U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Stavíme skalku
Kategorie: Chatař & chalupář – kouzlo zahrady | Autor: Ing. Eva Skalská
Skalničky vždy uchvacují nejen barevností květů a tvarem listů,
ale i celkovým vzhledem a někdy i miniaturní velikostí.
Svah či stráň v zahradě se dá přímo ideálně vyřešit skalkou. Je možné ji založit i v zahradě rovné jako mlat – jednoduše ji opřeme o zeď. Nebo můžeme posadit skalku na uměle vytvořenou terénní vlnu, vysokou 60 až 80 cm. Pěkně působí i skalka vyrůstající vpřed z trávníku nebo začínající u cesty. Také pozadí skalky má být přirozené – nikdy to nemá být pravidelný záhon či záhon zelenin, plot nebo rovná cesta, nýbrž skupina listnatých a jehličnatých keřů či stěna z pnoucích rostlin. Nejlepším místem pro založení skalky je východní slunná strana, protože ta většině druhů skalniček vyhovuje. Ovšem existují i skalničky, které mají rády polostín a stín a ty vysadíme na severní stranu skalky nebo na místo zastíněné budovou.
Kamenem úrazu bývá kámen
Následuje důležitý a náročný výběr kamene a jeho usazování. Tady se stavitelé skalky dopouštějí největších chyb. Pamatujme si: podle použitého druhu kamene se bude řídit i výběr rostlin. Pro vápnomilné rostlinky vybereme vápenec nebo opuku (pozor na ni, je málo trvanlivá), pro rostlinky nesnášející vápno stavíme skalku ze žuly nebo některých pískovců. Právě pískovec je velmi rozšířenou skalkovou horninou, neboť má neutrální reakci. Kámen má vždy působit přirozeně. Tvar i povrch má být poznamenán “zubem času”. Zásadně sem nepatří kámen z lomu – výjimkou je pískovec, který rychle dostává žádanou patinu. Do skalky nesmí přijít ani oblázky, kusy betonu či barevné skleněné balvany. Úplným obřadem je osazování kamenů do půdy. Každý kus, který můžeme vzít do ruky, otáčíme tak dlouho, až najdeme tu nejlepší stranu, která má vyčnívat z poloviny nebo třetiny z půdy. Kameny začínáme rozmisťovat a usazovat zdola, od největšího až po nejmenší. Nikdy nesmí ze skalky trčet kameny špičkou ven.
Nakoukněme k sousedům!
Při vysazování rostlin samozřejmě začneme s těmi nenáročnými, které zakoupíme v obchodě nebo nám je daruje soused. Nikdy bychom se neměli nechat očarovat půvabnými, ale přitom choulostivými druhy. Není třeba připomínat, že skalničky vytrhané někde v Alpách, Dolomitech, Tatrách a jinde se nám neujmou, kromě toho bychom mohli být za toto vandalství odměněni tučnou pokutou. Při výběru se podívejte přes plot k sousedům, jaké druhy se jim na skalkách už daří.
Na malý prostor se nemá vysazovat větší počet druhů. U některého postačí vysadit jednu až tři rostliny, u jiného se musí vysadit rostlin víc, aby vytvořily polštář nebo kobereček. Některé druhy se naopak rozrůstají bujně, proto do jejich sousedství nesázíme slabě rostoucí skalničky. Vlastnosti jednotlivých druhů je důležité znát. Do skalky nejdříve umístíme jehličnany a listnaté keře (jen malý počet a zakrslé formy) a pak přijdou na řadu skalničky tvořící polštáře a koberečky. Mezi ně se vysadí druhy s větším růstem. To nejlepší si necháme na konec: miniaturní klenoty přijdou mezi kameny nebo na malé plochy. U jednotlivých druhů skalniček se musí respektovat, jakou světovou stranu vyžadují. Také sladění barev květů hraje důležitou estetickou roli.
Aby skalka rozkvetla
Nejvhodnější dobou pro sázení skalniček je duben a květen. Rostlinky v květináčích se ale můžou sázet i během léta, až do září. Vzdálenost mezi rostlinami řídíme podle konečné velikosti nikoli podle velikosti zakoupené sazenice. Po výsadbě se o skalku pečlivě staráme: především dodržujeme zálivku, pletí a kypření půdy, odstraňujeme odkvetlá květenství, omezujeme silně rostoucí druhy, aby neutlačovaly slabé. Před zimou skalku přikryjeme chvojím, aby holomrazy a kolísání teplot rostliny nepoškodily. A teď se již můžeme s nedočkavostí těšit na kvetoucí skalku, na včely a motýly, kteří budou navštěvovat její květy. A také můžeme doufat, že se na kamenech bude slunit i ještěrka.
***
Bez vody a plevele
Podmínkou úspěšného pěstování skalniček je propustnost celé půdy, nejen spodiny. Jestliže nezajistíme tuto podmínku, dochází k hnití kořenů, které je nejčastější příčinou úhynu skalniček. Půda musí být čistá, bez vytrvalých plevelů. Pro nenáročné skalničky doporučované začátečníkům postačí ke zlehčení normální zahradní půdy přidat říční písek. Vápnomilným skalničkám přidáme do půdy starou omítku nebo šotolinu, vápnostřežným rašelinu.
Dobré rady
* Před založením skalky prostudujte alespoň jednu knížku. Čím více tím lépe. Bez znalosti hlavních zásad založení skalky včetně výběru rostlin vytvoříte na zahradě jen směšnou hromadu kamení, osázenou zcela nevhodnými nebo dokonce i choulostivými druhy skalniček.
* V žádném případě nesmějí růst v blízkosti skalky stromy. Můžou ji ohrožovat tlakem kořenů. V deštivém počasí škodí skalničkám voda, stékající z listů stromů.
* Při stavbě použijte jen jeden druh kamene. Ale zásadně ne štípaný z lomu! Kámen musí mít přirozený tvar.
* Na zimu choulostivé rostliny přikrývejte chvojím. Pozor, pod nastýlkou z listí skalničky snadno vyhnijí.
Popisy k obrázkům
Vrstevnatá skalka v době květu
Tučnolistý netřesk
Devaterník, obsypaný droboučkými kvítky
Ukázka skalky, jež vyrůstá z trávníku a opírá se o kamennou zeď
Autor fotografií: foto: Martin Mašín, Jitka Čeřovská a Ivana Ransdorfová
