U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Růže – královna zahrady II.
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Markéta Bečvářová
Staří Řekové tvrdili, že růže stvořil bůh vánku. Snad proto, že v jemném pohybu se zesiluje vůně, jež dodává půvabu těchto květin další dimenzi.
Názory na počet přírodních druhů této okrasné dřeviny jsou nejednotné, Francouzi uvádějí až 4000. Odrůd neboli kultivarů vzniklých za pomoci šlechtitelů může být podle skromných odhadů více než 20 tisíc. Milují vzdušná slunná místa. Na chladných zastíněných polohách jen smutně krní. Říkáme-li slunná místa, nemáme však na mysli ta extrémně horká u jižních zdí a stěn. Sem přicházejí v úvahu jen velmi odolné a drobnolisté odrůdy. A je třeba vytvořit jejich kořenům dostatečný prostor a zalévat je podstatně víc než jinde.
Kdy zasadit růže
O jejich základních skupinách a vhodnosti umístění jste si mohli přečíst v minulém čísle. Dnes si povíme něco o pěstování. Růže můžeme koupit v různých formách. Prostokořenné (jmenují se tak proto, že kořeny jsou holé, prosté substrátu; musíme je dobře chránit před sluncem i větrem) sázíme od října do dubna. Ideální je říjen až polovina listopadu. Kupovat je dříve než v říjnu je však riziko, protože byly sklízeny příliš brzy a jejich nevyzrálé výhony jsou tak velmi ohrožené mrazem. Zajděme pro ně pokud možno do zahradnictví co nejblíže místu, kde je budeme vysazovat. Růže balené v sáčcích z fólie, jejichž kořeny jsou chráněny zvlhčujícím materiálem a stonky voskem, sázíme stejně jako předchozí. Navíc i v květnu, protože se v sáčcích obvykle již vytvoří křehké kořínky, které růži pomohou zvládnout start v teplém období. Interval sázení růží s kořenovými baly je prodloužen až do června, neboť jejich kořeny vězí v zemním balu. Po-hromadě jej drží síťka nebo kartonový obal, které jsou pro udržení vlhkosti překryté sáčkem z fólie. Odstraníme pouze fólii, další obaly se v půdě rozloží.
Pro dobrý start
Nové růže nepatří tam, kde se již pěstovaly. Pokud není vyhnutí, musíme zhruba do 60 cm odstranit zeminu, v níž přežívají škůdci a choroby, a nahradit ji novou písčito-hlinitou, doplněnou kompostem (ideální pH 6,4 až 7,5). Před výsadbou půdu odplevelíme a do hloubky prokypříme. Na místech, která mají trvalý sklon k zamokření, vytvoříme drenáž z oblázků. Strukturu půdy lze zlepšit výsevem afrikánů jako zeleného hnojení. Pomohou zároveň odhánět škůdce, zejména háďátka. Rozhodneme-li se pro podzimní výsadbu, můžeme ještě teď připravit záhon a afrikány zasít. S výjimkou růží z kontejnerů zkrátíme keříky všech ostatních ostrými nůžkami na zhruba 20 cm. Prostokořenné namočíme na 4 – 5 hodin do kbelíku s vodou celé, u ostatních stačí ponořit jen kořenovou část (tak dlouho, až již nevystupují bublinky). Jamku vykopeme 30 až 40 cm hlubokou i širokou a umístíme do ní keřík tak, aby bylo místo štěpování asi 5 cm v zemi. Pomůže nám tyčka položená přes jamku. Pak růži postupně zahrneme a vydatně zalijeme, až je půda zcela nasycena. Nakonec sazenici mírně přišlápneme a zbylou zeminu nakopčíme asi 15 – 20 cm nad záhon (asi na 4 týdny). Pokud dobře roste, můžeme hlínu odstranit.
