U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
SANACE VLHKÉHO ZDIVA
Kategorie: Vlhkost v domě – speciál | Autor: PAVEL FÁRA
Ochrana zdiva před nadměrnou vlhkostí se prakticky dotýká každého vlastníka starší stavby. Působením vlhkosti se rozpadají stavební materiály a také se zhoršuje tepelný odpor konstrukcí.
Před zahájením sanačních prací je nutné správně určit příčiny zavlhčení. Hlavní zdroje vlhnutí jsou obvykle: kapilární vzlínání vody, prosakování vody, kondenzace vodní páry a hygroskopický příjem vlhkosti. Příčiny zavlhčení nemusí být vždy jednoznačné, velmi často se jejich projevy překrývají. Vhodná je proto konzultace s odborníkem. Při sanaci zdiva je nutné nejprve odstranit zjevné příčiny zavlhčení a teprve posléze řešit jejich důsledky. V praxi proto nevystačíme jen s jediným opatřením, ale musíme je vhodným způsobem kombinovat. Důležité je, že vlhkost je třeba od konstrukce nějakým způsobem odvést nebo konstrukci od zdroje vlhkosti izolovat.
Zdivo nad terénem
Pro dodatečnou izolaci zdiva ve vodorovném směru se nejčastěji používají mechanické způsoby (vkládání izolace do prořízlé spáry) a injektážní metody (napuštění vrtů ve zdivu látkou, která póry utěsní nebo hydrofobizuje). Mechanické způsoby jsou dlouhodobě nejspolehlivější. Vodorovnou izolaci vkládáme do otvorů vybourávaných ve zdivu nebo do proříznuté spáry. Jako izolační materiál používáme pásy s vyšší tuhostí – ze skelného laminátu, z PVC nebo polyetylénu. Postupné vybourávání zdiva bývá velmi pracné, v cihelném zdivu lze spáru snadněji vytvořit řetězovými pilami. Podřezávání stěn řetězovými pilami je určeno pro cihelné zdivo s průběžnou spárou do tloušťky cca 0,6 až 0,9 m.
Pokud se jedná o zdivo smíšené nebo kamenné používáme diamantová lana. Tloušťka stěn při podřezávání lanem není prakticky omezena a lze vytvářet i svislé spáry. Cihelné nebo smíšené zdivo s průběžnou ložnou spárou lze také izolovat vtlačováním zahrocených nerezových plechů pomocí beranidel. Proti klasickému podřezání se ušetří několik pracovních kroků: čištění spáry, manipulace s izolací, klínování zdiva proti sedání a injektování spáry po vložení izolace.
Výhoda mechanických metod – totální přerušení pohybu vlhkosti – je u starších staveb mnohdy nevýhodou. Dojde k uzavření vlhkosti pod izolací a hrozí, že vlhké zdivo bude v zimě odmrzat. Tuto oblast musíme zateplit.
Injektážní metody
Izolaci stěn lze také vytvořit napuštěním zdiva vhodnou látkou, která pronikne do pórů stavebních hmot – injektáží pomocí vrtů. Vrty ve zdivu je zapotřebí uspořádat tak, aby látka pronikla do celé izolované oblasti. Obvykle se vytvářejí ve vzdálenostech cca 12 – 15 cm od sebe, kolmo nebo šikmo k povrchu (cca 0 – 30°) a v délce k protějšímu líci zdiva zkrácené max. o 10 cm. Do tloušťky zdiva cca 0,9 m lze injektovat jen z jedné strany, při větších tloušťkách se doporučuje navrtat stěnu z obou stran. Průměr vrtů (cca 12 – 40 mm) a jejich vzdálenost odpovídá konkrétnímu typu izolační látky a způsobu injektáže. Látku lze do konstrukce napouštět pod tlakem pomocí speciálních pump nebo volně, jen za atmosférického tlaku (např. ze zavěšených nádobek nebo nálevkami).
