U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pod dohledem orla, sovy a vlka
Kategorie: Zahrada | Autor: Zdeněk Hrabica, Věnceslava Dezortová
Jako kluk snil o tom, že by chtěl žít na venkově, ale v době, kdy do života ještě příliš nezasahovala civilizace. Obdivoval bytelný selský nábytek, kachlová kamna, přál si mít na zahradě ohniště na pečení masa a nějaký seník, kde by se dalo v horkém létě přespat.
A víte, že se mi to splnilo?” říká o svém bydlení v někdejším výměnku a stájích Ivo Michálek. S manželkou Libuší, která měla stejné představy, jenže doplněné o velkou zahradu plnou ovoce, zeleniny a květin, na počátku osmdesátých let objevili starou selskou usedlost poblíž Devíti křížů. Její stav byl dezolátní, ale oni se s chutí pustili do rekonstrukce. Pracovali pod dohledem otce Michálka, který byl truhlář, tesař a stavař v jednom, za pomoci druhého otce. Nebylo to jednoduché. Nejprve bylo zapotřebí celý objekt podřezat kvůli vlhkosti, nahodit stěny zevnitř i zvenku, potýkat se s červotočem v dřevěných částech. Také zahrada na svahu o rozloze dva tisíce čtverečních metrů potřebovala své a na údržbu je náročná vlastně dodnes. Sedíme pod totemem u ohniště a posloucháme vyprávění manželů Michálkových.
Pergola ze žebřiňáku
“Jako někdejší tramp nemohu žít bez totemu. To je symbol mého života. Proto dominantou zahrady je americko-kanadský indiánský totem. Sestává ze tří hlav – orlí, soví a vlčí,” vypráví pan Michálek. “Je to již druhý totem. První, borový, byl přímo v zemi, takže po čase uhnil. Na druhém jsem si dal víc záležet. Je z olše a upevněn v okruží, aby šla vlhkost rovnou do země. Také barvy jsou odolné proti přírodním vlivům.” Naši pozornost upoutala i zvláštní pergola. Je rovněž dílem pana domácího. Jednu část tvoří polovina starého žebřiňáku, což vypadá velmi originálně. Pak je tu stůl, dřevěné lavice a dokonce lůžko na přespání. V malé půdě je úložný prostor. Nic tu nesmí být z molitanu kvůli myším. Vida, co jim chutná. Z pergoly je krásný výhled do dvora, na dům a v podstatě na celou zahradu.
Stále něco kvete
Dvůr je vydlážděný a aby alespoň připomínal, že tudy kdysi procházeli živí koně s povozem, Michálkovi si tento symbol venkova nechali namalovat od malíře Jana Bodečka na jeho vnitřní stěnu u průjezdu. Zajímavé prý je, že pod touto freskou nejraději lehává jejich mohutný pastevecký pes Kevin, vzorný hlídač. Do další části zahrady ve svahu vedou velké kamenné schody. Zadní část je vyhrazena stromům a zelenině, všude kolem pak jsou nejrůznější květiny, vzorně opečovávané paní Libuší. Bývalá ligová basketbalistka v sobě nezapře stále dobrou fyzičku. Pořád jí tu něco kvete, od jara do podzimu. Má velký přehled o různých hnojivech i přípravcích proti škůdcům. Takže ji žádné mšice, slimáci nebo plíseň nemohou zaskočit. Také velikost a množství květů jsou obdivuhodné a prozrazují znalce. Pro květiny využívá i nejrůznější, dávno už nefunkční předměty, do kterých je osazuje. Může je pak libovolně přenášet podle potřeby, když začínají kvést nebo odkvétají. Stále to tu vypadá jako na zahradnické výstavě. U Michálků je vidět, že dovedou žít v dokonalé symbióze s přírodou.
Popisy k obrázkům
1 Výměnek je ozdobený mnoha květinami, na dřevěném plůtku jsou navěšeny staré konvičky a hrníčky, jak to dříve bývalo zvykem
2 Do zahrady ve svahu vedou od domu mohutné kamenné schody obklopené terasami. Na vrchu je vidět půdní prostor neobvyklé pergoly
3 Exteriér doplňují fresky Jana Bodečka na vnitřních stěnách dvora. Tady se nejvíc líbí Kevinovi, protože má přehled do průjezdu i na dům a část zahrady
4 Pohled do zahrady s ohništěm a s indiánským totemem
1Jednu stěnu pergoly tvoří část žebřiňáku. Dá se tu v klidu posedět i poležet
2 Lobelka na parapetu. Místo sítě je v okně připevněna barevná záclonovina, která brání mouchám a jinému hmyzu létat dovnitř
3 Paní domu si potrpí na květinovou výzdobu v zemi i případně v truhlících a jiných nádobách
Autor fotografií: FOTO JOVAN DEZORT
