U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Sukulentní bonsaje
Kategorie: Zahrada | Autor:
Tvarování tradičních venkovních bonsají z listnatých nebo jehličnatých stromů vyžaduje velkou trpělivost a každodenní pěstitelovu péči. Výsledek se dostavuje až po mnoha letech, navíc se jejich krásou nelze kochat v zimním období. Také pěstování bonsají z exotických stromů a keřů bývá v zimě svízelné. Proto si u nás v posledních letech získávají oblibu bonsaje ze sukulentních (tučnolistých) rostlin.
Sukulentní bonsaje snášejí suchý vzduch ústředně vytápěných interiérů, dlouhá období bez zálivky i mnoho začátečnických pěstitelských přehmatů. Od května do příchodu prvních podzimních mrazíků mohou být pěstovány venku, což jim mimořádně svědčí.
Máte doma Crassulu?
K jejich tvarování se nepoužívají žádné dráty, kleštičky či jiné pomůcky. Bohatě postačí ostrý nožík, u drobnějších druhů pak nůžky. Sukulentů vhodných k tvarování je velké množství, ale pro začínající pěstitele jsou samozřejmě nejvhodnější ty nejodolnější druhy. Jsou to například známé tlustice rodu Crassula, z nichž některé se u nás pěstují už od devatenáctého století. Tlustic je známo více než 300 druhů a všechny pocházejí z Afriky. Ty největší dorůstají v přírodě více než dvoumetrové výšky, jiné zůstávají trpasličí po celý svůj život.
Když se řekne tlustice, snad každý si okamžitě vybaví rostlinu Crassula portulacea, kterou pěstovali naši předkové už po několik generací. Ačkoliv milovníci sukulentů neradi používají u svých rostlin české názvy, tlustice se vžila dokonale právě díky této rostlině. Její tlustý kmen, nesoucí obrovské množství větví s lesklými, tmavě zelenými listy, zdobí okna mnohých domácností. Exempláře úctyhodných rozměrů se často předávají z generace na generaci.
Nebát se a řezat
Ne všechny tlustice však mají hezký a oku pěstitelovu lahodící tvar. Proto jim prospěje částečný nebo i radikální řez. Do práce se můžeme dát prakticky kdykoliv, nejlépe však zjara. Postačí nám ostrý a čistý nůž. Nemá totiž význam zaštipovat pouze konce mladých větviček, tím nedocílíme kýženého bohatého větvení. Zásadou je, že do čím starší části větve řežeme, tím více odnoží se v budoucnu dočkáme!
Protože spodní listy postupně žloutnou, zasychají a opadávají a stopy po nich vytvářejí na dřevnatějících větvích jakési prstence, je vhodné vést řez vždy těsně nad nimi. Právě z nich totiž začnou velice záhy vyrůstat nové svěží větvičky. Čas od času je vhodné provést i řez radikální, tj. odstranit prakticky veškeré zelené části rostliny. Pěstitel se nemusí ničeho obávat, protože během dvou měsíců zase bohatě obroste a zkrásní. Důležité je ponechat po řezu rostlinu několik dnů na chráněném stanovišti, aby se do řezných ran nedostala voda!
Podobně lze zacházet také s monstrózní růstovou formou této známé tlustice, která se od nominální formy liší tvarem listů a pomalejším růstem. Tvary jejích korun bývají často ještě krásnější. Listy připomínají jakési prsty s prohlubní na horní části. Barva listů je svěže zelená, na plném slunci zdobená ještě červenofialovými okraji.
Snadné pěstování a množení
Pěstování stromkovitých tlustic je snadné, pokud jim ovšem dopřejeme dostatek světla. V bytě je umístíme v blízkosti okna, od jara do podzimu jim prospívá pobyt na čerstvém vzduchu. Vhodný je balkon, lodžie nebo chráněné místo přímo v zahradě. Zalévat postačí jednou týdně, ale snášejí i dlouhodobější období sucha. Pokud zaléváme na substrát, můžeme kdykoliv, polévání konví shora je vhodné až večer. V létě snášejí tlustice vysoké teploty a jejich střídání s nočními poklesy teplot je pro ně doslova blahodárné. Zimovat je můžeme buď v bytě při pokojové teplotě, ale mnohem vhodnější je chladnější místnost, např. prosklená veranda nebo světlá chodba, kde teploty trvale neklesají pod 5 °C.
Tlustice množíme snadno a poměrně rychle. Dostatek materiálu získáme právě při řezu rostlin. Řízky necháme 2 – 3 dny zaschnout a pak je klademe na vlhký perlit nebo říční písek. Koření často už po týdnu.
Jak vidno, tlustice jsou nejenom krásnou ozdobou interiéru, ale mohou být také vděčnými rostlinami pro chataře a chalupáře, kteří jim většinou nemohou věnovat trvalou a soustavnou péči. Při letním pěstování v zahradě jsou největšími nepřáteli tlustic žížaly, které pronikají do nádob otvory v jejich dně. Tomu zabráníme tím, že postavíme nádobu s rostlinou na nějaký stolek či jinou podložku.
Nesmíme zapomenout ani na nepřítele a škůdce největšího – člověka nenechavého. Objevuje se vždy v nejnevhodnější dobu a dovede se potom doma bez ostychu kochat krásou, kterou s přispěním matky přírody stvořil pečlivý pěstitel.
Jiří Janda
***
POPUSŤTE UZDU FANTAZII
Vposledních letech se objevilo množství nových druhů, které nejsou dosud běžně pěstovány. Přitom jsou stejně nenáročné jako předchozí a navíc mnohem skromnější na prostor. Další výhodou těchto drobnějších tlustic je, že bohatě kvetou již velice brzy. Příkladem skromnosti, krásy tvarů i květů je rostlinka z malého jihoafrického království Lesotho Crassula sarcocaulis. Při jejím tvarování může pěstitel s nůžkami v ruce opravdu popustit uzdu své fantazii. Stříhat je vhodné pouze do dřevitých větviček, ovšem v libovolné výšce.
Ideální dobou tvarování je přelom zimy a jara. Rostlinka velice rychle obráží a koncem dubna je už znovu nádherně košatá. V té době už se pěstitel omezuje pouze na odstraňování větví, které nezapadají do představ o tvaru jeho stromečku. Počátkem června se pak s železnou pravidelností objevují stovky červených poupat, které se později otevírají v drobné bílé kvítky, zdobící rostlinu takřka po celé léto. Po odkvětu je vhodné přikročit znovu k řezu, protože větvičky se v době násady květů značně protáhnou.
Popisy k obrázkům
Crassula portulacea
Crassula sarcocaulis
Autor fotografií: FOTO AUTOR
