Přírodní sladidla

Rubrika: Zdraví

Klasický bílý řepný cukr můžeme nahradit hned několika přírodními sladidly, která navíc dodají jídlům i nápojům další chuťový rozměr.

Sladká chuť je pro některé z nás nezbytnou součástí života, který si jednou osladíme cukrem v kávě, jindy dortíkem nebo čokoládou. Přílišná konzumace cukru je ale zdraví škodlivá. Sladké chuti se kvůli tomu však nemusíte vzdát. Vyzkoušejte přírodní sladidla.

Sirup z agáve

Tato šťáva pochází z divokých rostlin kaktusu rostoucího v Mexiku. Je vhodná jako sladidlo pro diabetiky a lidi s nadváhou, kteří mají držet redukční dietu. Sirup z agáve se začíná častěji používat kvůli vysokému obsahu fruktózy, která je mnohem zdravější, ale i sladší než řepný cukr. Má velmi nízký glykemický index, proto se po jeho konzumaci nezvyšuje hladina krevního cukru tak rychle jako po medu či bílém cukru.

V sirupu z agáve můžete najít velké množství minerálních látek a vitaminů. Z minerálních látek jsou nejdůležitější železo, vápník, hořčík a zinek. Sirup je snadno stravitelný, napomáhá činnosti žlučníku, trávení tuků a působí preventivně v zanášení cév vlivem vysokého cholesterolu. Lze ho snadno využít při pečení moučníků. Jeho chuť je velmi blízká cukru a skvěle ladí s ovocem, ale i s ovocnými či mléčnými koktejly.

Javorový sirup

Čistě přírodní produkt, který se nejčastěji získává z mízy javoru cukrového, používali po staletí již severoameričtí indiáni. Z javorů se dá získat na jaře jejich navrtáním a zachycováním vytékající šťávy. Ta je pak následně zahušťována zahřátím. Veškerá výroba javorového sirupu probíhá v Severní Americe, zejména ve východní Kanadě, kde je javorový sirup nedílnou součástí kuchyně každé domácnosti.

Hlavními složkami javorového sirupu jsou voda a sacharóza, obsahuje i fruktózu a glukózu, a proto není příliš vhodný pro diabetiky. Z minerálů je nejvýznamnější obsah draslíku a vápníku, ale nezanedbatelný je i obsah zinku a manganu. Čím světlejší má barvu, tím jemnější chutí disponuje. Lehce nazlátlý sirup je ovšem také nejluxusnější a nejdražší. Následuje tmavší sirup intenzivnější chuti, který je hodně žádaný a nejpoužívanější. Velmi tmavý sirup se používá hlavně při pečení. Javorový sirup můžete využít i při komplexní čisticí kúře, během níž se denně pije pouze nálev s javorovým sirupem.

Sirup z jakonu

Jakon, rostlina Inků, byl součástí původních diet vysokohorských indiánských kmenů žijících v oblasti And. Na území prastaré říše Inků byl odedávna pěstován pro své sladké, křupavé a osvěžující hlízy.

Sirup z jakonu je vhodný pro redukční dietu i diabetiky. Obsahuje totiž vysoké množství oligosacharidů, které na rozdíl od jednodušších cukrů nezvyšují hladinu cukru v krvi. Fruktooligosacharidy, které tento sirup také obsahuje, aktivují bifidobakterie potlačující hnilobné procesy ve střevech a tvorbu toxinů, čímž dochází k napravení střevní mikroflóry.

Tento sirup také snižuje hladinu cholesterolu v krvi a přispívá ke snížení rizika vzniku kardiovaskulárních chorob. Je bohatý na antioxidanty, stopové prvky a minerály důležité pro lidský organismus, jako je draslík, vápník a hořčík. Jeho chuť připomíná květový med či karamel s mírně ovocným nádechem. Má tmavě hnědou barvu, hustou konzistenci a na rozdíl od medu výrazně nižší kalorickou hodnotu.

