U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Chata na Zlatém kopci
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Ten kopec, který se díky své jihozápadní poloze koupe od rána do večera ve slunci, najdete jen kousek od Prahy, v obci Zdiby. Jaroslav Kraus už tady chataří sedmačtyřicátým rokem.
Asi by bylo přesnější říct, že na svém kousku Zlatého kopce hýčká hlavně zahradu. Bez nevelké stavby, která skryla své dřevěné panely za “kožich” z eternitových šablon, by to však rozhodně nešlo.
Šest arů radosti
Jde o typ Važec, první z montovaných staveb, které k nám koncem padesátých let dováželi dřevaři ze Slovenska. Pětadvacetiletý Jaroslav si ji pořídil, aby měl kam vypadnout ze začouzeného města. Nejdřív samozřejmě pěknou parcelu na Zlatém kopci, kde chtěli Němci za války vybudovat sanatorium. Západní větry, které sem vanou, totiž míjejí Prahu a přinášejí vůni od Berouna a Křivoklátu. Ani současnost půvab této lokality nepoznamenala, vzduch je tu stále voňavý.
“Jsem z rodu, v němž se po několik generací udržovala kominická živnost. Praděd měl na starosti Bulovku a děda ho následoval. Ještě strejda se vyučil černému řemeslu, ale pak jim vzali živnost – a ostatní už se chytili jednodušší práce,” vypráví muž, který snad i kvůli té historii plné čmoudu a sazí toužil po čistém ovzduší.
V zahradě, kde si Jaroslav Kraus postavil chatu, byly jen staré zanedbané stromy. Třešně, sem tam nějaká švestka a dole jabloně. “Musel jsem je vlastnoručně vykopat, protože se tam traktor nedostal. Zvládl jsem to za jeden podzim. Byl jsem dosti zdatný. Práce mi nevadí ani teď, ale po pětašedesátce jsem přece jen zvolnil. Ale abych si tady třeba odpoledne na chvíli lehl? To nepřichází v úvahu!” Zahrada mu nedá odpočívat. Osadil těch 623 m2 tak, aby měl po celý rok důvod k radosti. Aby bylo pořád co sklízet.
Zahrada ze “sedmiček”
Přestože se výšek nebojí, ve svém království, kterému místní též říkají Brnky, se drží jedné zásady: “Nechám stromy dorůst jen tak vysoko, abych je mohl očesat ze sedmiček štaflí. Původně jsem vedle jabloní pěstoval hlavně broskvoně. Ale manželce se přejedly, tak jsem přešel na meruňky. Jsou lepší na kompoty. Mám osm větších a osm menších stromů. Udržuju je ve zmíněném tvaru každoročním řezem. Bujnost růstu však ovlivňuje, jak známo, i podnož.”
Jaroslav Kraus, jehož znalosti vás jistě inspirují i v naší pravidelné zahradnické rubrice, začínal už před dvaceti lety, jako jeden z prvních, používat u meruněk jako podnož broskvoně a broskvomandloně. Jsou totiž nižšího vzrůstu a stromky pak není třeba tolik seřezávat. Teď se již obecně doporučují, protože jsou také odolnější proti virové šarce. U broskvoní to prý není problém, protože tímto neduhem tolik netrpí.
“Už čtyřicet let zkouším u všech ovocných stromů nové odrůdy. Pěstuju teď hlavně ty, které jsou rezistentní na choroby a škůdce. Všechno jsem přerouboval, stále stromy omlazuju. Když mají zdravé pletivo, mohou se každých zhruba patnáct let přeroubovat. Ve stejných intervalech také obvykle přichází i vlna nových odrůd.”
Pan Kraus si hlavně pochvaluje, že díky novým rezistentním odrůdám už není třeba používat systémové přípravky. Při postřiku se pochopitelně snesly i na zem, která si teď může vydechnout. Tuzemské šlechtění odolných odrůd se prý daří hlavně panu Mazánkovi z Proseče u Turnova, kterého nám vřele doporučil.
