Historické techniky omítání
Hrubé (ostré) nahazované omítky
Jde o jednu z tradičních technik, při níž se používala malta tužší konzistence s vyšším podílem vápna. Po nahození se neprováděla žádná další úprava. Nahazuje se v jedné vrstvě o tloušťce do 15 mm nebo ve dvou vrstvách s celkovou tloušťkou asi 25 mm.
Bičované (smítané) omítky
Hrubě nahozená omítka se ošlehávala březovou metlou nebo smítala košťaty. Docílilo se lepšího provázání malty s podkladem. Variantou je stékaná omítka z jílové mazaniny. Hliněná malta pro omítání se připraví v řidší konzistenci a stékáním při postupné tuhnutí vytvoří reliéf, podobný kapkám či slzám.
Stažené omítky
Omítka stažená dřevěným hladítkem nebo hranou kovové lžíce se podobá hrubé nahazované omítce. Použitím dřevěného hladítka vznikne povrch drsnější než při použití kovového listu lžíce. Variantou je stržená omítka, která vznikne srovnáním nahozené malty stahovací latí a dále se už neupravuje. Pro takový typ omítky je nutné použití jemnějšího písku
Přitažené omítky
Dvouvrstvá přitažená omítka je nejstarším typem hladké povrchové úpravy zdiva. Pro vyrovnání případných nerovností slouží vrstva hrubé omítky. Na ni se nahazovala jemnější malta a uhlazovala se tlakem na list lžíce naplocho.
Zatírané omítky
Jsou to omítky, jejichž povrch je vyhlazený filcováním plstěnými hladítky. Filcování se dělá nadvakrát – nejprve nahrubo a po zavadnutí a namočení jemným postřikem se omítka krouživými pohyby plstěného hladítka zatáčí do finální podoby.
Hlazené (kletované) omítky
Po nanesení štukové malty se povrch zhutňuje dřevěným hladítkem tak, aby se voda částečně vytlačila na povrch. Povrchová vrstva se zaprašuje mramorovou moučkou, křídou, nebo směsí těchto složek a přitom se vyhlazuje kovovým hladítkem. Vzniklá pevná vrstva na povrchu se napouští včelím voskem, fermeží nebo dalšími látkami, které zvyšují tvrdost a lesk povrchu.