Med

Sice nepatří mezi dietology doporučovaná sladidla, ale je okamžitým zdrojem energie a zdraví prospěšných látek. Kromě jiného je med zdrojem vitaminů A, C, některých vitaminů skupiny B (B1, B2, B6, B12) a vitaminů D, K, E. Z minerálů stojí za zmínku vápník, draslík, fosfor, hořčík, sodík, křemík a železo. Dále obsahuje mateří kašičku, aminokyseliny, pyl a éterické oleje. Med je považován za jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik a jeho pravidelné užívání může být prevencí vzniku nachlazení, angín, zánětů průdušek a horních cest dýchacích a také rýmy. Používá se na špatně se hojící poranění kůže, urychluje hojení popálenin i omrzlin, proleženin, rychle regeneruje suché rty a pokožku celého těla. V kuchyni jej používáme do horkých i studených nápojů, při pečení i vaření.

A jaké druhy medu známe? Květový med má většinou zlatavé zbarvení a pochází z lučních květů, ovocných stromů, lípy, akátů a dalších kvetoucích rostlin. Díky pylu z květů obsahuje léčivé látky daných bylin či rostlin. Medovicový med, který známe také jako lesní, je tmavší, většinou hnědý až tmavě hnědý s červenavými odstíny. Jeho základem je medovice – šťáva, kterou včely získávají od mšic a dalšího hmyzu žijícího na stromech. Medovicový med je bohatší na minerální látky a stopové prvky a má silný antibakteriální účinek.

Melasa

Melase se také říká černý zázrak. Jedná se o vedlejší produkt, který vzniká při výrobě cukru, ať už z cukrové řepy, nebo z cukrové třtiny. Je hustá, sirupovitá, má hnědou až téměř černou barvu, typickou chuť a vůni podle suroviny, ze které pochází. Obsahuje mnoho stopových prvků a organických látek. Mezi nejdůležitější patří hořčík, vápník, fosfor, železo, draslík, sodík, zinek, měď a chrom. Při dlouhodobém užívání pročišťuje lymfatický systém, pomáhá lidem trpícím artrózou, pozitivně upravuje krevní tlak, hojí záněty, bércové vředy, ale také ekzémy a jiná kožní onemocnění. Povzbuzuje organismus při stresu, pocitech slabosti či chronické únavě.

Nejčastějším způsobem užívání melasy je její směs s vodou, a to jedné plné lžičky melasy zalité půl šálkem horké vody. Šálek se pak doplní vodou studenou a nápoj, jehož chuť lze vylepšit citronovou šťávou, se může pít. Melasa se dá také rozpustit v bílé kávě, čaji, kakau nebo přimíchat do ovesných vloček či müsli. Pokud ji smícháte s teplým mlékem, získáte účinný prostředek pro kvalitní spánek.

Stévie

Stévie sladká pochází z Jižní Ameriky; zdejší indiáni ji využívali nejen jako sladidlo, ale také jako léčivou bylinu – třeba na pálení žáhy, cukrovku, na dezinfekci úst a jako prevenci vzniku zubního kazu. Jejími lístky, které lze používat čerstvé, mražené i sušené, můžete osladit nejen studené a horké nápoje, ale i jídla. Čerstvé obsahují kromě glykosidů také vitaminy E, K, P, A, C, B, minerály fosfor, vápník, železo, hořčík, chrom, kobalt, selen, křemík a antioxidanty, které pomáhají preventivně chránit cévy před kornatěním a organismus před zhoubnými nádory. Stévie nezvedá hladinu krevního cukru, a proto je vhodná jak pro diabetiky, tak pro ty, kteří chtějí zhubnout. I když lze stévii vcelku dobře pěstovat třeba na okenním parapetu, většina z nás si ji dopřeje buď ve formě tabletek, nebo prášku.

text: Pavlína Synková
foto: Shutterstock