Chata voní bylinkami
Rytmu zahrady je podřízen i život v chatě. Jak je vidět a cítit na každém kroku, další skupinou plodin, která je u Krausů v oblibě, jsou léčivky. Najdete tu mátu, meduňku, zlatobýl, hluchavku žlutou i bílou, měsíček, plicník a všechny moudrý pěstitel využívá, zná jejich blahodárné účinky. Suší je na každé rovné ploše v obýváku i na prosklené verandě. Než si ustele na své palandě, vyhřívají se i na ní.
“Verandu jsem přistavěl k chatičce hned po smontování,” vzpomíná. “Částečně kvůli zateplení, ale hlavně proto, aby nám tady v obýváku nehučely domácí spotřebiče. Podkroví jsme s manželkou ani nevyužívali. To až teď v posledních letech synovec, který mi pomáhá s těžší prací.”
Na verandě je také prostor na zahradnické potřeby a vstup na záchod. Vůně měsíčku a meduňky nás táhne dál do kuchyňky, která slouží i jako umývárna. Stěny z dřevěných panelů jsou obložené 2 cm tlustými lignátovými deskami, které chatař natřel latexem. “U dřevěných zateplených chat je výborné, že jak zatopíte, hned je teplo. Topím samozřejmě dřevem. Kamna Gaborky nám chtěly asi před pěti lety vypovědět službu. Propálil jsem pláty na plotně. Ale pomohla mi jedna česká firma, která je stále dodává. Už jsou zase v provozu. Jsou sice malé, ale na plotnu se vejdou tři pořádné hrnce. Pochopitelně je využívám hlavně v zimě, přes léto spíš elektřinu.”
V novém kabátě
Elektřinu si sem nechal pan Kraus zavést spolu s dalšími chataři, zušlechťujícími sto čtyřicet parcel na Zlatém kopci, už před dvaceti lety. A nedávno se mu podařilo přivést sem i vodu. Je z Mělníka, nejzdravější v okolí! Napojil se na novou výstavbu rodinných domků, které zaplavují svah nad i pod jeho chatou. “Měl jsem tady vrtanou studnu, která šla až do dvaceti metrů. Jenže když nad námi začali stavět, udělali vrty do dvojnásobné hloubky. A my jsme o vodu přišli. Takže je teď jen spravedlivé, že mi povolili přípojku.”
Další změny v chatě, která mu slouží už skoro padesát let, zatím neplánuje. S její konstrukcí z dřevěných panelů, které pobil lignátem a zvenku obložil eternitem, je spokojen. Vyzrál i na nepříznivé vlastnosti tohoto materiálu, který se působením povětrnosti rozbrušuje a uvolňuje azbest. “Každých 3 – 5 let stěny i střechu natírám Eternalem. V posledních letech mi s tím pomáhá synovec. Do takové práce se dnes už moc nehrnu,” usmívá se pan Kraus. I ve svých sedmdesáti je však fit a své “sedmistupňové” radosti zvládá bez problémů. Je samozřejmě opatrný, zná i případ, kdy se sadař zabil pádem z první příčky žebříku. Jeho kominický dědeček prý podobné úrazy dokonce evidoval.
Je rád, že David, syn jeho sestry, nejen pomůže, ale má zájem i o chataření. Zvolna si připravuje podkroví a až jeho dva malí synkové odrostou, budou si voňavého povětří na Zlatém kopci jistě rádi užívat i oni.
Paní Krausová už si to dětské batolení neužije. Koncem loňského roku manžela opustila. Už téměř patnáct let sem prý skoro nejezdila. “Bála se operace kyčlí a ke konci moc špatně chodila. A silné prášky proti bolestem jí poškodily krev i další orgány. Když už prevence selže, měl by člověk své neduhy řešit co nejdřív. Mladší organizmus se líp hojí,” konstatuje chatař.
V zdravém těle zdravý duch
Zpracovat úrodu meruněk, jabloní, švestek a dalších stromů nedělá Jaroslavu Krausovi starost ani teď. “Ovoce jsem zavařoval vždycky já,” přiznává. Má na to velmi jednoduchý recept. “Přidám rovnou lžíci cukru krystalu do každé sklenice a přileju teplou vodu. Když je ovoce kyselejší, dám lžíci vrchovatou. Ale jenom výjimečně. Mnozí si myslí, že konzervuje hlavně cukr, ale není to pravda. Důležitá je ovocná kyselina – cukr jen pomáhá. No a když sklenice zavíčkuju, vyženu v hrnci teplotu na 90 °C a podle měkkosti ovoce vařím pět až sedm minut. Okamžitě láhve pomocí kleští vyndám a nechám zchladnout na vzduchu. Dělal jsem někdy i 300 láhví za rok. Teď budu muset hodně ubrat.”
