Kouzlo kamenných zdí

Rubrika: Zahrada, Zahradní realizace

Někdo by je zboural, rozebral a z kamene možná vystavěl zídku nebo taras. Majitel této zahrady u jihočeského statku naopak trosky staré stodoly povýšil na romantickou dominantu pozemku.

Statek postavený někdy v polovině 19. století léta chátral. A stejně zanedbaný byl i sad, v němž se divoce rozrostly keře černého bezu, jívy a další stromky z náletu. Když se pan Zdeněk, nový majitel, rozhodl dát sad do pořádku a snažil se projít tím porostem, narazil do popraskané zdi. A pak se objevila další… Pozemek je jen v mírném svahu a jemu blesklo hlavou, že bude potřebovat nějakou dominantu. A začal uvažovat, že by tuto roli mohlo hrát torzo stodoly.

Proměna „za hubičku“

Plot okolo pozemku dávno ztrouchnivěl a sad byl otevřen každému, kdo potřeboval kámen na stavbu. Podle zbytků zdí však bylo možné odhadnout půdorys stodoly. Zdeněk se synem Petrem nejzachovalejší část očistili, vyspravili, osadili sedlovými stříškami a nabílili. Na dvou místech stěny spojili, aby se nerozpadly, a vytvořili impozantní klenuté vstupy do středu netradičního altánu. Chtěli jej využít pro venkovní posezení, a tak nad ním vystavěli pergolu. A u jedné ze stěn také kamenný krb.

„Zdi jsou silné, proto krb, ale i trámoví pergoly musí být mohutné,“ říká Zdeněk. „Petr navíc vymyslel, že nad jedním ještě zachovalým rohem původní stodoly uděláme o několik řad tašek delší střechu a podepřeme ji starými trámy. Vzniknul tak šikovný dřevník, kterým profukuje a v němž dřevo dobře větrá.“

Dlužno připomenout, že všechno je postaveno z materiálu, který tady chalupáři objevili. „Nekoupili jsme ani cihlu. Jen písek, vápno, cement a nějaké ty hřebíky. Vše ostatní je z místních zdrojů,“ pochvaluje si Zdeněk, který dokonce vymyslel nové využití pro staré nepotřebné střešní tašky. Ty lepší očistili vrtačkou s drátěným kotoučkem, natřeli je, pokryli s nimi stříšky nad zdmi stodoly a zaklenuli nadpraží u vstupu pod pergolu. Stejně dobře se s nimi může i něco vyzdít, ukazuje chalupář zajímavě vyhlížející domeček.

Sejdeme se u saní

Další krásný prostor k posezení nabízela otevřená kůlna na rozhraní sadu a dvora usedlosti. Majitelé vyspravili střechu, poopravili betonovou podlahu a pod krovem, kde býval provizorní strop z neosámovaných prken, vytvořili podhled. Vzhůru však oči zabloudí až po chvíli.

Na první pohled vás upoutá parádní stůl. Jsou to vlastně obrovské saně, které kdysi sloužily jako bryčka, nebo s nasazenou korbou k vyvážení hnoje. Po předchozích majitelích tady zůstaly i další menší saně na stahování klád, které visí jako dekorace na stěně.

Obdivuhodná je i deska netradičního stolu, která nemá daleko ke čtyřem metrům. Zdeněk ji udělal z topolových fošen. A ze stejného materiálu vyrobil i mohutné lavice. Dvě na delší strany a jednu do čela. „Je to největší stůl, jaký máme, a tak se tady scházíme při různých oslavách,“ vysvětluje chalupář. „Grilujeme, zapálíme svíčky, petrolejku… a je nám náramně.“

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: PETR ZHOŘ