U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pozvánka na Chebsko
Kategorie: Návštěva | Autor: Jan Pešta
Venkov na Chebsku skýtal donedávna neutěšený pohled. Snad kromě těžebních oblastí nikde jinde v Čechách nedošlo k tak rozsáhlé a cílené likvidaci kulturního dědictví, jako právě zde. Ten kraj byl pomyslnou neprostupnou bariérou proti “nepříteli”, stráženou vojenskými objekty (největší dosud shlíží na Chebsko ze svahu Dyleně). Skomírající polorozbořené vesnice byly odříznuté od okolního světa. Jedinečné památky lidového stavitelství mizely po desítkách a stovkách. Situace se naštěstí začala měnit.
Chebsko bylo po dlouhou dobu autonomní oblastí, a to nejprve v rámci německé říše a později i v rámci českého království. Již roku 1265 je obsadil Přemysl Otakar II., definitivně ovšem bylo k zemím koruny české připojeno až roku 1322. Již při pohledu na mapu střední Evropy je zřejmé výsadní postavení Chebska na křižovatce odvěkých cest, spojujících východ se západem i sever s jihem. Má navíc podobu kotliny, chráněné prakticky ze všech stran lesnatými a horskými masivy. V dobách míru se zde dařilo zemědělství a země vzkvétala.
Tesařská chlouba
Nejlepším důkazem prosperity kraje je překrásná lidová architektura. Starší zástavba vesnic byla až do první poloviny 19. století hrázděná. Tyto stavby si obvykle spojujeme s německým kulturním prostředím, jsou však známé z podstatné části Evropy. Ty chebské mezi nimi zaujímají zvláštní místo. Již několik generací badatelů, českých i německých, se shoduje na tom, že právě lidové stavby z Chebska jsou (nebo donedávna byly) z celé Evropy nejvýstavnější a nejkrásnější. K jejich podobě přispěl podle tradice tesařský mistr J. G. Fischer (1742-1793), rodák z Okrouhlé. Zástavbu vesnic tvořily mohutné čtyřboké uzavřené dvorce. Kromě obytných stavení zde byly obvykle chlévy, sýpka (pokud nebyla součástí jiné stavby), stodola a vozová kolna. Do dvora se vjíždělo často bránou v rohu mezi dvěma budovami nebo přímo přes kolnu. Nejstarší domy měly roubené obytné světnice, postavené z velmi pečlivě opracovaných trámů. Takový je dosud unikátně dochovaný mlýn čp. 9 z poloviny 18. století v Salajně nedaleko Lázní Kynžvart, nebo dům tzv. Rustlerova statku čp. 9 v nedaleké Doubravě. Patra (nebo jen polopatra) domů byla hrázděná, s krásně vyřezávanými pavlačemi. Typickým prvkem je tzv. roubený věnec – pás několika trámů roubení, na kterém je založena hrázděná stěna patra (u přízemních domů střecha).
Zdobené domy i sýpky
Největší pozornost stavitelů se soustředila na štíty. Ty byly spolu se štítovým průčelím členěny šikmým “šachovnicovým” roštem trámů, který měl kromě konstrukčního ztužení především dekorativní funkci. Trámy hrázděných stěn se navíc pestře natíraly – obvykle červenou barvou. Místa jejich křížení byla zvýrazněna zelenou či modrou, na silnějších trámech byly často ještě namalovány květinové či rostlinné ornamenty. Takto nádherně zdobené ovšem nebyly jen obytné domy. Tesaři předváděli své mistrovství i na “obyčejných” hospodářských stavbách. Pro Chebsko jsou zvlášť typické vozové kolny. Na dvorní straně byly podpírány vyřezávanými sloupky s datováním. Nejstarší zachované pocházejí již z poloviny 18. století. Sýpky, nejčastěji v patře nad chlévy či nad kolnou, měly hrázděné stěny s krásně zdobenými pavlačemi a štíty. Doplňkem usedlostí bývaly v minulosti také dnes již velmi vzácné roubené věžové sýpky. Dochovaly se již jen tři poslední. První (z roku 1717) nalezneme u vstupu do přírodní rezervace Soos, kam byla přenesena z původního místa v usedlosti čp. 8 v Mlýnku. Obdobnou sýpku z roku 1714, stojící původně v usedlosti čp. 19 v Kopanině, lze dnes spatřit na předhradí hradu Ostroh (Seeberg) u Františkových Lázní. Mladší zděná architektura, která se na Chebsku rozšířila v první třetině 19. století, je méně výstavná. V porovnání s jinými částmi Čech se zdejší mohutné zděné patrové domy i sevřené dvorce mohou zdát opravdu poněkud strohé. Umění chebských zedníků a kameníků ovšem dokládají vytříbené detaily. Charakteristickým doplňkem usedlostí jsou opět vozové kolny. Jsou zděné, “arkádové” a mají na dvorní straně klenuté oblouky s tesanými kamennými sloupky. Působivé jsou i stodoly, často s nápaditě řešenými štítovými průčelími.
