U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Už jste viděli chalupu s garáží na půdě?
Kategorie: Návštěva | Autor: Petr Zhoř a Iva Tvrzová
Rozlehlou bílou chalupu s prostorným zeleným dvorem a dost netradičně umístěnou garáží vlastní Liškovi už čtvrt století. Za tu dobu ovšem prošla důkladnou proměnou.
Vjakém byla původně stavu? Slovo si bere paní Nataša: “Nádherná, skoro jako mlýn ve Vláčilově Ďáblově pasti – úžasný objekt zarostlý plevelem, což jsme nevnímali, veliký, romantický – prostě jsme ji chtěli!” “Když jsme se dozvěděli, že je na prodej, nelenili jsme a koupili ji,” pokračuje pan Liška. “První dojem ovšem nebyl nejlepší: všude dvoumetrové kopřivy, takže následovala cesta k sousedům pro kosu, abychom se vůbec od vchodu, kde chyběla brána, dostali ke stavení.” Ale manželka nesouhlasí: “První den byl naopak nejkrásnější, protože byl romantický a vůbec jsme netušili, co nás čeká…” A proč si vybrali chalupu zrovna tady, na Voticku? Paní Lišková má k tomuto kraji blízko, protože tu v dětství vyrůstala, její manžel zas hrál fotbal za místní Sokol, a tak se o chalupě vlastně dozvěděl.
Peněženka v roli architekta
“Když jsme dům koupili, uvažovali jsme, co s jeho velkou rozlohou. Bylo jasné, že nás čeká spousta práce, ale my jsme nepospíchali. Dávali jsme si postupné cíle – po místnostech. Byli se u nás podívat kamarádi architekti, ale jestliže vám ten třetí řekne zas něco jiného než ti předchozí… Nakonec jsme se poradili sami se sebou a se svou peněženkou, což byl nakonec hlavní architekt. Záměr byl naprosto jednoduchý: měli jsme malé dítě, chtěli jsme jezdit někam ven, být v přírodě a bydlet v suchu a v teple,” vrací se ve vyprávění na úplný začátek pan Liška.
“Náš víkend začínal tím, že jsme v pátek přijeli na chalupu, já si vzal montérky a už jsem se těšil, jak budu míchat cement a vápno, které jsem náhodou sehnal. Celé víkendy jsem si hrál na zedníka, na tesaře, na elektrikáře – Ferda mravenec, práce všeho druhu. Hodně jsem toho i pokazil, ale myslím, že spousta věcí se mi zase povedla,” sebekriticky rekapituluje léta prací na venkovském stavení jeho majitel. Protože tu pan Liška taky hrál fotbal, musel občas svléknout montérky, odkopat na místním hřišti zápas, vrátit se a kopat dál – třeba základy.
Boj s vlhkostí
Jako první museli chalupáři vyklidit veškerý ,šumcajk’. Bylo tady neskutečné množství sena, slámy, lnu a asi tak metr hnoje ve stáji. “Pak začalo to nejhorší,” vzpomíná pan Miloslav. “Když se nám podařilo vyklidit všechno, co se už nedalo upotřebit, začala likvidace vlhkosti ve zdech. Vyzkoušeli jsme všechny metody, doporučované v tehdejších časopisech. Jednou z nich byla tzv. elektroosmóza. Různě jsem vrtal do zdí a dával tam elektrody; každý mi radil něco jiného – výsledek nula. Nakonec se ale chalupu zbavit vlhkosti podařilo – vykopali jsme jeden a půl metru hluboký příkop kolem celého stavení a udělali z trubek a makadamu drenážní systém.”
Ve druhé etapě přišly na řadu podlahy. Staré vykopali a udělali nové z betonu. Dnes se šlape většinou po klasických dřevěných prknech, částečně je tu položena keramická dlažba. “Pak jsem z dutých cihel postavil ,štorcky’ zdi – za nimi jsem nechal asi tak deset centimetrů vzduchovou mezeru, to znamená vystavěl ,barák v baráku’. A funguje to,” pochvaluje si majitel.
Chalupaření je běh na dlouhou trať
Potom následovaly další práce. Elektrický proud byl zavedený, ale rozvody se musely částečně udělat nové. S vodou problém nebyl, je tu spádový vodovod, který zásobuje celou vesnici. Takže kamenná, asi 12 metrů hluboká studna se nepoužívá.
Hygienické zařízení v původní chalupě žádné nebylo, jen suchý záchod na dvoře. Proto ještě než se zobytnila první místnost – byla hotova za rok – koupil pan Liška klozet a postavil ho do stáje, která tehdy měla asi 120 m2 (dnes je z ní obytná světnice a relaxační místnost). “Měl jsem největší záchod v Evropě,” pyšní se chalupář. “Koupelnu jsme vybudovali z původní černé kuchyně, která byla nepouživatelná.”
V prvních letech stačily chalupářům k vytápění dvoje Petry. “Ale když jsme přijeli, dlouho trvalo, než kamna dům vyhřála,” vysvětluje majitel. Proto po zhruba deseti letech vybudovali Liškovi etážové topení. To ještě doplňuje krb v obytné místnosti, která je širokým průchodem spojena s kuchyní, takže krb vytápí současně pokoj i kuchyni.
Okna v chalupě jsou původní. Jenom ve světnici jsou nová, dělal je místní truhlář. “Ta původní jsem uschoval a když jsme rozšiřovali obytné prostory směrem do stáje, tak jsem stará okna opravil – stačil šmirgl, drátěný kartáč a barvy – a znovu jsem je osadil. Musel jsem je ale vybourat do dvoumetrové kamenné zdi,” svěřuje se pan Liška.
