U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pod Vrátenskou horou
Kategorie: Návštěva | Autor: Vladimír Kaňka
Mezi poli, v mírně zvlněné krajině mezi Mladou Boleslaví a Mělníkem překvapí hluboká údolí s proměnlivou kulisou vonících lesů a pískovcových skal.
Kokořínsko tvoří rozlehlejší chráněnou krajinnou oblast, jejíž osou je Státní přírodní rezervace Kokořínský důl, oblíbený cíl pěších i cykloturistů, ale i trempů.
Trochu historie
Dnešní tvářnost krajiny Kokořínska je výsledkem dlouhodobého vývoje. Příroda si tu totiž pěkně pohrála při horotvorných procesech. V Čechách ojedinělý, pestře tvarovaný reliéf s množstvím údolí i kaňonů až 100 metrů hlubokých a přitom bezvodých je výsledkem formování druhohorní tzv. svrchní křídy, kdy tady ustupující moře zanechalo mocnou vrstvu usazenin – Českou křídovou tabuli. V následujících třetihorách došlo ke zlomům ker, jejichž výsledkem jsou pískovcové útvary s výraznými výškovými rozdíly. Působením eroze vznikly i známé Pokličky nad Pšovkou, v Čechách naprosto výjimečný útvar skalních věží. Nejstarší osídlení je doloženo z doby neolitu a později kmenem Pšovanů v 9. století. Kraj byl v raném středověku řídce osídlen. Hrad Houska se stavěl kolem roku 1280, Kokořín až v polovině 14. století. Kokořínským dolem vedla od pradávna jedna z větví obchodní stezky ze Žitavy do Prahy, zdroj příjmu hradů i loupežníků. Většina zdejších vesniček vyrostla proto až ve 14. a 15. století. Zkušenost s terénem a klimatem naučila zdejší hospodáře obezřetnosti při stavbě domů a prvních osad. Nevybírali si místa nad prudkým svahem, také ne na vrcholcích kopců, ale pod nimi, ani na zlomech terénu a pod prameny. Členitý terén s roklemi a malými políčky na terasách ve svazích nutil ke vzniku malých obcí s nepravidelně tvarovanou návsí. Z toho plyne poučení, získané mnoha generacemi, i pro dnešní stavebníky. Ve střední a východní části Kokořínska nacházíme původní architekturu především v Dobřeni, Nosálově, Olešnu a Tuboži. Krásná stavení jsou ale vidět i jinde. Podobné zdejšímu typu domů jsou hlavně na východě – v blízkém Žďáru a Kruhu.
Vítejte v Nosálově!
V blízkosti vyhlídkové Vrátenské hory s rozhlednou leží Nosálov – vesnická památková rezervace s velkým počtem zachovalých roubených patrových domů z rozhraní 18. a 19. století. Jsou doplněny pavlačemi a stabilizovány podstávkami a obvykle u nich stojí ještě kamenné stodoly nebo sýpky. Většina historicky cenných objektů zabírá zhruba severní část trojúhelníkovité návsi původního středověkého půdorysu.
Hospoda U lípy má roubené i patro, doplněné nezbytnou pavláčkou. Zachovala se také světnice výměnkáře. Sýpka s kamenným přízemkem má roubené patro rovněž s pavláčkou. U čp. 11 je k vidění sýpka s přízemím z pískovcových kvádrů; její roubené patro zdobí krásná pavláčka. Klasicistní kamennou bránu doplňuje samostatná branka. Napadá mne, jaký asi mívali hospodáři pocit při průjezdu fůry s dobrou úrodou?
I vesnická památková rezervace Dobřeň s košatou lípou u křižovatky silnic a známou hospodou (čp. 1) se může chlubit řadou cenných lidových staveb. V rohu u hostince je malá patrová sýpka a dokonce dnes již vzácně se vyskytující průjezdná rámová kolna.
Olešno stojí nad roklemi
Po příchodu do Olešna můžete mít dojem, že jste se “propadli” do počátku 19. století. Tak jsou zdejší roubenky zachovalé a udržované. Malou obec zachránila před prudšími nápory civilizace nejspíš její obtížná přístupnost. Zhruba kruhovou náves nad třemi roklemi ohraničuje šest chalup, z nichž má největší památkovou hodnotu menší roubený patrový statek (čp. 12) s navazující přízemní přístavbou, obvyklou i v sousedních obcích. Podstávka vyniká umně vyřezávanými sloupy, nade dveřmi je osazena pavláčka. Bránu do dvora dotváří překlad nad vjezdem, stříška je kryta šindeli. Chaloupka čp. 22 má mj. hezkou paprskovitou lomenici. Další ukázky podobných staveb stojí v přilehlé rokli východním směrem nebo nad Vojtěšským dolem. Vzrostlé javory a duby na návsi zakrývají skromnou šindelem krytou zvoničku. Také Olešno bylo po zásluze prohlášeno vesnickou památkovou rezervací.
Mlýnice ve skále
Pozoruhodností a spíš technickou raritou obce Tubože je mlýn Palác u odbočky silnice na hrad Housku. Mlýnice bývala v rozšířené jeskyni, vodu ještě slabé Pšovky zachycenou v rybníčku přiváděla štola, vytesaná ve skále. Pozemek s mlýnským kolem je soukromý a není přístupný, ale kolo je vidět zčásti ze silnice skrz plot. Nás bude víc zajímat skládaný vícebarevný břidlicový štít tohoto většího roubeného domu – mlýna a obytného stavení zároveň. Na Pšovce kdysi klapávalo mlýnů několik. Bývaly to Mlčeň, Harasov – pověstmi pojmenovaný jako Krvomlýn a na jihu nad Mělníkem Štampach. Národní dědictví Kokořínska, v širším kontextu i sousedícího Mladoboleslavska, Dubska a Českolipska představuje v evropském měřítku ojedinělý soubor stovek udržovaných domů, stodol a špýcharů, památkově a stavebně většinou cenných. Toto dílo vesnických tesařů, zedníků a truhlářů a později chalupářů zasluhuje obdiv.
Popisy k obrázkům
Mlýn Palác v Tuboži, kolem kterého chodíval Mácha, má nápaditě složený ornament břidlicového štítu
Krásu a pohodu vyzařuje chaloupka čp. 22 v Olešnu s paprskovitě složenou lomenicí
V oblasti Kokořínska je řada staveb, které ani nepotřebují komentář. Tady chalupa, ležící severozápadně od Olešna, z počátku 19. století
Stodola v Nosálově má kamenné přízemí, patro je roubené, s pavlačí s vyřezávanými sloupky
Autor fotografií: FOTO AUTOR
