U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Opravy stropů
Kategorie: Stavba | Autor: Jan Pešta
Krok za krokem (5)
Zastropení zejména obytných prostor byla v minulosti věnována značná pozornost. Proto často nalezneme na stropních trámech datace, iniciály stavebníka, symbolické kružítkové “betlémské” hvězdy či jiné ornamenty.
Typy venkovských stropů
Nejjednodušším typem stropů venkovských staveb jsou stropy povalové. Ty nejstarší byly tvořeny velmi mohutnými kuláči, obvykle stejně silnými, jaké byly použity na roubení stěn. Přechod stěn do stropu býval často plynulý, oblý. Až do 18. století bývaly povalové stropy podepřené jen jediným stropním trámem. Teprve později se začaly objevovat trámy – dva či tři podle velikosti světnice. Stropy světnic největších domů (rychet či hospod) mohly mít i masivní průvlak, někdy dokonce podepřený sloupem, tzv. mnichem. Stropní trámy byly většinou jen v rozích okosené, mohly však mít i podstatně náročnější profilaci.
Teprve později do vesnického prostředí pronikly z měst a zámků stropy záklopové. V náročnějším provedení byl záklop “překládaný” – tedy tvořený vzájemně se překrývajícími prkny (deskami). Také desky záklopu měly většinou okosené hrany. Mladší a méně náročná varianta je záklop z prken “na sraz”, používaný spíše v chudších domech a méně významných místnostech. V takovém případě se často spáry mezi prkny překrývaly lištami.
S nástupem klasicismu se na venkovských domech objevují stropy omítané. Nejjednodušší variantou jsou stropy omítané na rákosovou rohož, přibytou na spodní líc záklopu. Omítané bývají většinou i stropní trámy. Spolehlivě to zjistíme malou sondou do omítky v blízkosti konce (zhlaví) trámu, zhruba 15 cm od stěny. Pokud zde nenalezneme tesařsky zakončený výběh okosení či profilace trámu, pak se s pohledovým uplatněním dřeva nikdy nepočítalo a trám byl od počátku omítnutý.
Velmi obvyklé byly také stropy z tenkých tyčí nebo štípané kulatiny, omotaných povřísly namočenými do řídké hliněné kaše a omítnutými (často jen hliněnou mazaninou). V hospodářských prostorách se často setkáme s nenáročnými stropy, tvořenými půlenou tyčovinou (povaly), kladenou k sobě na sraz. Poněkud náročnější variantou bývají stropy “tiplové”, tvořené ze tří stran hraněnými povaly kladenými na sraz a zpravidla na spodním líci omítnutými.
Tam, kde stavebníkovi vadily vystupující stropní trámy, bylo bednění stropu přibito na trámy zespodu a potom omítnuto. Tento princip se na venkově výjimečně používal již v klasicistním období, zcela však zobecněl až na přelomu 19. a 20. století. Později se v rámci úspor rákos někdy přibíjel přímo na stropní trámy bez bednění. Aby se předešlo poškození křehkého podhledu při průhybu stropu, používaly se pro něj samostatné nenosné trámky, nezávislé na vlastních stropních trámech – tzv. rákosáky.
Příčiny poškození
Pro statiku domů nebývá poškození stropů zpravidla tak závažné, jako poškození stěn či krovů. Stropní trámy bývají masivní, chráněné před vlhkostí, takže u průběžně udržovaných stavení obvykle tolik netrpí. Nejčastěji bývají napadené dřevokazným hmyzem, zejména pokud jsou v uzavřeném prostoru zakrytém podhledem.
Přesto se i zde někdy mohou objevit problémy. Zejména pokud dojde k náhlé změně využití stavby např. při její proměně z příležitostně obývané rekreační chalupy na ústředním topením vytápěný objekt pro trvalé bydlení. Dřevo se přesuší, v patře přibude nový nábytek – a je zaděláno na havárii. Staletý stropní trám z ničeho nic nevydrží a praskne.
Pokud je poškozený jen stropní záklop, oprava bývá jednoduchá. Nezbývá než poškozené prvky vyměnit za nové. Pravidlem je použití co nejširších prken (optimálně přes 20 cm). Záklop z tenkých prken nebo dokonce palubek působí nevěrohodně. Pokud jsou záklopová prkna zdobená řezbou či profilací, pak je nutné nové prvky opracovat stejným způsobem.
