U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nový štít
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (9)
V minulém čísle našeho seriálu jsme se podrobně zabývali opravou bedněného štítu či lomenice. V některých případech se ale stane, že se původní štít na domě nezachoval. Zejména v 60. a 70. letech se tehdejší majitelé pouštěli
do různých neodborných úprav. Tak vznikly nevkusné kreace z palubek, prkének a lištiček, které dodnes hyzdí nejednu chalupu.
Nejinak tomu bylo i v případě “našeho” domu. Zatímco východní štít kolmého křídla (bývalých sýpkových komor) se zachoval kromě kabřince v původním stavu, na štítu hlavního stavení předchozí majitel vykouzlil parodii na lomenici. Noví majitelé se naštěstí rozhodli tento ošklivý nepůvodní štít nahradit novým, který by se lépe hodil k architektuře domu.
Podle starých fotografií
Podívejme se nyní na problematiku nových štítů obecněji. Nezapomínejme, že štít je skutečnou korunou a vizitkou domu a jeho majitele, proto by i tomu novému měla být věnována co nejvyšší pozornost.
Nejdůležitější je zvolit správné tvarové řešení štítu. Pokud máme k dispozici historickou fotografii nebo kresbu domu (často ji nalezneme v rodinných archivech majitelů), je téměř vyhráno. Nový štít by měl být realizován co nejpřesněji podle tohoto obrazového materiálu. Důležité je zakreslení štítu v dostatečném měřítku (alespoň 1 : 50) se všemi podrobnostmi. Nutné je především zachytit správné proporce jednotlivých částí lomenice.
Dostupné staré fotografie ovšem nebývají vždy kvalitní – část štítu je zakryta, nebo je snímek zaostřen na rodinnou sešlost v popředí a dům figuruje jen jako obtížně zřetelná kulisa vzadu. Ani když je záběr kvalitní, nedokážeme obvykle vyčíst ze snímku všechny detaily – profily římsiček, tvar vyřezávaných výzdobných lišt, okének apod.
V takovém případě přijde ke slovu detektivní práce – inspiraci pro řešení detailů lze obvykle načerpat v blízkém okolí na dochovaných původních štítech a lomenicích. Ovšem pozor: tak jako při opravě původních štítů, i zde je třeba dbát na to, aby profily a tvary výzdobných prvků byly kompletní. Špičaté či příliš tenké “nosy” se mohly již v minulosti ulomit a výsledek by tak mohl vést k nežádoucímu zkomolení původně elegantních tvarů.
Návrh svěřme odborníkovi
Často ovšem žádný historický obrazový materiál není k dispozici. V takovém případě zbývají dvě možnosti. První, bezpečnější a poctivější variantou je realizace prostého svisle bedněného štítu. Takto řešené štíty se v minulosti zcela běžně používaly i v regionech s jinak bohatě zdobenými lomenicemi, takže tímto řešením se nic nezkazí. Pokud dodržíme
nejdůležitější technická pravidla, bývá výsledný dojem až překvapivě dobrý.
Druhou možností je realizace štítu podle inspiračních zdrojů z nejbližšího okolí. V takovém případě ovšem hrozí riziko, že se stavitel nechá strhnout přílišným romantizmem a bohatě zdobenou lomenici vykouzlí i tam, kde nikdy nebyla, nebo kam nepatří. Dalším rizikem je naopak podcenění detailů – tradiční profilace se zjednoduší, použijí se frézou opracované prvky připevněné mosaznými vruty apod. Výsledek je potom značně nevěrohodný. Návrhu i realizace nové lomenice by se proto měl ujmout odborník, dobře obeznámený s regionální lidovou architekturou. I kvůli těmto rizikům je proto často vhodnější použití prostého svisle bedněného štítu.
Technické detaily štítů
Tak jako v případě jiných částí stavby i v případě štítu záleží výsledný vzhled často na zdánlivých drobnostech. Prvním a nejdůležitějším pravidlem je použití co nejširších možných prken. Ta obvykle chybí v běžném sortimentu stavebního řeziva a musíme si je proto opatřit na pile. Za absolutně minimální šířku prken můžeme považovat 20 cm. Optimální je použití prken o šířce alespoň 30 cm, přičemž platí čím více, tím lépe. Štíty z tenkých prkének, nebo dokonce palubek, vypadají vždy trapně.
Není podmínkou, aby byla všechna prkna stejně široká, rozdíly by ovšem neměly být velké. Existují dva základní způsoby kladení prken. První možností je skládání prken na sraz, přičemž spáry se kryjí lištami o šířce cca 4 – 6 cm. Druhou je střídavé překládání okrajů prken přes sebe. Takto řešené štíty působí plastičtějším dojmem. Použití obou variant závisí především na regionálních zvyklostech.
Snad ani není třeba připomínat, že prkna by měla být hoblovaná. Nejlépe se osvědčilo ruční opracování hoblíkem “uběrákem”, nebo vykartáčování povrchu prken ocelovým kartáčem. Tak se odstraní měkčí části dřeva, které má pak příjemně plastický povrch a je i trvanlivější. Hrany vystupujících prvků (lišt, okrajů prken či výzdobných prvků) nebo otvorů je dobré mírně seříznout – “srazit”, aby nebyly ostré či “chlupaté”. Tradičním detailem je také seříznutí hran spodních konců prken drobnými obloučky (žlábky), které lze provést buď oblým dlátem nebo pořízem.
V každém případě by prvky štítu měly být připevněny běžnými hřebíky. Vruty lze akceptovat jedině tam, kde budou překryty jinými prvky – např. lištami, nebo horní vrstvou prken.
Pokud to není nějak podmíněno regionálními zvyklostmi, je vhodné nový štít ponechat v přirozené barvě dřeva, ošetřený nástřikem fermeží za horka, bez jakékoliv snahy o patinování. Příroda se pak sama postará o patinu. Krásný nový štít lze tmavohnědým luxolovým nátěrem jedině zkazit.
Výjimkou jsou samozřejmě oblasti, kde se štíty tradičně natíraly – Krkonoše a Podkrkonoší, Jizerské hory či některé části Českomoravské vrchoviny. Tam by se měla respektovat v kraji obvyklá barevnost – nejčastěji červená, zelená, nebo šedá, často s bílými nebo světlými lištami a výzdobnými prvky.
O autorovi| ing. arch. Jan Pešta, shp-pesta@seznam.cz
Popisy k obrázkům
1 V našem případě nebylo k dispozici žádné vyobrazení původního štítu, proto bylo rozhodnuto vyskládat jednoduchý, svisle bedněný štít ze širokých lištovaných prken. Ve vrcholu pak byl podle nálezů obnoven zaniklý kabřinec (valbička)
2 Pohled na rubovou stranu štítu ukazuje precizní práci tesařů. Ohoblovali ručně prkna i z “půdové” strany, přestože prakticky nebudou vidět
3 Detail efektně zvládnutého obloučkového podřímsí pod kabřincem. Krycí latě i výřezy obloučků mají sražené hrany, což se příznivě projevuje na celkovém vzhledu. Tesaře se bohužel nepodařilo přesvědčit, aby zanechali pro budoucí generace na záklopové desce kabřince svůj podpis, tak jak to dělali jejich předchůdci
4 K rekonstrukci původního tvaru štítu můžeme zodpovědně přistoupit jen tehdy, máme-li k dispozici dostatečně kvalitní historickou fotografii nebo nákres zaniklé původní lomenice. Výjimečně se lze inspirovat i analogickými příklady z nejbližšího okolí