Péče o růže
Nově vysazené růže, které mají ještě nerozrostlé a mělce uložené kořeny, bychom měli pravidelně zavlažovat. Starší rostliny už koření hluboce a postačí jim vydatná zálivka jen za dlouhého období sucha. Zalévejme brzy ráno nebo později večer odstátou odraženou vodou do země (vyplatí se vytvořit v zemi jakési mísy, aby šla skutečně ke kořenům), ta, která ulpí na listech i květech, znamená nebezpečí vzniku houbových chorob. Pokud se rozhodneme po jarním řezu okolí rostlin mulčovat slámou, listím, pilinami nebo drcenou kůrou (nikdy ne čerstvou štěpkou, ale suchým drceným mulčem, pod který rozsypeme dusíkaté hnojivo, neboť kůra zpočátku tuto živinu fixuje), bude se vláha v půdě více držet. A plevele nebudou mít snadný život. Objeví-li se, likvidujeme je při pravidelném mělkém okopávání. Bujně rostoucí a kvetoucí růže samozřejmě potřebují dostatek živin. Dusík (N) ke stavbě listů, fosfor (P), ke tvorbě květů a draslík (K) ke zrání dřeva. Vápník a křemík posílí jejich tkáně a železo s hořčíkem podpoří tvorbu listové zeleně. Zásady jejich použití jsou v podstatě jednoduché. Zjara potřebují všechny tři základní živiny NPK (v dávce 70 až 80 g na 1 m2). Druhá dávka následuje v červnu, hned po prvním kvetení. V dalším období už není vhodné hnojit dusíkem, protože čerstvé výhony by do zimy nevyzrály a zmrzly. V dalším, zářijovém přídělu živin, jsou proto vhodnější hnojiva s vyšším obsahem draslíku (síran draselný nebo hořečnatý v dávce 30 až 50 g na 1 m2), která pomohou zpevnit pletiva. Akutní nedostatek některého z prvků, který lze identifikovat i podle zbarvení listů (viz kresba) řešíme rychle rozpustnými minerálními hnojivy. A na podzim nebo v zimě přijdou na řadu organická hnojiva, jako jsou kompost, zetlelý hnůj nebo kostní moučka, které podporují půdní život a tvorbu humusu. Často obsahují značné množství dusíku. Ovšem ve formě, z níž se uvolňuje pomalu, takže zmlazení rostlin nehrozí. Dodržování výše uvedených pěstitelských pravidel je prvním krokem v prevenci před chorobami a škůdci. Dalším je správný řez. Každá skupina růží má svoje vlastní pravidla, proto se o tomto důležitém výchovném zásahu zmiňujeme samostatně.
***
PROJEVY NEDOSTATKU ŽIVIN NA LISTECH
Nedostatek dusíku: Oslabené letorosty, listy brzy opadají; jsou úzké, bledě zelené, často poseté červenými tečkami.
Nedostatek draslíku: Mladé listy jsou načervenalé, starší mají hnědý okraj, květy jsou malé. Stává se na písčitých půdách.
Nedostatek fosforu: Mladé listy jsou tmavozelené s purpurovými skvrnami na spodní straně; brzy opadávají.
Nedostatek hořčíku: Je snížena tvorba listové zeleně, uprostřed listů žlutočervené odumřelé oblasti. Starší listy opadávají.
Chloróza (žloutenka): Příliš vápenitá půda, přemokření nebo poškození dřeva omezují příjem železa. Zelené zůstávají jen žilky.
VYZRÁLOST KVĚTŮ K ŘEZU
* Poupě krátce před ideálním termínem řezu
* Správná velikost poupěte pro letní řez
* Nakvetlé poupě pro řez v chladném ročním období
PRAVIDLA ŘEZU
Na řez růží neexistuje žádný univerzální recept. Existují jen základní pravidla, která aplikujeme s ohledem na charakter, stáří růže a zimních škodách. Důvodem řezu je fakt, že většina růží kvete na “letošním dřevu”, tedy mladých květonosných výhonech, které na jaře vyraší z pupenů.
Pravidelný každoroční řez vyžadují pouze záhonové, velkokvěté a zakrslé růže. Sluneční paprsky tak dopadají i na spící pupeny ve spodní části rostliny a přimějí výhony k růstu. Pokud bychom například velkokvěté čajohybridy nestříhali, budou z nich postupně vytáhlé holé tyčky s jedním stále se zmenšujícím květem na konci.
Stříháme hlavně na jaře, v březnu až dubnu (asi v době, kdy kvetou forzýtie), některé však i v létě po odkvětu. I když někdy růže raší časně, nezneklidňujme se a s jarním ošetřením počkejme. Mladé výhony by ještě zmrzly. Výhony řežeme vždy zešikma 3 – 5 mm nad vnějším očkem. Je třeba používat ostré nůžky a pilky, aby rána nebyla roztřepaná a nestala se vstupním místem pro choroby. Je-li větévka silnější než tužka, vyplatí se ošetřit ránu štěpařským voskem. A teď probereme postupně skupiny růží podle nároků na řez. Již při jejich nákupu bychom měli zjistit rytmus kvetení, protože řez se s ohledem na to, zda kvetou jednou nebo vícekrát, liší.
