Viděli jsme cestou LI.
Dnes jsme vybrali dvě zděné stavby: první z Vysočiny, z vesničky nedaleko Žďáru nad Sázavou, druhá je z okolí Teplic nad Metují.
Zaujme figura oken
Na první pohled krásná chalupa. Ve sněhobílé fasádě zaujmou okna. Pěkná je jejich figura tři dva jedna, přičemž diagonály oken jsou všechny rovnoběžné, což není obvyklé. Horní trojici doplňuje kaplička se soškou Panny Marie Lurdské. Okna jsou členěna do kříže; poměr stran je blízký zlatému řezu, tedy 1 : 1,618. Dobře zvolená k bílé omítce a okolní zeleni je i vínová barva.
Stavba je zděná, ovšem opatřená dodatečnou izolací, která je udělaná kultivovaně. Chvályhodné je zejména to, že okna, ač ve fasádě mírně utopená, zůstala špaletová s ven otvíravými vnějšími křídly. Na zateplení poukazuje i fakt, že hladká fasáda mírně přesahuje přes kamenný sokl. Voda tím pádem při deštích odstřikuje a nezatéká do domu. Střecha je kryta šablonami, které napodobují břidlici. Jsou v ní dva „padáky“, zvedací okna sloužící pro větrání i mírné osvětlení. Když svítí slunce, postupně prosvětlí celý prostor.
Plaňkový plot zpevňují žulové sloupky a subtilnější kovové sloupky, které díky nátěru dojem neruší. Zápraží s lavičkou sluší květinové lemy.
A zase ta okna
Dům je ve velmi dobré kondici, celkově pěkně upravený. Barevnost je rovněž dobrá, proti původnímu stavu však možná trochu výraznější. Také tady na sebe upozorňují okna. Ve dvou nejnižších podlažích jde zřejmě o vyklápěcí eurookna. Horní čtveřice je původní s křídly otvíravými ven. Okna nemají nahoře zakončené šambrány, které by měly obíhat dokola, a v omítce nad nimi jsou stopy po vyšším a zřejmě zdobnějším nadpraží. Místo trojdílných oken tu snad byla dvě spojená okna vedle sebe. Došlo zkrátka ke zjednodušení, ale když nemáme původní fotografie, těžko říct jakému.
Často dochází k omylu, že širší okna dávají více světla. Důležité je, aby světlo prošlo celou místností, což předpokládá okna s co nejnižším parapetem – optimálně francouzská, jimiž svítí slunce přímo na podlahu, anebo obdélníková na výšku. Čím je okno širší, tím jde sice do prostoru slunce víc, ale ne na podlahu. Oslunění interiéru omezuje i parapet. Je tu zkrátka zvláštní rozpor a měli bychom se snažit o kombinaci. Osobně preferuji okna ve „zlatém řezu“ na výšku.
Na střeše je celkem nová betonová krytina s krajovými taškami, naštěstí nepřehnaně robustními, proto nemusí být zakončena oplechováním. Střecha je klidná, jen s větracími otvory pod hřebenem, asymetricky vytažená na stropních trámech nad zápraží. Boční stěna je v místě, kde dříve začínaly chlévy, barevně odlišena. Této části se rekonstrukce fasády nedotkla. Okna i dveře s půlkruhovým nadpražím mají zřejmě původní profilované ostění. Tyto prvky mohly být i ve štítě, který se do veřejného prostoru obracel vždy nejzdobnějšími partiemi.
K původnímu stavu se však majitelé bezpochyby vracet nebudou. Je dobře, že zachovali alespoň v bosáži pásové římsy v místě věnce.
text: ING. ARCH . KAREL DOUBNER
foto: MARIE RUBEŠOVÁ
Viděli jsme cestou LI.