Od Doubravy k Drahovu
Přestože z původního bohatství lidové architektury Chebska se do dnešního dne dochoval jen nepatrný zbytek, stále je co obdivovat. Bezpochyby nejznámější vesnicí je Doubrava v podhůří Dyleňského lesa, od roku 1995 památková rezervace lidové architektury. Zde se ve vzácné úplnosti dochovalo šest velkých dvorců s převážně hrázděnou zástavbou. Nejznámější z nich je již zmíněný Rustlerův statek čp. 9, i v minulých letech přes nepřízeň doby láskyplně udržovaný a dnes zpřístupněný jako malé soukromé muzeum. Kromě domu z poloviny 18. století s hrázděným patrem zde můžeme obdivovat chlévy s hrázděnou sýpkou v patře a rámovou kolnu z roku 1780. Neméně zajímavá je nedaleká usedlost čp. 8 s napůl hrázděným domem, kolnou a hrázděnou sýpkou. Zaslouženou pozornost přitahuje i nedávno opravená usedlost čp. 13 s patrovým hrázděným domem a kolnou z roku 1803. Hrázděné stavby se dochovaly i v několika dalších usedlostech. Snad ještě hodnotnější, ovšem mnohem méně známá, je nedaleká vesnice Salajna (dříve Konradsgrün). V nádherném krajinném prostředí mělkého otevřeného lučnatého údolí se dochovala řada unikátních hrázděných i zděných statků, bohužel v o poznání horším stavu než v Doubravě. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá již zmíněný mlýn čp. 9 z 18. století, patřící k nejvýznamnějším lidovým stavbám nejen na Chebsku. Přestože Salajna patří k vůbec nejhodnotnějším vesnicím západu Čech, nestala se paradoxně památkovou rezervací a teprve nyní je navržena k prohlášení za vesnickou památkovou zónu. V severní části chebské kotliny je nejlépe zachovanou vesnicí Nový Drahov nedaleko Františkových Lázní. Kromě dvou patrových hrázděných domů čp. 1 a 10 z počátku 19. století se zde dochoval především soubor mladších zděných dvorců ze druhé poloviny 19. a počátku 20. století, často s typickými arkádovými vozovými kolnami. V ostatních vesnicích je již horší situace. I zde se ojediněle dochovaly statky nebo již jen osaměle stojící domy (často v minulém desetiletí citlivě opravené), zástavba už ale do značné míry prořídla demolicemi, nebo byla narušena necitlivými modernizacemi. Přesto některé vesnice stojí za návštěvu. Jmenujme alespoň památkovou zónu Dolní Lažany, dále Tuřany, Velkou Šitboř, Dvorek, Dolní Lipinu, Lipovou nebo Milhostov.
Hrázděné patro mlýna v Salajně je nasazeno na roubeném věnci, zdobeném řezbou
Nedávno citlivě opravená usedlost
čp. 13 v Doubravě s patrovým hrázděným domem a kolnou z počátku 19. století
Dům nejznámější doubravské usedlosti čp. 9 (Rustlerova statku) s částečně roubeným přízemím a hrázděným patrem
Východní strana návsi v Novém Drahově s velkými zděnými dvorci čp. 5 a 6
