U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kde se rodí skřítkové
Kategorie: Volný čas | Autor: Pavel Veselý
Víte, jak potkat skřítky? Samozřejmě, že mnohokrát se s nimi potkáte, aniž to vůbec tušíte, protože oni jsou strašně šikovní a umějí se schovávat, splynout s prostředím a kolem vás běhají třeba jen ve chvíli, kdy spíte nebo si všímáte svých veledůležitých dospěláckých záležitostí.
Ovšem jsou chvíle, kdy jim můžete jít tak trochu naproti a potkat je plánovaně, jako například při představeních pro děti z mateřské či základní školy, která jim hrávají loutkář Pavel Kočí se synem Šimonem a s písničkářem Pavlem Půtou. Oni jsou se skřítky jedna ruka, zvláště s těmi, kteří se narodili u výtvarnice a spisovatelky Vítězslavy Klimtové. Ta o nich napsala několik knížek a také je krásně namalovala. My jsme se vydali do Merklína za Pavlem Půtou, protože on kromě toho, že je autorem divadelních textů, píše texty pro rockové kapely – například Katapult, hraje a zpívá v různých pořadech, tak také dává konečnou podobu skřítkům-loutkám.
* Jak ses k tomu vůbec dostal, ty, písničkář a textař?
“Nejprve musím vzpomenout, kde jsem potkal Víťu. Ta je počátkem všeho. Asi před sedmi lety mě s ní seznámila Helenka Růžičková, která mi o svých setkáních s Víťou Klimtovou několikrát vyprávěla a vždycky dodávala ‘Vy si budete určitě rozumět.’ Když jsme se pak opravdu potkali, Helenčina předpověď se naplnila. Víťa je skřítky obklopená a mě do jejich světa taky přizvala.”
* Kde ses poprvé setkal se skřítky?
“Víťa mě vzala na chalupu v Jizerkách. Když jsme přijížděli, poprchávalo. U chalupy seděla takhle veliká žába, skokan. Přiblížil jsem se k němu a začal ho hladit, on nic. Jo, takový se tam děly věci. Víťa mě naučila dívat se kolem sebe. ‘Podívej, mrak. Hele, zajímavý strom, támhle je románskej kostelík.’ Až se divím, že jsem se nenaboural. Já ji na oplátku vytáhl na jeviště, aby se osmělila na něm mluvit. Ona mě pak naučila bojovat se Zašupšákem.”
* Co takový Zašupšák dělá?
“Je poťouchlej a má strašně dlouhou ruku, jak nám bere klíče, ponožky nebo brejle… Já mám pět foukacích harmonik v pěti tóninách. Pokaždé, když si je chystám, jedna chybí. Jednou před vystoupením byly zase jen čtyři. Vzpomněl jsem si na ponaučení od Víti: ‘Nerozčiluj se, nemlať hlavou o stůl, dělej jako by nic a jdi si uvařit kafe.’ Tak jo, pak přijdu zpět a pátá harmonika tam leží, na místě, které jsem už desetkrát prohlížel.
Často mi schovával víčko od lepidla, ale já jsem si opatřil deset víček, která leží pořád po ruce. Od té doby mám pokoj, to Zašupšáka nebaví.”
Někteří čtenáři už skřítky Víti Klimtové potkali. Ti ostatní z fotografií poznají, že groteskní figurky jsou vytvořeny z moduritu a fešácké oblečení mají jako my lidé ušito z látky. Autorka připravuje výtvarný prototyp, podle něhož Pavel ve své dílničce skřítky vytváří.
* Jak se vlastně ta pěkná spolupráce rozjela?
“Jednoho dne Víťa řekla ‘Zkus je oblékat.’ A dala mi Bukvínka, takového romantického skřítka s flétničkou. Jo, tehdy jsem jenom čepičku šil tři dny! Hlavička na mě na stole vyčítavě koukala a já neznal nic z technologie, neznal jsem druhy látek, lepidla, pomocné materiály.
Dělal jsem Skřítka hospodáříčka. Měl být hotov v osm hodin ráno, protože pak cestoval na výstavu. V pět jsem zjistil, že když se budu držet obvyklých postupů, nemůžu to stihnout. Rozjel jsem se cestou pokusů, omylů a okamžitých nápadů, ale skřítek byl připravený včas. Od té doby jich bylo na mém stole nepočítaně. Oblékám je bez střihů – a švadleny žasnou!”
Nakonec se ukázalo, že těch skřítků bylo ‘počítaně’. Někteří skřítci se dělají ve více exemplářích, protože jejich osudem je být exponátem v několika různých výstavních souborech.
Pavel Půta má všechna jejich jména na pruhu papíru, který svou délkou už překonal vzrůst dospělého muže. V době našeho setkání na něm bylo přesně tři sta třicet tři jmen.
* Můžeš popsat, jak figurka skřítka ve tvých rukou vzniká?
“Od Víti si odnesu ruce, nohy a vytvarovanou a namalovanou hlavičku, kdežto s tělem a dotvořením postavy se musím poprat sám. K dispozici mám originální ilustraci, které se co nejvěrněji držím.
Základní kostra je z drátu. U velkých figur je drát pořádně tlustý, takže už se mi několikrát stalo, že večer mě braly do rukou křeče. Kostru pak obalím molitanem a vytvořím první charakteristiku postavičky.
Dalším materiálem je vatelín, používaný v zimních bundách, s nímž figurku vytvaruji. Potom ji proměřím a ze starého prostěradla na ni ušiji dobře padnoucí ‘oblek’. Někdy se pod něj vracím s pinzetou v ruce a dokončuji jemnosti, jako tvarování zadečku nebo prsou. Pak teprve vezmu barevné látky, s jejichž pomocí dávám každému skřítkovi definitivní podobu.”
* Autorka bývá spokojena?
“Nedávno mi řekla, že když je vytvářejí profesionální řemeslníci nebo oblékají švadleny, bývají skřítci trochu nudní. To považuji za velké vyznamenání.”
Popisy k obrázkům
Vílu se nám podařilo portrétovat pár okamžiků před západem slunce
Ušatá hlava dostane nejprve tělo z pevného drátu a z molitanové hmoty, to pak pokryje vatelín a obleček ze starého prostěradla
Hejkal zahradní se svým potomkem byl zachycen těsně po přistání na zdi sadu
Mezi květy na zahradě se občas objeví Bukvínek a do ticha zapíská na flétničku
Pavel Půta ve své látkové vzorkovně na letním bytě v Merklíně
Autor fotografií: FOTO AUTOR
