U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
„Malovaná“ zahrada
Kategorie: Zahrada | Autor: Marie Rubešová
Manželé Bednářovi bydleli léta v Českých Budějovicích. A o víkendech vyráželi s dcerkou a jezevčíkem na chatu na soutok Malše se Stropnicí. I když cesta netrvala příliš dlouho, neustálé pendlování mezi bytem a chatou a údržba dvou domácností je přestalo těšit.
Rozhodli se, že bydlení s venkovskou relaxací spojí a začali shánět parcelu. „Manžel potřeboval, aby nebyla daleko od Budějovic, kde má galerii, mým požadavkem byl jen prostor na slušný ateliér a kus zahrady,“ vypráví malířka Ivana Bednářová. Sledovali jsme inzeráty, ptali se známých a projížděli široké okolí jihočeské metropole.“
Římovská překvapení
Cesta je zavedla i do Římova. Bylo tenkrát ošklivě počasí, a tak měli pocit, že nevlídné je i samo místo. „Sem nikdy!“ – řekli si prý svorně. Ale potvrdilo se rčení o odříkaném chlebu. Vhodnou parcelu totiž našli právě tam. Do Českých Budějovic je dvacet kilometrů, do Českého Krumlova ještě blíž. Nebylo co řešit.
Římov se stal jejich domovem v roce 1992. „A od té doby si uvědomujeme, jak je tady nádherně. Klid, voňavý vzduch, koupání v přehradě nedaleko a v lesích nad obcí snad nejkrásnější křížová cesta na světě. Na jednotlivých zastaveních jsou výjevy malované, vytvořené ze dřeva i kamene, člověk tam cítí neuvěřitelný závan energie. Dnes už mám tenhle kout moc ráda,“ přiznává paní Ivana. A dodává, že k tomu hodně přispívá i její zahrada.
Sem si chodí odpočinout, když ji práce u stojanu unaví, sem přichází pro inspiraci. Nejsou to však chvíle zahálky. Navštěvuje zahradu vyzbrojena nůžkami a velmi často také rýčem, aby připravila jamky pro nové keře. A od časného léta do podzimu prohání po travnatých plochách sekačku.
Japonerie po česku
Malá lucerna ve tvaru japonské pagody a v různých částech zahrady květináče a mísy se svérázně kultivovanými bonsajemi naznačují kořeny inspirace. „Ráda si kupuji věci související s japonerií. Jako mladá holka jsem dostala kalendář, v němž byly gejši a za nimi scenérie z japonských zahrad. Možná i to mě ovlivnilo. V Římově by měl člověk asi tvořit něco venkovštějšího, ale mně to dělá moc dobře.“
Terén, na němž paní Ivana „maluje“ zahradu svého srdce, byl prý původně dost „šílený“. Vyváželo se sem totiž všechno, co překáželo, když se nedaleko stavěly bytovky. Tvarovali terén postupně, podle potřeb domu i rostlin. Jsou to hlavně okrasné druhy. Jen vzadu u bílé zdi, za stěnou ovocných stromů a řádkou nízko sestříhaných buxusů je místo pro bylinky a zeleninu. „Manžel tu mívá pár rajčat, kopr a v malém japánku okurky. Pouští je po drátě na nejbližší jabloň a návštěvám tvrdí, že pěstuje jablokurky.“
Zahrada plná barev a života
Na jaře a v létě bývá krásná každá zahrada. Tahle římovská je však zajímavá i na podzim a prý neztrácí půvab ani pod sněhem. Zeleň zakrslých nebo různě „umravňovaných“ buxusů, jalovců, rododendronů, boroviček a stříbro smrčků zdobily koncem října vínově červené okolíky rozchodníků, zelenorudé listy barvínku a korálky skalníku a tavolníku. Paletu doplňovaly vedle nejrůznějších trvalek a skalniček tenké kmínky javorů se světle purpurovými vlaječkami listů.
„Radost mi udělala vajgélie. Obvykle kvete dvakrát, ale letos se díky teplému počasí rozvila i potřetí,“ vypráví paní Ivana při procházce, na níž nás žárlivě provází jezevčice Nerinka. „Kalina kožnatá vůbec neshazuje listí. Ale ještě hezčí je na jaře, kdy se ozdobí smetanově bílými květy. Tento nízký, růžově kvetoucí keřík je skymie. Květy přežijí i zimu, protože je tady asi nějaké příznivé chráněné mikroklima. Za ní vidíte kroucenou vrbu, která vyhlíží pěkně japonsky. A tady jsem vysadila několik keřů hlohyně pro obživu ptáčkům. Ráda sedávám na lavici u venkovního krbu a sleduju jejich hry.“
Ptáci se rádi osvěžují v malém jezírku, jehož oko vlhce hledí z kamenného rabátka. Nikdo by neuhodl, že vzniklo z obyčejné plastové nádoby, kterou Bednářovi získali od souseda. „Vytvořil se tam zvláštní biotop, který má i samočisticí funkci. Hlavní zásluhu na tom mají šnečci, které jsme přinesli v balu s lekníny. A taky tu jsou potápníci a chodí sem kraulovat dvě ropuchy, které žijí na zahrádce,“ vypráví malířka.
Kameny nejrůznějších tvarů a velikostí, pokroucené dřevo ze staré švestky, z něhož prý vznikne brána s budhistickými zvonky, stromy z náletu i přenesené z lesa, z míst, kde živořily, další cíleně zakoupené nebo darované, nízké květiny a vysoké trávy… To všechno je živá paleta, do níž paní Ivana „namáčí“ svůj zahradnický štětec. Jde jí to stejně dobře jako u stojanu v ateliéru.
Popisy k obrázkům
Japonská lucerna pod stříbřitými listy kaliny kožnaté
Pohled z balkonu na zídku obloženou skalníky a na jezírko
Jedno z rabátek, které má vyhlížet trochu divoce; nad žíhaným barvínkem nepřehlédnete fialové okolíky rozchodníku
Na zdi u terasy, kterou v příštím roce skryje pergola, stvořil pán domu kamenný hříbek a dvě želvičky
Zářivé listy javoru variety ‘Atropurpureum’ zdraví návštěvníky
V jezírku obklopeném keříky rády kraulují žáby a koupají se ptáci
Z japánku vede k jabloni drát, po němž se v létě pnou „jablokurky“; za ním je domek na nářadí a u něj barel na dešťovou vodu
Řetěz, z kterého se v zimě vytvoří krásný ledopád, ústí do kamenné „studánky“
Autor fotografií: FOTO MARTIN MAŠÍN