Účinnost injektážní látky
Injektážní látky založené převážně na utěsňujícím principu (např. cementové suspenze nebo polyuretanové a akrylátové pryskyřice) mají proti vzlínání vody nižší účinnost, neboť zaplňují hlavně velké póry, kde se kapilární transport vlhkosti tolik neuplatňuje. Jejich těsnicí schopnosti se využívají proti prosakující vodě. Vhodné jsou v případě kompaktního lomového zdiva, kdy těsníme hlavně ložné spáry.
Nejlepší penetrační schopnost mají hydrofobizační prostředky (např. silikonové mikroemulze), jejichž částice jsou daleko menší. Umožňují difuzi vodní páry zdivem, obecně tedy i plynů, ale nehodí se, pokud máme stavbu zároveň izolovat i proti radonu. Vhodný kompromis v daném případě je injektáž tzv. „kombinovanými“ prostředky, kde je hlavní těsnicí složka, tvořená koloidním roztokem vodního skla s nízkým obsahem alkálií, ještě doplněna hydrofobní látkou.
Hydrofobizační krémy
Novinkou na trhu jsou tzv. hydrofobizační krémy. Snadno je lze plnit do vrtů jen pomocí nízkotlakého (zahradnického) postřikovače. Krémová konzistence zajišťuje spolehlivou aplikaci u zdiva obsahujícího dutiny, kaverny nebo trhliny. Dobře se uplatní u konstrukcí z nepálených cihel nebo s hliněnou maltou, které nesnesou nadměrné zavlhčování technologickou vodou.
Oproti podřezání je účinnost injektážních metod nižší, nikdy nedojde k úplnému přerušení kapilárního systému. U materiálů citlivých na obsah vlhkosti např. zdivo z opuky nebo vepřovic, kdy by přesušení mohlo vést ke statickým poruchám, představuje tato skutečnost dokonce určitou výhodu. Injektážní metody jsou i značně variabilní: vhodným nastavením směru a sklonu vrtů lze vykrýt složitější půdorysné profily nebo propojit různé výškové úrovně.
Vzduchové metody
Vlhkost zdiva lze snižovat i tzv. vzduchovými metodami, které využívají pro odvedení vodní páry přirozeně proudícího vzduchu. Vlhkost se odvětrává do vzduchových mezer nebo kanálů zřizovaných většinou pod podlahou místností. Při navrhování je nutné pamatovat na dostatečné rozměry vzduchové mezery (min. tloušťka 15 – 20 cm) a rozdíl výšek mezi nasávacími a odvětrávací otvory, aby docházelo k účinnému pohybu vzduchu. Nasávací otvory by měly být osazeny na chladnější straně objektu (severní nebo východní průčelí) než výdechové. Odtah vzduchu z dutiny lze zajistit jinak nevyužívanými komíny uvnitř budovy. Mezi vzduchovou dutinu a vnitřní konstrukci (obvykle podlahu) je nutné osadit tepelnou izolaci, aby nedocházelo k promrzání v zimním období.
Obnova svislých izolací
Pokud je hlavní příčinou poruch voda pronikající z přilehlé zeminy, je nutné zdivo odkopat a provést kvalitní rubovou izolaci. Jen zřídka lze izolaci dimenzovat na zemní vlhkost. Většinou jsou v okolí starších staveb různé ulehlé navážky, které zadržují prosakující vodu (srážkovou nebo z poškozených podzemních sítí). Z tohoto důvodu se svislé izolace zesilují a výkopy musí být odvodněny drenáží. Drenáž by měla být navržena tak, aby byla funkční po celou dobu životnosti stavby. Kromě klasických asfaltových pásů se u starší zástavby dobře uplatní stěrkové systémy, které dobře kopírují nerovný povrch zdiva nebo tvarově velmi složité detaily. Pro vnější izolace se používají bitumenové stěrky, pro vnitřní izolace pod omítku nebo na sokly minerální povlaky na cementové bázi. Poměrně opomíjeny jsou rubové izolace z jílové hmoty. Tento historický materiál však vyžaduje velmi pečlivý výběr, zpracování i následné ošetření.
