U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPA s malířskou inspirací
Kategorie: Návštěva | Autor: Petr Zhoř, Iva Tvrzová
Velké bílé stavení se stodolou proměněnou v ateliér shlíží ze svahu na horskou vesnici, rozkládající se pod ním a po okolních stráních. Tahle usedlost v Orlických horách měla téměř namále, ale před čtvrtstoletím ji koupili manželé Lamrovi z Prahy a vrátili ji k životu.
Důvody, které vedou k pořízení rekreační chalupy, bývají různé. U manželů Lamrových byla jedním z nich, vedle touhy trávit volný čas v klidu blízko přírody, také potřeba větších prostor pro manželovu práci – Aleš Lamr je totiž výtvarník. “Předtím, celá sedmdesátá léta, jsme jezdili do Potštejna, ale bylo to tam malé a já potřeboval větší prostor pro práci – v té době jsem měl v Praze jen menší ateliér. Sháněli jsme proto nějaký statek nebo velké stavení. Shodou okolností tady moje teta učila a jak tak brousila po horách, narazila na tuhle velkou chalupu se stodolou. Zjistila, že je k mání, a dala nám vědět. V roce 1980 jsme to tady koupili.” Proč zrovna Orlické hory, které jsou z Prahy trochu z ruky, zeptal by se možná někdo? Pan Lamr vysvětluje: “Už dříve jsme sem jezdili a mě fascinovala zdejší krajina, v té době ještě taková panenská, chalupářů tu bylo minimálně. Teď už je to pochopitelně jiné. Vzhledem k vzdálenosti od Prahy – je to 180 km – by nestálo za to jet sem jenom na víkend, tak si přidáváme pondělí nebo pátek. A většinou tu trávíme celé prázdniny, Vánoce, a když je hezký podzim nebo jaro, tak i nějaký čas v tuto dobu.” V zimě se ovšem autem Lamrovi dostanou jen dole k hospodě a pak už musí sněhem nahoru pěšky. “Ale není to zase tak moc daleko,” dodává chalupář.
Chalupa na zboření
Když tehdy zhruba 200 let starý dům koupili, byl v hrozném stavu. V podstatě nefunkční rozvody vody a elektřiny, dezolátní podlahy, špatná střecha, někde i propadlé stropy. Když celkově zanedbanou stavbu uviděl jejich kamarád architekt, řekl: “Zbořte to, nemá smysl, abyste to opravovali.” Noví majitelé se ale odhodlaně pustili do přestavby, o níž měli svou představu. Chtěli co nejvíc věcí zachovat v původní podobě, tak, jak to kdysi první majitelé postavili. Jednalo se vlastně o statek s velkým sadem a připojenou průjezdní stodolou. Právě v ní má nyní Aleš Lamr ateliér. “V přízemí je sochařská dílna a sklad materiálu, v patře, bývalém špejcharu, jsem mohl vybudovat malířský ateliér, který má zhruba 100 m2 – částečně je otevřený až do krovu, na severní straně s velkým ateliérovým oknem,” pochvaluje si výtvarník. Nad částí ateliéru je galerie, která má různé využití, paní Lamrová tu třeba suší bylinky.