Opakovaně kvetoucí záhonové, velkokvěté a zakrslé růže se tvarují, jak už jsme řekli, každoročně. Kvetou pouze na letošním dřevě. Odstraníme nejen přestárlé, nemocné a pomrzlé dřevo, ale zpětným řezem výhony značně zakrátíme. Zakrslé růže na 10 – 15 cm výšky (4 – 5 pupenů), záhonové a velkokvěté na 20 – 40 cm podle toho, jakých účinků chceme řezem dosáhnout.
Opakovaně kvetoucí keřové růže vytvářejí květy také na letošním dřevě. Nestříhají se však každý rok u země jako trsnaté. Rostou a kvetou dostatečně a ochotně, a tak se řez omezuje na letní odstranění odkvetlých výhonů a jejich zkrácení na 1 až 2 silné pupeny. Druhá vlna kvetení následuje po šesti až sedmi týdnech. Tyto keře se důkladně zmlazují jednou za 5 let.
Stromkové růže se stříhají podobně jako záhonové nakrátko, asi na 20 cm délky větviček v korunce. Nové, zatím jen olistěné výhony, se ještě zakracují na 3 listy, aby koruna zhoustla. Pokud jsou poškozené mrazem a neprojeví do půli dubna žádnou snahu vyrašit, může pomoci jen tzv. radikální zpětný řez, kterým aktivujeme spící očka. Pokud nevyraší ani tyto pupeny těsně u nasazení korunky, ještě není nutné růži vykopat. Plané kmínky, na nichž byla ušlechtilá korunka ve školce naštěpována, téměř nikdy nezmrzne, a tak jej lze od poloviny června znovu naočkovat.
Opakovaně kvetoucí pnoucí růže kvetou na letošním i víceletém dřevě. Zjara se na nich odstraní odumřelé a nemocné výhony a odplozené výhony staré více než pět let. Zakrátí se postranní dřevo, ale víc nic. Až tyto postranní výhony odkvetou, odstříhneme je znovu na 3 – 5 oček. Znovu vyraší a stejně jako trsnaté růže za šest až sedm týdnů vykvetou podruhé.
Jednou kvetoucí pnoucí růže kvetou jen na loňských dlouhých výhonech. Mohutnou nádheru květů přinášejí hlavně odbočující postranní výhony. Mladé jednou kvetoucí růže se proto nestříhají vůbec (jen zmrzlé a nemocné dřevo), ale jejich pruty se ohýbají do vodorovné nebo alespoň šikmé polohy. Tím se v nich hromadí míza a výhony silněji nasazují květy. Starší jednou kvetoucí růže se stříhají zásadně jen po odkvětu. Jde vlastně jen o prosvětlení keře. Vyrostou nové výhony, které ovšem rozkvetou až v příštím roce.
Jednou kvetoucí keřové a botanické růže se téměř nestříhají. Odstraňuje se jen odumřelé a nemocné dřevo. Pokud nemají dost prostoru, provádí se po pěti letech silný zmlazovací řez.
Staré růže kvetou většinou na víceletém dřevu, proto u nich platí stejná pravidla jako u předchozích. Anglické růže jsou většinou keřové, proto se tvarují stejně jako opakovaně kvetoucí keřové růže.
Půdopokryvné růže se pouze v pětiletých intervalech sestříhávají nůžkami na živý plot zhruba na výšku 30 cm.
Odstraňování planých výhonů patří také do této kapitoly. Liší se od tmavého dřeva a syté zeleně ušlechtilých bledou barvou a malými lístky. Odhrábneme zeminu až k místu jejich nasazení a od keříku je odtrhneme. Pokud bychom je v tomto místě nebo u země odřízly, budou vyrůstat a oslabovat rostlinu dál.
mab
UKÁZKY ŘEZU RŮŽÍ
Opakovaně kvetoucí sadové: Odřezáváme odumřelé a příliš husté větve.
Stromkové: Výhony zkrátíme na 15 – 20 cm; nové, ještě nekvetoucí, později na 3 listy.
Mnohokvěté a velkokvěté záhonové: Výhony zkrátíme asi o třetinu a křižující odstraníme.
Vícekrát kvetoucí pnoucí: Nové postranní výhony zkrátíme na 2 – 5 oček; převislé vyvážeme ke konstrukci.
Symphatia se hodí na záhon i ke zdi stavení
Máňa Böhmová patří k českým sadovým odrůdám
Nadýchané růžové sukýnky patří k nejzdobnějším
Půvabná Rosa Hugonis s jednoduchými úbory
FOTO H. POLÁKOVÁ A ARCHIV
