U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Drobná kvítka mezi kameny
Kategorie: Chatař & chalupář – kouzlo zahrady | Autor: Ing. Eva Skalská
Každá skalka znamená pro zahrádkáře především usilovnou práci. Ale je také rájem pro nadšence, který nelení neustále se vzdělávat, doplňovat své znalosti i sortiment druhů, nebolí jej často záda a nebojuje s časem. Skalničky totiž mají úžasnou moc pohltit veškerý volný čas svého majitele.
Některé skalničky milují vápno
Konečně jsme se dopracovali k tomu nejradostnějšímu: výběru a sázení rostlin. Nejprve vápnomilné skalničky. Z pestré palety druhů a odrůd uvádíme jen několik.
Lýkovec vonný, zakrslý keřík, který každého nadchne tmavě růžovými, vonícími květy. Vyžaduje slunce (ale snáší i mírný stín) a kamenitou půdu.
Devaterník, polokeřík s květy bílými, žlutými, růžovými i červenými, podobajícími se malinkým růžičkám, miluje slunce a kyprou půdu. Na zimu chce přikrýt pořádným kožíškem z chvojí.
Hvězdnice alpská. Fialově modré kopretince se daří na slunci, v lehké písčité půdě, stejně jako koniklecům, skvostům každé skalky, a tařičce, která ve štěrbinách tvoří polštáře obsypané kvítky nejrůznějších modrých a červených tónů.
Hořec. Existuje řada druhů hořců, každý má ale jiné nároky. Uveďme hořec bezlodyžný, jenž zjara svítí trychtýři květů, modrými jako nebe. Má rád slunce, nesnáší úpal.
Hlaváček jarní ozáří velkými žlutými květy každou skalku. Tato malá perla si libuje na slunném stanovišti, v písčité a samozřejmě vápenité a propustné půdě.
Protěž. Nesmíme zapomenout ani na symbol hor – plesnivce alpského. Daří se mu na plně osluněném stanovišti a v chudé propustné půdě.
Prvosenka aurikule miluje slunnou polohu a propustnou humózní půdu.
Tařice skalní. Pro štěrbiny mezi kameny na slunci i úpalu je nepostradatelná. Kvete zářivě žlutě. Půda musí být propustná, zato může být chudá.
Zvonek lžičníkolistý. Je nenáročný, roste na slunci i v polostínu v humózní půdě. V malé skalce se někdy nepříjemně rozrůstá.
Pro slunce i polostín
A teď vybereme skalničky pro slunnou či mírně polostinnou polohu a propustnou zahradní, popř. písčitou půdu, bez zvláštních nároků na obsah vápníku.
Hvozdík. Roztomilým rostlinkám vyhovuje místo na slunci a kyprá hlinitopísčitá půda. Trvalé vlhko nesnášejí. Hvozdík sivý tvoří krásné, husté polštářky, které rozkvétají růžově a červeně podle odrůdy. Příbuzný hvozdík péřitý se vyznačuje silnějšími hustými polštáři a pyšní se bílými, růžovými nebo červenými květy podle odrůdy.
Mateřídouška úzkolistá. I když vlastně není skalničkou, pro voňavé lístky je ve skalce vždy vítána. Tvoří hezké koberce, nad nimiž vyčnívají květenství. Existují odrůdy kvetoucí bíle, růžově nebo červeně. Nejlépe se jí daří na propustných půdách na plném slunci.
Netřesky jsou typickou rostlinou pro skalky. Vysazujeme je do spár mezi kameny. Vyžadují slunce a písčitou propustnou půdu (měla by obsahovat až 50 procent říčního písku).
Huseník kavkazský se pěstuje snadno. Polštáře listů otevírají své krásné bílé a růžové, jednoduché i plné květy v dubnu a květnu. Vyhovuje mu slunné stanoviště se zahradní propustnou půdou.
Plamenka šídlovitá nebo-li “floxík” do skalky rozhodně patří. Kvete bíle, růžově, červeně i namodrale. Má ráda propustné, písčité půdy a také slunce. Příliš těžká a humózní půda není pro ni vhodná.
Trávnička přímořská, která tvoří okrouhlé, drnovité polštáře poseté strbouly růžových a červených kvítků. Ač jde o skromnou rostlinku, i ona chce plné světlo. Potřebuje lehčí propustnou zahradní půdu, nikoli sucho.
Rozchodníky si žádají písčitou kamenitou půdu a slunce. Jsou cennými a nenáročnými skalničkami, neboť jsou přizpůsobivé a snesou dost sucha. Na úpalu se ale daří jen některým druhům.
Orlíček různobarevný. Nesmíme opomenout malého španělského krasavce! Překvapí bílomodrými květy, které se objevují v květnu. Má raději slunné stanoviště než polostinné. Zahradní půda má být propustná a dostatečně vlhká.
Ve vlhku a polostínu
Velmi hodnotnými jsou skalničky žádající si polostín a samozřejmě i vlhčí půdu.
Nečada (Haberlea spp.) a ramondie mají shodné požadavky na stanoviště. Mají rády stále vlhkou, lehce humózní půdu. Rostliny se vysazují do kolmých a vlhčích štěrbin mezi kameny obrácené k severu. Voda nesmí v žádném případě zůstat v listech. Obě skalničky mají stále zelené růžice listů a půvabné modrofialové kvítky.
Prvosenka. Podobné stanoviště vyhovuje třem prvosenkám. Prvosenka bezlodyžná se svými květy nejrůznějších barev je jedním z prvních poslů jara. I prvosenka zoubkovaná kvete raně. Roztomilé koule květů červených a fialových tónů se otevírají “vysoko” nad listy. Příbuzná prvosenka Sieboldova se vyznačuje růžovými, až 3 cm velkými květy. Po celou vegetační dobu vyžaduje dostatek vláhy. Brzy však zatahuje.
Lomikámen. V žádné skalce nesmějí chybět malé rostlinky skupiny lomikámen Arendsův charakteristického kobercovitého vzrůstu. Jejich květy hýří všemi barvami od bílé přes žlutou a růžovou až po červenou. Snadno se pěstují, libují si na polostinném stanovišti a v čerstvé propustné půdě.
Do skalky patří bezesporu i cibulnaté a hlíznaté květiny, jejichž cibule a hlízy se vysadí na podzim. Jsou to například česneky, ladoňky a ladoničky, sněženky, talovín, botanické narcisy a tulipány, dále šafrány, popř. modřenec a další.
Popisy k obrázkům
V žádné skalce nesmí chybět lemikámen
Modřenec ve skalce je nutné “krotit”. Snadno se vysemeňuje
Něžně fialková prvosenka
Nebesky modrý hořec bezlodyžný
Autor fotografií: Foto : ing Zdeněk Prchlík a Martin Mašín
