U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Regionální typy lidových chalup
Kategorie: Stavba | Autor: ing. Václav Hájek
Stavba lidových chalup měla svá pravidla a ustálené výrazové prostředky, projevující se především v harmonii jednotlivých prvků. Utvářela se dlouholetým vývojem a reagovala na potřeby svých obyvatel. Nevyvíjela se náhodně, ale vycházela především z funkce staveb v návaznosti na konkrétní hospodářské a přírodní podmínky.
Vesnické stavby nejen svou architekturou, ale i konstrukcí a použitými materiály vycházejí z daného konkrétního prostředí, čímž se liší od staveb jiných oblastí. Musely se přizpůsobit charakteru hospodaření a stavebnímu materiálu, který daná oblast poskytovala. V zalesněných krajích to bylo hlavně dřevo, v povodí větších řek hlína, jinde kámen apod. Tam jsou kořeny bohatosti a pestrosti forem lidových staveb.
Hliněné stavby
Hliněné stavby se nejčastěji objevují na střední a jižní Moravě, především na Hané a dolním toku Moravy, v povodí Dyje, dále pak na Vyškovsku a Moravském Slovácku. Jde tedy o rovinatou, mírně zvlněnou krajinu s velice úrodnou půdou, se skrovným zalesněním, zato s dostatkem kvalitní hlíny, slámy a proutí. Hlína se tak přirozeně stala i základním stavebním materiálem, a to nejen pro nosné konstrukce domů, ale i pro omítky či mazaniny podlah.
Hliněný objekt s malými okénky působí masivním dojmem (obr. 3). Zeď často nemívá sokl, postrádá římsu, střecha je posazena přímo na zdi. Fasáda není členěná ani vertikálně ani horizontálně a často bývá opatřena bílým nátěrem.
Roubené stavby
Nejběžnějším stavebním materiálem českých a moravských lidových staveb je dřevo, neboť lesy odpradávna pokrývaly značnou část našeho území. Je základním konstrukčním materiálem jak u klasických roubených staveb, tak u staveb rámové konstrukce.
Roubené stavby jsou typické především pro horské oblasti (obr. 2). Konstrukce spočívá ve vrstvení jednotlivých dlouhých trámů, které tvořily nosné stěny budovy. Důležitým prvkem této konstrukce byly rohové spoje (obr. 5). Dlouhé trámy se buď při ložné spáře podkládaly špalíky, nebo se zabezpečovaly dubovými či modřínovými kolíky (obr. 6). Dlouhé trámy roubení se nastavovaly úplným plátem.
Vnitřní roubené stěny se s obvodovými spojovaly stejným způsobem, někdy se zhlavím, jindy úplným přeplátováním na celou rybinu s krytím a zapuštěním, nebo koncovým přeplátováním na zámek.
Jsou-li ve stěně okna nebo dveře, musí se dlouhé trámy zkrátit a upravit čela těchto zkrácených trámů tak, že se zachytí čepovaným čelem do drážky 50 x 50 mm.
Hrázděné stavby
Hrázděné stavby k nám přišly z Německa a postupně v severozápadních Čechách nahrazovaly původní dům roubený. Hrázděmé stavby jsou tvořeny tesařským spojením svislých a vodorovných hraněných trámů vzepřených šikmými vzpěrami. Jednotlivá pole, vytvořená těmito prvky, byla původně vyplňována vepřovicemi, později cihlovým zdivem.
Nosná konstrukce se tedy skládá z prahů, sloupků, vzpěr a paždíků (obr. 7). Sloupky podpírají ližinu, do níž jsou také začepovány; dole jsou čepovány do prahu. Osová vzdálenost sloupků závisí na zatížení, na úpravě stěny a na umístění stropnic. Bývá 0,75 až 2 m – obvykle zhruba 1 m.
Vzpěry slouží k vyztužení stěny ve směru podélném; bývají kladeny šikmo přes práh a ližinu se sklonem k vnější straně, aby se tlak větru přenášel z rohu budovy ke středu stěny.
Příhrady se vyzdívaly obyčejnými cihlami, kladenými naplocho. K paždíkům a ližinám se musely těsně upínat.
Zděné stavby
Kámen představoval přirozenou stavebninu na vesnicích pouze v oblastech, kde nebylo k dispozici dřevo a kámen se vyskytoval v dostatečné míře. Nejprve se na vesnici používal spíše pro vstupní portály, ostění oken apod., pro stavbu celých stěn až později. Teprve v 19. století docházelo na vesnicích, v důsledku volného styku s městem, k přestavbám a úpravám zemědělských usedlostí a po městském způsobu se používal kámen a později i pálená cihla. Tato změna materiálu pro nosné konstrukce byla ovlivněna i novými stavebními a protipožárními předpisy, které zakazovaly budovat nové stavby ze dřeva. To vedlo k opuštění forem tradiční dřevěné architektury.
Ve druhé polovině 19. století nahrazuje vápenná omítka omítku hliněnou. Na fasádách lidových staveb se setkáváme s motivy obloučkových vlysů, meandrů, zubořezů a dalších plastických prvků, například původně antického pilastru s jeho architektonickým členěním, které vyvěrá z naprosto jiného prostředí. Plastický štikový ornament je často doplňován nápisy a letopočty. V oblasti jihočeských Blat tento prvek zlidověl a svým tvarovým bohatstvím a lidovou naivitou a původem přečkal až do doby 20. století (obr. 1).
***
1 Jihočeské statky (Záboří)
2 Roubená stavba (Hlinsko)
3 Příklad hliněného objektu (Rymice)
4 Hrázděná stavba
5 Rohové spoje roubené stavby
6 Zabezpečování dlouhých trámků kolíky
7 Schéma nosné konstrukce hrázděné stavby
1 – práh, 2 – nárožní sloupek, 3 – střední okenní sloupek, 4 – vzpěra, 5 – paždík, 6 – podezdívka, 7 – ližina, 8 – zakotvení prahu, 9 – dveřní otvor, 10 – okenní otvor, 11 – stropnice
KRESBY A FOTO AUTOR A IVAN TICHÝ
