U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Noční vázy
Kategorie: Inspirace | Autor: JM (podle Art & Décoration)
Za všechno mohou Syharité, obyvatelé vzkvétajícího italského města Sybarís, proslulí rozkošníci a milovníci dobrého jídla.
Ti si začali už v roce 510 př. n. l. na své hostiny a slavnosti – aby neztráceli čas odbíháním od stolu – nosit nádoby, které lze označit za předchůdce pozdějších nočních váz. (l když tento předmět je zřejmě ještě starší, protože něco podobného bylo nalezeno v hrobkách egyptských faraónů.) Ve starém Římě se pak bez “matuly” a “mortelly” (tyto nádoby odpovídaly dnešnímu nočníku a bažantu) neobešel žádný banket. Hodujícím stačilo jen lusknout prsty a Již přispěchal otrok, vybavený touto nezbytností… Ve středověku zmizeli otroci, ale ne tento zvyk. Na hostině, pořádané na počest královny, spočívala vždy tato nádoba diskrétně pod stolem u jejích nohou a v nutném případě zaclonily dvorní dámy Její Veličenstvo paravánem, aby se mohlo bez vyrušování oddat své potřebě. Rytíř, vydávající se na křížovou výpravu, neopomněl přibalit do své výbavy kromě meče, čutory a lucerny i středověkého bažanta. Nejstarší “vázy” bývaly z bronzu, bohatí patricijové v antice však nepohrdli ani stříbrem, za kteroužto rozmařilost je již tenkrát kárali církevní otcové. Někteří císaři si své noční vázy nechávali vyrábět dokonce ze zlata! Postupem času noční vázy čím dál víc “lidověly” a v měšťanských ložnicích, právě tak jako v některých nemocnicích či přípřežních stanicích, se začaly objevovat lacinější výrobky z cínu. Kov ovšem není pro tyto nádoby nejvhodnějším materiálem, protože jej není možné zbavit nepříjemného odéru. A tak nadešla zlatá doba fajánsu, porcelánu a keramiky. Nejslavnější manufaktury světa, jako například Sevřeš či Limoges, se předháněly ve vymýšlení vzorů a tvarů a z jejich dílen vycházely doslova malé zázraky. Patřily k nim i rozkošné miniatury, svým tvarem připomínající omáčník, přizpůsobený ženské morfologii, které s sebou koncem 17. století nosily do kostela sv. Pavla pařížské dámy, jež nechtěly přijít ani o jediné slovo z mnohahodinových kázání otce Bourdalouea. Bohatí měšťané si objednávali noční vázy z míšeňského porcelánu, jiní nedali dopustit na nejjemnější čínský… Průmyslová revoluce zasáhla brzy i do tohoto odvětví a koncem 18. století zaplavily Evropu levné výrobky anglických keramických továren. Nebezpečně jim ovšem konkurovaly lehké a ještě levnější plechové smaltované nočníky, jež se začaly kupovat zejména pro děti. Zlatému věku nočních váz začalo odzvánět s rozvojem WC. Neocenitelnou pomůckou však zůstávaly dál na cestách: v lůžkových vagónech vlaků či v bohatých interiérech luxusních parníků, kde se uplatňovaly zejména výrobky ve stylu Art deco. Než je, tak jako mnoho jiných půvabných a účelných předmětů dávných dob, definitivně odvál vítr moderní doby…
***
Náš tip
Najdete-li na chalupě starou noční vázu po předcích, nevyhazujte ji. Zvláště keramická nebo porcelánová se může uplatnit jako originální a zajímavý obal na květináč, třeba s kvetoucím muškátem.
1) Tento nočník putoval v lůžkových vozech Orient expresu (pól. 20. stol.)
2) Měděná noční váza z výbavy parníku (zač. 20. stol.). Vedle těžký cínový nočník (konec 18. stol.), v něm pak lehoučký nočník mosazný (zač. 20. stol.)
3) Typická “bourdaloueska”, jakou si pařížské dámy nosívaly do kostela sv. Pavla. Tato je ale z pozdější doby, z období druhého empíru
4) Porcelánový bažant, dovezený do Evropy i čínského Kantonu (přelom 19. a 20. stol.)
