzenu lidových staveb Vysočiny na Veselém Kopci, kam ji přivedla její záliba v tradičních technikách a zároveň velká náhoda. Jak sama říká, tady si „čuchla“ pomalu ke každé lidové technice – před akcemi pekla kila tradičního cukroví, před Velikonocemi zdobila pro expozice kraslice, připravovala ukázky batikování, vyráběla slaměné ozdoby… Manžel tam za ní chodil a občas s něčím pomáhal.
„Pro předvádění tradičních řemesel jim chyběl dráteník, tak mi řekli, jestli bych to nezkusil,“ začíná odhalovat začátky svého koníčka a dnes i živobytí pan Hejduk. „Já do té doby žádného dráteníka neviděl, nevěděl jsem vůbec, zda se oplétá jedním drátem nebo systémem drátů. Několikrát jsem to zkoušel, ale nešlo mi to.“ Pak navštívil v Žilině drátenické muzeum. „Když jsem viděl vystavené exponáty, řekl jsem si: Musíš! Zkoušel jsem to znovu a znovu, na některé postupy jsem musel pracně přijít sám. Pak jsem začal přidávat i vlastní nápady – používám například motiv volut, to je taková moje značka.“ Drobné stočené voluty najdeme opravdu na každém hrnci i hrnečku. „Tak se ze mě díky Veselému Kopci stal dráteník,“ konstatuje pan Hejduk, který nakonec vyměnil volant náklaďáku za staré řemeslo a drátenictví se věnuje už deset let.
Nejradši má střepy
Tohle řemeslo dělá pan Hejduk tradičním způsobem, k drátování si vybírá bílou a hnědou keramiku, jaká se používala dříve, drátuje včetně dna. „Většina lidí si myslí, že se drátovalo jen rozbité nádobí, ale to není pravda. Když se děvče vdávalo, dostávalo výbavu už zadrátovanou.“ Prý z bezpečnostních důvodů, kdyby náhodou plný hrnec s horkým obsahem praskl. Dno se drátovalo proto, aby se jídlo nepřipalovalo, zároveň se tak rozvádělo teplo i na boky nádoby.
Co vlastně dráteník ke své práci potřebuje? Pokud nepředvádí někde ve skanzenu, pracuje pan Mirek doma v obývacím pokoji. Na klíně hrnec, vedle na zemi kolo drátu, při ruce dvoje kleště, skřípací a tahací – drát se musí při práci stále utahovat. Způsob drátování vychází z tvaru nádoby. Někdy se začíná shora, jindy ode dna. Nejlépe se prý drátují baculaté tvary.
Má nějaká přání? „Rád drátuji staré rozbité věci, se kterými za mnou lidi přijdou. Je to třeba jejich památka po předcích. Řeknu si: Přece to dokážu! Jednou mi na jarmarku přinesli padesátilitrový zelňák, byl na dva kusy. Při přenášení mi jedna část spadla na zem a rozbila se na malé kousky. Ostatní kolem byli zvědaví, co s tím udělám. Tak jsem se do toho pustil a než jarmark skončil, byl zelňák odrátovaný.“
Mám ráda pestrost
Paní Eva nejdříve drátovat nechtěla, věnovala se jiným technikám. „Ale pak mi to nedalo a když jednou nebyl manžel doma, vzala jsem si džbáneček a nastříhala dráty. Připadalo mi to jednoduché, ale výsledkem mého pachtění tenkrát nebyla příliš pravidelná oka,“ svěřuje se s úsměvem.
Návštěvníci skanzenů a jarmarků chtějí i různé drobnosti, tak se do nich pustila. Na rozdíl od manžela používá různé techniky drátování, slabší drátek a v různých kvalitách. „Manžel dělá řemeslo v tradiční podobě, já mám ráda pestrost, nové věci,“ prozrazuje na sebe paní Eva. Z drátů vytváří bižuterii, ozdoby na zeď, zápichy do květináčů, velmi ráda drátuje vajíčka. „V drátování můžete jít stále dál, vymýšlet něco nového. Řemeslo se musí udržet živé, aby nezaniklo.“
A jak to vypadá v drátenické domácnosti? V drátovaném nádobí se sice nevaří, ale díla obou manželů vidíme leckde. Ve džbánech jsou květiny a před Vánocemi bývají i ozdobené větvičky jehličnanů. Větší drátované nádoby zdobí halu, na římse krbu jsou miniatury, na stěnách visí drátované „obrázky“. A dokonce kočka Bára má obojek s ozdobami z drátu! Iva Tvrzová
Popisy k obrázkům
1 Bílá drátovaná užitková keramika s typickými volutami
2 Někdy jsou oka z drátů pravidelná, jindy různě velká, to záleží i na tvaru nádoby
3 Mirek Hejduk v drátenickém
4 Odrátovaný sádelňák může dnes sloužit třeba na sušené ovoce nebo houby
5 Paní Eva zkouší různé styly jemného dekorativního drátování na drobné keramice i velikonočních vejcích
Autor fotografií: FOTO PAVEL VESELÝ