Kompoty však nejsou jedinou ovocnou konzervou, pro niž surovina vyroste na Zlatém kopci. Jaroslav Kraus postupně ukládá do mrazáku černý rybíz, jahody, jostu, jochelínu, ostružiny, tedy hlavně černé plody, bohaté vitaminem C a důležitými minerály. Někdy přikoupí i lesní borůvky, které jsou chutnější než ty zahradní. “Každý večer si vezmu z mrazáku hrst od každého druhu, přidám třeba pár čerstvých jahod, na to meruňkový a švestkový kompot a udělám si ovocnou misku. Je to vynikající.”
Dnes jsme tedy byli na návštěvě u muže, pro něhož je zahrada velikým celoživotním koníčkem. Stará se nejen o tu svoji. Už zhruba 15 let totiž pečuje také o cizí zahrady, hlavně o jejich sadovou část. I z toho důvodu se neustále zajímal a zajímá o novinky a výzkumy v této oblasti. Přednáší v prostorách Přírodovědecké fakulty UK nad Botanickou zahradou na Slupi, které si pronajímá Český zahrádkářský svaz (přednášky bývají od října do dubna v úterý v 17 – 19 hod) a má na starosti sadařskou poradnu při výstavách a dalších akcích svazu.
“Když chce člověk radit, nemůže mu vynechávat paměť. Proto navštěvuju Univerzitu třetího věku. Pět let to byly přednášky o zdravotní prevenci v Motolské nemocnici a teď už desátým rokem jezdím do Suchdola na Zemědělskou univerzitu. Témata týkající se přírody, ekologie, zahradnictví a lesa jsou mi velice blízká”.
Popisy k obrázkům
1 Dřevo chaty zmizelo pod eternitem. Loni dostal ze štítové strany nový béžový nátěr. Úrodu před nenechavými ptáčky, krtky a hryzci chrání plastové větrníky
2 Pan Kraus pěstuje odolné odrůdy meruněk, které dozrávají postupně od půli června do půli srpna
3 Zahrádka leží v 250 metrech n. m. Vodou z bazénu v jejím nejvyšším bodě lze celou zavlažovat samospádem
4 Takhle pan Kraus tvaruje stromy při přeroubování. Větve je třeba roztáhnout do úhlu 45° a pomocí tyček zpevnit, aby byly pravidelně rozloženy
1 Tato jednoduchá kuchyňka s vesele omalovanými deskami z lignátu je místem zavařovacích “orgií” pána domu
2 Roura miniaturních kamínek se pěkně otáčí, než skončí v bílém komíně; čím víc kliček – tím víc tepla
3 Než si chatař ustele, mají na palandě a na všech dalších rovných plochách přednost bylinky
4 Z rudbekie nachové vyrábí lihový extrakt, který je dobrý proti infekcím, bakteriím a virům
5 Jahody si hoví v černé netkané textilii. Oplégry pěstitel chytá do kelímků se zeminou a každý rok záhon doplňuje
6 V zahrádce všechno báječně prospívá a dýchá svěžestí. Ani divizna se tomu nediví…
1 Skoro v každé koruně mají budku ptáci; takováhle krmítka jsou připravena speciálně pro sýkorky
2 U chaty hlídkují zpředu jalovce, zezadu ji chrání vysoká douglaska a smrčky
3 K plotu kolem celé zahrady (18 m) připevnil majitel rákos, který ještě zpevnil lískovými pruty. Před ním vidíme rakytník a “kořínek” ze staré třešně
4 Odrůda Veharda dělá v posledních letech pěstiteli radost – je odolná proti virové šarce i proti mrazu
5 Ve větvích přeroubované jabloně Rubinoly, ale i v dalších stromech, jsou zavěšeny červené krabice s 1 cm velkými otvory pro užitečná slunéčka a zlatoočka. Ve slámě tam mohou přečkat zimu
