U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Naše astry
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Ivan Dvořák
Květiny, patřící ke složnokvětým či hvězdnicovitým (Asteraceae), mívají nejčastěji květenství s barevným středem obklíčeným jazykovými květy. Patří sem slunečnice, měsíček, cínie, gazanie, afrikán a chryzantémy, smetánka… a astry.
Latinské jméno Aster dnes patří jen nízkým až 1 m vysokým trvalkám, kvetoucím od jara do podzimu (Aster alpinus, A. amellus, A. dumosus, A. novii-belgii,A….), s jednoduchými květy. Profesor Dostál, autor klíče k určování rostlin, jim dal české jméno hvězdnice. Naše jednoleté astry patří též do čeledi hvězdnicovitých, ale botanicky jde dnes o druh Callistephus chinensis, česky dle již řečeného autora astra čínská.
Z Číny do Evropy
Jde o vžitý lidový název, i když vlastně neodpovídá dnešnímu překladu, který se zachoval z historie, z doby prvního pojmenování od Linného. Teprve později byl rod Aster rozdělen a jednoletá astra dostala nové latinské jméno.
Její evropská historie začíná v roce 1732, kdy se objevila v bílé a načervenalé formě v botanických zahradách. Do práce si ji vzali zahradníci a za sedm let se objevily květy s fialovou barvou. Šlechtěním se brzy dosáhlo dalších úspěchů jak v barevné škále, tak v tvaru a plnosti květů.
Jak nejspíš vypadala planá astra před jejím objevením evropskými botaniky, připomínají malby na nádobách z porcelánu a hedvábí pocházejících z Číny. Tam ji pěstovali nejspíše v původní formě, šlechtěním se nezabývali. Věnovali se raději chryzantémám nebo pivoňkám a bonsajím.
Rozmanitost odrůd
Astra dlouho patřila jen ke květinám určeným k řezu. V posledních 20 – 30 letech však nabývají na významu i nízké velkokvěté odrůdy a také ty “trpasličí”, drobnými květy obalené keříky – spíše astřičky než astry. Dnešní odrůdy můžeme podle tvaru a uspořádání květu rozdělit na jednoduché (margaretky), chryzantémo-květé, kometovité, jehlicové, či obyčejné plnokvěté “Buketky” a “Princesky”. Podle výšky rostliny se dělí na vysoké a polovysoké odrůdy (50 – 60 – 80 cm) k řezu, nízké (20 – 30 cm) do záhonů a na “kobercové” výsadby. Vedle nich se šlechtí a pěstují keříčkové, mnohokvěté astřičky s drobnými i většími květy (Průhonický trpaslík, Trpaslík a další), které se hodí na lem záhonů nebo i do květináčů a truhlíků. Škála barev je rovněž bohatá – od bílé, žluté, růžové, červené až po modrou a fialovou. Existují i astry dvoubarevné.
Zásady pěstování
Semínka aster sejeme v březnu a dubnu do skleníku nebo pařeniště. V počátečním vývoji je chráníme před vyšší vlhkostí, jež může způsobit padání klíčících rostlin (Previcur) a po výsadbě ven, tedy okolo 15. 5., před mšicemi (Pirimor, Aztec…). Ty dokáží mladou rostlinu dokonale zkroutit, zničit její vegetační vrchol a odsoudit ji k pozdnějšímu kvetení a někdy i k uschnutí.
Mladé rostliny zaléváme do doby ujmutí, poté jen když vadnou. Se zálivkou můžeme sazenice také přihnojit. Astře nesvědčí mokré, studené stanoviště, deštivé roky. Nesvědčí jí ani zálivka studenou vodou. Rostlina napadená fusariem náhle vadne a hyne kdykoli, po celou dobu růstu. Uschlé rostliny hned i s trochou země vyrýpneme a zlikvidujeme. Tam, kde se choroba vyskytne, neměly by se astry sázet nejméně 4 – 5 let, před další výsadbou je dobré použít pro dezinfekci půdy dusíkaté vápno (100 g na 1 m čtvereční, na podzim zarýpat).
Za péči se odmění
Pokud rostliny přežijí útok mšic a jsou v dobré půdě na slunném místě, kvetou od července až do prvních mrazíků. Květy patří k jedněm z nejvíce vytrvalých ve váze, snesou i podmínky, kdy se jim nevymění voda celý týden, což je využívané zejména na pietních místech. Hrnkové odrůdy se pěstují z letních výsevů, ty pak kvetou od srpna. Doma v chladnějším prostředí a na světlém místě vydrží kvést až do října. Sklízet semeno je poněkud riskantní. Astra je hmyzosnubná rostlina, opylují ji včely, motýli i brouci živící se pylem. Proto nebývá potomstvo jednotné. Z pestrého záhonu vzniká opět pestrá směs. Může se měnit tvar květů, barva, výška rostliny i bohatost kvetení. U doma vyrobeného osiva není zaručena ani klíčivost. Astry jsou nevyzpytatelné, někdy prostě neklíčí nejen z domácích, ale ani z koupených semen. Lepší je počkat si a koupit otuženou sadbu (hrnkovou nebo prostokořennou – trhanou) v zahradnictví. Suchá léta astře dávají velký prostor k využití. Přesto bychom měli pamatovat, že nepatří do stínu a těžkých půd, které špatně vysychají. Ja- ko každá letnička potřebují dostatek živin k počátečnímu růstu již v době sázení v zemi (Cererit v březnu před výsadbou), popřípadě přihnojení ve vodě rozpustnými hnojivy v první polovině vegetace. U vysokých odrůd, pokud je máme jen na okrasu, ne k řezu, odstraňujeme odkvetlé květy, aby při zrání semen nepřestávaly kvést. Kobercové odrůdy takový zásah nevyžadují.
Záhon margaretek, tedy jednoduchých aster
Astry vysoké, hodící se k řezu
Čínský půvab si zachovala astra jehlicová