Pomáhali za štrůdl
Po pěti letech od začátku rekonstrukce se dostalo také na opravu střechy. “Když jsme starou střechu strhli, začalo v noci – po dvou měsících sucha – pršet. Celou noc jsme hlídali klenbu, je valená, aby nepromokla a nezřítila se. Druhý den naštěstí opět vysvitlo slunko a další dva měsíce nezapršelo. Nakoupila se nová vazba, střešní latě, tašky – jirčanské holandky, a dílem svépomocí, dílem pomocí místních řemeslníků jsme střechu zbudovali,” říká pan Miloslav. A paní Nataša doplňuje: “Doprava materiálu na místo určení byla poněkud složitá. Tak jsme tady pobrali všechny děti a udělali řetěz. Děti pomáhaly za štrůdl a za dort.”
V okolí totiž moc pomocných rukou k dispozici nebylo – místní většinou v té době stavěli domy pro sebe nebo pro své děti, takže o víkendech čas neměli. Proto byli Liškovi většinou odkázáni sami na sebe, případně na kamarády, kteří sem občas přijeli.
Když postavili novou střechu, vznikl velký půdní prostor. Vybudovali tu asi třicetimetrový pokoj pro syna, druhou koupelnu se záchodem, druhou ložnici a ještě zbylo místo. Tam si zařídil pan Liška pracovnu, kterou používá jako střižnu nebo jako kancelář.
Ještě pár slov k vnitřnímu vybavení. Stejně jako chalupa, i její zařízení vznikalo postupně. Většina nábytku pochází z různých půd, něco chalupáři dostali, něco zdědili. Šikovné ruce pana Lišky většinu kousků samy zrenovovaly. Nábytek citlivě doplnily různé drobnosti, dříve funkční, dnes sloužící jako hezká dekorace.
Garáž na půdě
Celá léta se tu potýkali s velkým problémem, když napadl sníh – autem se nedalo přijet k domu. “Asi osmnáct let jsem nosil v hlavě myšlenku, že by garáž mohla být na půdě,” svěřuje se se svým nápadem Miloslav Liška. Dům totiž stojí ve svahu a silnice vede nad ním, asi dvanáct metrů od zadního traktu domu a v přijatelné úrovni. “Manželka se mi vždycky smála, že ještě neviděla garáž na půdě. Já se trochu bál, jestli to klenba vydrží, ale kamarádi stavaři mi řekli, že klenba je tak kvalitní, že udrží i tank. Stačilo vytvořit malý násep. A tak dneska používám jednu místnost na půdě jako garáž. Jen lituji, že jsem to neudělal dřív, protože veškerý stavební materiál, který jsme při rekonstrukci půdy potřebovali, se nosil nebo vozil velmi pracným způsobem.”
Procházka zahradou
Stará se o ni hlavně paní Lišková. Jak ale skromně říká, pěstuje jenom to, co samo roste, co nechce víc péče než jednou zakopat a jednou vykopat. “To jsou jiřiny, pak miluji trvalky, taky tu mám ,plevel’ jako je máta, pak takový žlutý chrundí, co ani nevím, jak se jmenuje, ale spolehlivě roste. Ráda zkouším pěstovat zeleninu – většinou nedopadne jako v Polabí, ale já to stejně zkouším. A pak jsem příjemně překvapena, když si koupím kořenové rajče a ono mi na zahrádce vyroste a plodí a plodí. Jsem taková baba kořenářka, baví mě rostliny, které se dají použít na léčení, do kuchyně na vůni, na ozdobu.
Co se týká ovoce, mám ráda sklizeň, ale stromům vůbec nerozumím. Rodí-li – dobře, nerodí-li – pak za to nemůžu!” se smíchem komentuje své zahradnické úspěchy paní Nataša.
Dnes využívají Liškovi chalupu celoročně. “Je to typický chalupářský barák – když lidi stárnou a blíží se penzijní věk, tak ho přizpůsobují tomu, že tu budou bydlet na penzi. Oba máme poměrně svobodné povolání, a proto využíváme chalupu stále už teď…” uzavírají povídání manželé Liškovi.
***
1 Dlouhé bílé stavení je dnes celé obytné, včetně bývalé stáje a půdy
2 Na malé kamenné terase před domem, obrostlé květinami, se příjemně sedí
3 V pravé části na dům navazuje v pravém úhlu špýchar, ve kterém je letní ložnice pro hosty
4 S panem Liškou tu ráda odpočívá i Nikita, mezi jejíž rodiče patřil i hasky
1 Průhled téměř celým domem: z obytné světnice přes kuchyni, předsíň až do ložnice v průčelí domu
2 Obytná světnice s velkým jídelním stolem je centrem domu. V rámci porozumění tu pobývají Liška, pes i kočka
3 V kuchyni dobře slouží stará zrenovovaná kredenc a skříňka
1 Kuchyňské zákoutí se starým kameninovým nádobím
2 Krb ve světnici vytopí i přilehlou kuchyni
1 Ložnice, původní jediná obytná místnost domu, působí příjemně teple
2 V ložnici je místo i na malé pracovní zákoutí
3 Ozdobou ložnice je vyřezávané křeslo
4 Z bývalé stáje je dnes rozlehlá relaxační místnost s kulečníkem a stolním tenisem, nechybí ani pianino
5 Pracovna pana Lišky v podkroví
FOTO PETR ZHOŘ
