U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pochutnejte si
Kategorie: Volný čas | Autor: rb
s Daliborem Jandou, zpěvákem
Moje maminka v Hranicích na Moravě dobře vařila a já u toho postával a okukoval. A pak jsem to okoukané rozvíjel. O deset roků mladší sestru už tolik k vaření nevedla – nebo jsem to možná už tolik nesledoval. Ale stejně si myslím, že na prvních dětech se rodiče o něco víc vyřádí. Je to dobře, od té doby mi připadá vaření jednoduché. Důležité je mít správnou chuť, protože pak člověk ví, co k sobě patří a co ne. To mi nikdy nedělalo problémy. Vařím z podobných surovin jídlo na různé způsoby – jen s jiným kořením. Ani si pak nepamatuju s jakým. Kouknu na poličky – a jde to samo. Rád dělám ražniči z různých druhů mas, z mletého pikantně kořeněné placičky, nebo třeba zelí plněné rýží a masem. Zapeču je v pekáči a prohážu zase zelím. Sladkosti nechávám ženským. Ty časy a obracení plechů mi dělá problémy. Ale jednu sladkou specialitku přece jen mám. Naučil mě ji děda.
Domácí karamelky
Na hlubší pánev naliju půl litru mléka, aby byla plná tak do třetiny. Přidám trochu Tatry, do toho kousek másla a osm lžic cukru. Na mírném ohni směs míchám. Jak začne houstnout, přidám trochu skořice nebo rozpustné kávy a sekané rozinky. Chvíli nechám bublat, až to zhoustne. Odstavím a počkám, až je surovina vlažná. Pak vykrajuju lžičkou kousky. Dělám z nich kuličky, které vyválím v kokosu. Když karamelky vychladnou, jsou fantastické. Je třeba dobu houstnutí dobře odhadnout, aby příliš neztvrdly. Pak by mohly i zcukernatět.