Patnáct let přestaveb
Přestavba rozlehlé chalupy a stodoly trvala patnáct let, než noví majitelé udělali vše k obrazu svému. Pracovalo se hlavně v létě, v zimě se sem do kopce totiž žádný vůz s materiálem nedostane. Část prací si dělal majitel sám, na něco měl najaty řemeslníky. “Ze začátku jsme bydleli v jedné místnosti, byla to kuchyně, postupně jsme zobytňovali další.” Dnes tu manželům slouží vedle veliké obytné kuchyně s kachlovými kamny, kuchyňským a jídelním koutem a postelemi ještě ložnice, v podkroví je rozlehlá místnost, kde se hraje stolní tenis a kde také mohou přespat případné návštěvy. Nechybí moderně vybavená koupelna ani sauna. V bývalém chlévě, situovaném ve svahu pod stodolou, je veliká místnost zvaná ,krbovka’ s krbem a pohodlnými křesly – tady je příjemně hlavně v horkém létě, kdy je tu chládek. “Snažil jsem se používat původní materiály a nenarušit vzhled domu: obytné stavení s širokým alpským typem štítu a chlév jsou převážně kamenné, okna i některé podlahy dřevěné. Na podlahu jsem sehnal také ,topinky’, což jsou cihlové dlaždice pro staré půdní podlahy v měšťanských domech. Sem se hodí. Jedině střechu se mi nepodařilo zachovat v původním stavu. Byla eternitová a ještě před tím šindelová. V době, kdy jsme ji dělali, byl jediným slušným dostupným materiálem plech, takže střecha je plechová.” V interiérech převládá dřevo – z modřínu nebo smrku jsou i některé obklady stěn a podhledy. Pár kusů nábytku tu zůstalo ještě po Němcích, zbytek se nechal udělat. “Mám tady v blízkosti šikovného truhláře a ten mi vše vyrobí podle mých představ,” prozrazuje Aleš Lamr. “Jídelní stůl se židlemi, kredenc, kuchyňský kout, lavice, to všechno zhotovil v takovém rustikálním stylu, aby se to hodilo do chalupy.” Znovu se musely v domě udělat rozvody elektřiny a vody. Zajímavostí je, že jejím zdrojem není veřejný vodovod ani studna, ale obnovený a vyčištěný původní rezervoár, do kterého je voda přiváděna z prameniště. Vytápění, důležité v těchto drsných horských podmínkách, zajišťují velká kachlová kamna, krb, troje kachlové elektrické akumulačky a přenosné elektrické topidlo. K chalupě patří rozlehlá zahrada, dříve především užitková, dnes slouží hlavně rekreaci. Jenom květinovou zahrádku pod okny se chalupáři snažili zachovat v podobě, jakou asi měla původně. “To je doména mé ženy,” přiznává pan Lamr, “k zahradě má daleko větší vztah než já. Já dělám manuální, výkopové práce, stavím kamenné zídky, sázím větší dřeviny.” Pozemek je na péči dost náročný, protože je ve svahu. Úhel 30° neumožňuje použít mechanizaci, takže ke slovu přichází kosa. “Sad se snažíme udržet v podobě, jak jej původní němečtí obyvatelé založili, ovšem s tím, že mnohé stromy se musí vyměnit. Jedině hrušky vydržely,” komentuje stav zahrady současný majitel.
Venkovské inspirace
“Dosud jsem pracoval hlavně tady, na venkově, protože tu mám velký prostor a v Praze jsem měl jen malý ateliér. Navíc tu je úžasný klid, můžu se daleko víc soustředit na práci. Teď mám ale velký ateliér i v Praze, takže můžu tvořit stejně na obou místech. Tady nacházím ovšem víc inspirace. Já jsem venkovský kluk, vyrostl jsem na venkově, jistým způsobem mi to tu víc vyhovuje, ale bez Prahy samozřejmě být nemůžu, i kvůli práci. Zájemci o obrazy za mnou na chalupu tak honem nepřijedou, i když i to se už pomalu mění, takže kdo ví…”
Bývalá stodola se při pohledu zdola vypíná impozantně do výšky. V její spodní zděné části byl chlév, dnes proměněný na tzv. krbovku
Manželé Lamrovi na zápraží
Obytné stavení se dívá do kraje širokým štítem, typickým pro alpské země. Z velké dřevěné stodoly, posazené trochu výš, je dnes ateliér
Jídelní kout, kam se usadí pohodlně i početná návštěva, vznikl přímo na míru
Kuchyňskou kredenc se zabudovaným dřezem vyrobil šikovný místní truhlář
V dalším koutě kuchyně se dá příjemně lenošit s knížkou či odpočívat po nedělním obědě
Kachlová kamna v obytné kuchyni vyhřívají i vedlejší ložnici
Ze stáje vybudovali Lamrovi vzdušnou místnost s krbem, kterou zdobí majitelova výtvarná díla
Pohled z galerie do ateliéru, plného vesele barevných obrazů
Jiná část ateliéru s různými pracemi Aleše Lamra
Podkroví obytného stavení, prosvětlené řadou menších oken, nabízí relaxaci u stolního tenisu
