U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Budižkevšemu
Kategorie: Volný čas | Autor: Kamil Kovář
Nejlépe bývá, umí-li si kutil udělat všechno sám! slýchávám kolem sebe. Nedovedu posoudit, zda se jedná o národní povahový rys či se kutí i v Anglii, Japonsku, na Krétě. Nad svépomocnou letorou nejásám. Důvod prozradím až v závěru. Anebo ne: v rámci škudlaření mi upravovala vlasy manželka Jiřka. Domácí lazebnici se vedlo až do doby, než na pohotovosti šili můj rozstřižený boltec… Horlivě vykonávaná činnost se mění v posedlost, tím nemyslím dychtivění po ženách či penězích. Jako u Bohouše, známého, který si hravě zhotovil zesilovač, reproduktory, sedací soupravu i uháčkoval ubrus. Bohouš učiní sborku i rozborku motoru motorky, odlévá starobylé sádrové reliéfy, bez problému vyčaruje anténu, z bambusu stínidlo na lustr. Z drátu splete Ferdu mravence, z překližky má lampičky a věšák, z punčoch papuče, maluje si, tapetuje, z odpadového dříví spíchl kryty na radiátory. Hrůza hrůzoucí. Svépomocnictví by mohl učit na vysoké škole. Už k němu ani nechodím se svou ženou. Kdo pak vydrží poslouchat výčitky? Bohuslavovy neskutečně pravé ruce zvládnou plovoucí podlahu, kurníkárnu, svařit pár profilů a trubek a ty zanedlouho v garáži řežou, frézují, rozbrušují… Neuplynul týden a Bohouš, hlavička otevřená, dokončuje přívěsný vozík. Příšera chlap. Přitom Jiřka nabádá: Ber si z přítele příklad! A to se mi podařilo utajit zlatými packami vytvořenou vanu ve tvaru srdce, vyhřívaný skleník, otočný držák televize a sekačku. Bohušisko podezřívám, že si vyrábí i vlákna do žárovek, zemní plyn, z králičích kožek sešívá kožichy, v koupelně stlouká máslo. Úplně ztrácím soudnost. Zprotivil se mně mužskou dokonalostí, všeumělstvím, novodobým titánstvím. Kdyby do ucha závistivé jazyky pošeptaly, že ze sunaru a mouky lisuje pojistky, ze žvýkaček těsnění do automatické pračky a v dlani dokáže rozmáčknout uvařené vejce, uvěřil bych tomuto naprostému budižkevšemovi. Občas mívám pomstylačné sny, kromě dnešního. Ta krása! Ležel nahý v postýlce, tupě zíral, náhle se rozbrečel, nadzvedl jsem ho, zase se počural. Obratně pod něj vkládám suché pleny, zapínám suchý zip u kalhotek. Přestává bulit. Dudlík mizí mezi holými dásněmi. Ten pocit, Bohoušek, počuránek bezmocný, malé bezvlasé budižkničemu ke mně natahuje své neohrabané, nemotorné, beznadějně levé ruce…!