Stejná pravidla platí při výměně povalů. Také zde by měly být použity kuláče nebo půlkuláče, případně hraněné “tiple” stejného profilu jako prvky původní. Problém někdy nastává u stropů z drobnější kulatiny, nebo u štípaných povalů, které se v minulosti užívaly zejména v hospodářských prostorách. Mezerami mezi povaly propadává hliněná mazanina a nerovný povrch je náročný na údržbu a čištění.
To by však nemělo být v žádném případě důvodem k likvidaci jinak krásného stropu, který je nedílnou součástí chalupy. Jednou z možností, dosti pracnou zato dokonale přírodní, je nové vyspárování mezer hliněnou mazaninou s uhlazeným povrchem, případně i nabílení stropu vápnem, nebo natření fermeží. Pokud se ale s nerovností stropu nechceme z nejrůznějších důvodů smířit, pak je nejjednodušší strop zakonzervovat a zakrýt jej podhledem tak, aby mohl být v budoucnosti případně odhalen.
Výměna stropních trámů
Podstatně náročnější je výměna nebo oprava stropních trámů. Pokud jsou v polovině délky zlomené, nebo mají poškozené oba konce, pak je zpravidla nutná celková výměna. K ní je třeba často rozebrat i záklop. Také zde platí, že nové trámy by měly být shodně široké a opracované jako trámy původní.
V případě poškození jednoho zhlaví je možné stropní trámy nastavit plátem – obdobně jako trámy stěnové či krovové. Nejčastěji se používá šikmé naplátování, zajištěné dodatečnými spojovacími prvky (ocelovými svorníky, vruty nebo dřevěnými kolíky). V případě stropů je při navržení plátu třeba mít na paměti, že trámy jsou na rozdíl od většiny krovových či stěnových trámů namáhané na ohyb a musí často přenášet velké zatížení. I zde je ale možné použít důmyslné zámkové spoje, které se obejdou bez spojovacího materiálu.
Velmi často, zejména v případě patrových domů nebo domů s využívaným podkrovím, zjistíme, že stropy jsou nedostatečně dimenzované. To platí jak pro vlastní stropní trámy, tak pro jejich vzdálenost (tedy světlé rozpětí záklopu či povalů). V takovém případě dochází buď k průhybu trámů, záklopu či povalů, nebo dokonce k jejich prasknutí.
Ani tento problém nemusí být důvodem ke zbytečnému odstranění původního stropu. Poměrně snadným řešením je vložení zcela nových stropních trámů do mezer mezi stávající. Aby současně nedošlo k přetížení a tím poruše (např. boulení či borcení) obvodových roubených stěn, je vhodné nové trámy, event. i původní trámy podepřít trámkovou “kozou” – podstávkou. Ta může být podle potřeby a možností umístěná na vnitřní i vnější straně stěny a v případě kvalitního tesařského provedení se může dokonce stát zajímavým doplňkem stavby.
Popisy k obrázkům
Strop z ručně štípaných polovičních povalů v komoře v patře roubeného domu. Ručně opracované povaly působí velmi pěkně, na druhou stranu jsou ale náročné na údržbu a čištění. V žádném případě by to však nemělo být důvodem k likvidaci tohoto krásného stropu, který je v chalupě již přes 200 let. Pokud se s nerovností stropu nechceme smířit, pak je nejjednodušší strop zakonzervovat a zakrýt jej podhledem tak, aby mohl být případně v budoucnosti opět odhalen
Výměna jednoduchého záklopového stropu v hospodářské prostoře domu. Byly použity původní trámy, částečně doplněné o staré trámy z jiné stavby a na ně pak položen záklop z desek kladených na sraz. Pozor: i v tomto případě je nutné zachovat co největší šířku záklopových prken (optimálně přes 20 cm). Záklop z tenkých prken, nebo dokonce palubek, působí trapně
Je hotovo! Po dokončení opravy byly v interiéru nové trámy ponechány na rozdíl od původních trámů bez omítky
Průběh oprav stropů patra roubeného domu: Na stropní trámy nahoře je již položen nový záklop ze širokých prken, spodní trámy jsou nastavené či vyměněné a čekají rovněž na položení záklopu
Statik navrhl jednoduché řešení. Kromě výměny prasklého trámu spočívá ve vložení zcela nových stropních trámů do mezer mezi trámy původní. Současně je nutné vyměnit část povalů
Havárie! Přetížený a v důsledku ústředního vytápění přeschlý stropní trám patrového roubeného domu z ničeho nic praskl. Po odstranění omítky byl provizorně podepřen…
Autor fotografií: FOTO AUTOR