***
KDYŽ SE ŘEKNE
plísně
Nadměrnou vlhkost často doprovází i výskyt plísně. Jedná se o mikroskopické vláknité houby, které nacházejí živnou půdu všude tam, kde je vlhko. Řadí se mezi mikroorganizmy jejichž viditelné projevy je možné sledovat na napadených podkladech v barevných nárůstech od žluté, béžové, oranžové přes modrou, zelenou až k hnědé, šedé a černé. Jejich povlaky se vyskytují zejména na zvlhlých zdech, zařízeních interiérů a nejrůznějších předmětech. Jsou původcem zatuchlého pachu a jejich spóry zároveň představují velice závažné alergeny. Preventivně se jim můžeme bránit pomocí speciálních přísad do malířských nátěrů a omítek. Již vzniklé plísně zlikvidujeme většinou opakovaným použitím vhodného přípravku (např. ekologický Bio Repel) a následným mechanickým odstraněním i s napadeným podkladem. Čistý podklad se nakonec ochrání proti dalšímu vzniku plísně chemicky (Bochemit QB Hobby, Savo).
JAK NA TO
ÚDRŽBA PO SANACI
* Budovu je třeba pravidelně a opakovaně větrat. U starších staveb je třeba prozkoumat původní systém větrání a posoudit jeho obnovu. Bezprostředně po dokončení stavby není vhodné přisazovat vnitřní vybavení těsně ke zdem, ale tak, aby byl umožněn pohyb vzduchu.
* Častou příčinou poškozování vnitřních stěn je zatékání do komínových těles. Průduchy velkých rozměrů by měly být upraveny tak, aby do interiéru nezatékalo a zároveň bylo umožněno odvětrání vlhkosti z místností.
* Výmalbu místností je zapotřebí obnovovat nátěry s vysokou paropropustností. Dlouhodobě se osvědčují minerální nátěry – vápenné nebo silikátové barvy, které mají díky vysoké alkalitě i biocidní účinky.
* Nezbytné je průběžně kontrolovat stav střechy včetně klempířských prvků. Problematické bývá oplechování na styku střechy a sousedních stěn nebo kolem komínů.
* Samozřejmostí by mělo být pravidelné čištění dešťových žlabů a svodů včetně lapačů střešních splavenin a dvorních vpustí. Čištění je třeba provádět minimálně dvakrát ročně před začátkem a po konci zimního období.
* Pravidelně musí být opravovány venkovní omítky a obnovovány ochranné nátěry. Na plochy bezprostředně vystavené účinkům srážkové vody je vhodné používat vodoodpudivé nátěry.
* Při opravách je nezbytné důsledně zachovávat příčné spádování architektonických prvků od svislých ploch, např. u říms nebo soklů. Předsazené prvky by měly být upraveny tak, aby srážková voda nestékala po jejich povrchu.
* Plochy přiléhající k budovám by měly být vyspádovány tak, aby dobře odváděly dešťovou vodu nebo tající sníh.
Dodržování výše uvedených zásad je zvlášť důležité u památkově chráněných objektů, kde zanedbání základní údržby může vést k těžko vyčíslitelným škodám.
Obrázek
PŘÍČINY VLHNUTÍ ZDIVA
Popisy k obrázkům
1 Vysoká hladina spodní vody je na obvodových a středních stěnách patrná 2 Membránové čerpadlo pro tlakovou injektáž zdiva silikonovou mikroemulzí 3 Vlhkostní mapy na středních zdech často souvisejí se zatékáním vody do komína 4 Hygroskopické zavlhčení povrchů bývalého chléva vlivem vysokého obsahu dusičnanů
Vytváření vzduchové dutiny pod podlahou pomocí kanálků s odvětráním do komína
Odvodněný venkovní kanál zvyšuje plochu pro odpaření vlhkosti ze zdiva
Autor fotografií: FOTO: HANA PACLOVÁ A ROBERT GILL
