U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
PŘÍČINY poškození staveb
Kategorie: Speciál – ochrana dřeva | Autor: rb
Dřevo je krásný tradiční materiál, který zažívá i v naší zemi zaslouženou renesanci. Abychom si však mohli staveb i dalších navazujících konstrukcí v klidu užívat, nesmíme zapomenout na jejich preventivní ošetření proti různým druhům poškození.
Hlavními příčinami, které mohou způsobit škody na dřevu, ale i jeho úplné zničení, jsou změny vlhkosti v samotném materiálu, atmosférické vlivy a různé druhy biologického poškození.
Atmosférické vlivy
O tom, co dovede s dřevem napáchat voda, jsme již mnohokrát hovořili. Kolísání jejího obsahu se projevuje změnami vnějších rozměrů dřeva, vznikem vnitřního napětí a borcením. Je důležité, je-li změna vlhkosti prostředí pomalá nebo rychlá (náhlá). Při pomalé difúzi vlhkosti do dřeva není tlak expandujících buněk tak velký a poškození bývá menší. Pokud však je změna vlhkosti náhlá, vnější vrstvy bobtnají daleko rychleji než vnitřní a poškození je podstatně vyšší. To se týká zejména dřevěných objektů kombinovaných s dalšími materiály, například se zdivem nebo polychromovými částmi. Mezi atmosférické vlivy, které vyvolávají poškození dřeva, patří hlavně UV záření, vzdušný kyslík, déšť, vítr, mráz i znečištěné ovzduší. Nejnebezpečnější z nich je energie slunce, která je iniciátorem chemických změn na povrchu dřeva. Povětrnostní stárnutí se zrychluje vlivem znečištění vzduchu, zejména působením oxidů síry a dusíku. Fotochemická degradace povrchových vrstev má za následek šednutí a tmavnutí dřeva, které se působením dalších meteorologických prvků otevírá erozi. Celý proces se opakuje a dřeva postupně ubývá (za 100 let o 1 – 13 mm). Hloubka degradace závisí na klimatických podmínkách a kvalitě materiálu.
Nebezpečné houby
Dřevo dlouhodobě vystavené vlhkosti napadají bakterie, které rozkládají celulózu a usnadňují tak rozklad dřeva dalšími organizmy. K nejzhoubnějším patří houby, které na něm vytvářejí plísňové porost a v konečné fázi mají za následek jeho hnilobu.
Podmínkami pro jejich růst jsou:
* výživa – polysacharidy, lignin a minerály (vše je ve dřevě),
* vlhkost – obsah ve dřevě minimálně 20 procent,
* teplota – optimální je 20 až 30 °C; některé houby snášejí dokonce rozmezí od 2 – 40 °C, při 50 °C dochází ke sterilizaci,
* kyslík – potřebují jej k dýchání, z něhož čerpají energii k svému vývoji,
* kyselost – optimální pro ně je 4,5 až 5,5, ale rostou v rozmezí 2 – 8,5.
Nejrozšířenější jsou houby stopkovýtrusné. Mají plodnici, kde se vytvářejí výtrusy, z nichž vzniká primární a posléze sekundární mycélium. To se rozrůstá na povrchu i uvnitř dřeva a za příznivých podmínek opět vytváří plodnice s velkým množství výtrusu, které si udržují plodnost i několik let. Jsou velmi lehké a snadno se přenášejí vzduchem na velké vzdálenosti. Houby stopokovýtrusné rozkládají buď pouze celulózu (h. celulózovorní) nebo celulózu a lignin (h. lignivorní).
Houby celulózovorní působí rozklad, při němž dřevo rychle ztrácí pevnost a kostkovitě praská a postupně hnědne nebo červená. Typickým zástupcem hub, působících tzv. hnědou či červenou hnilobu je dřevomorka domácí (Sperula lacrimans), dále např. koniofora sklepní (Coniophora puteana) a trámovky (Gleophyllum). Podrobnosti o dřevomorce a boji proti ní najdete na na str. 30.
Krátce tedy o dalších dvou příslušnicích této skupiny. Koniofora sklepní je stejně nebezpečná jako dřevomorka, ale má vyšší nároky na vlhkost (50 – 60 %). Její výskyt lze omezit vysušením sklepních prostor, kde se nejčastěji objevuje.
Trámovka plotní a trámová napadají hlavně konstrukční jehličnaté dřevo. Jsou nebezpečné zejména tím, že přežívají extrémní teplotní i vlhkostní podmínky a vyvíjejí se uvnitř dřeva, takže dlouho unikají pozornosti a odolávají povrchovému ošetření.
Houby lignivorní vyvolávají korozivní rozklad dřeva, zejména ligninu, což působí jeho světlejší zbarvení. Proto se mu též říká bílá nebo voštinová hniloba. Dřevo má houbovitý vzhled, ale neztrácí pevnost tak rychle jako při hnilobě destrukční. K identifikaci hub napadajících dřevo se vyplatí odebrat vzorek a požádat o spolupráci odborníky v mykologické poradně.
Dřevožravý hmyz
Hmyz, který napadá pokácené a odkorněné konstrukční dřevo a dřevěné výrobky, patří mezi brouky (Coleoptera) a zahrnuje čeledi červotočovití (Anobiidae), hrbohlavovití (Lyctidae) a tesaříci (Cerambycidae). Všichni žijí ve starém dřevě, jsou zvyklí na suché prostředí a živí se škrobem a celulózou dřeva. Často napadají dřevo poškozené houbami, které je pro ně snadněji stravitelné.
Podmínky vhodné pro jejich vývoj jsou:
* vlhkost – optimální je 12 – 18 %; v prostředí s hodnotami pod touto hranicí nedochází k líhnutí larev, které nemohou prokousnout zaschlou blánu vajíčka,
* teplota – vyhovuje jim 20 – 30 °C; nad 22 °C nedochází ke kuklení larev, ale jsou schopny přežít i teploty od -20 do +50 °C,
* kyslík – potřebují jej k životu.
Červotoči jsou drobní ovální brouci délky 2 – 8 mm, barvy tmavě hnědé až černé. Samička naklade během svého života, který trvá 6 – 28 dnů, asi 30 vajíček, z nichž se zhruba po 14 dnech líhnou bílé, 5 – 10 mm dlouhé larvy. Délka jejich života se pohybuje v závislosti na vlhkosti a teplotě mezi 1 až 3 roky. Kuklení trvá asi 14 dnů a dospělí brouci vylétají koncem jara začátkem léta. Ve výletových otvorech zbývají piliny obsahující nespotřebovaný lignin. Některé látky obsažené ve dřevě, jako je pryskyřice v borovici a modřínu, tanin v dubu a silice v mahagonu, působí jako přirozená ochrana před napadením. O dalších způsobech ochrany pojednává samostatná informace. My si ještě povíme o jednotlivých druzích červotočů a jejich apetitu.
Červotoč proužkovaný (Anobium striatum, A. punctatum) je nejrozšířenější a nejobávanější druh. Je typickým škůdcem vyzrálého dřeva jehličnatého i listnatého. Napadá dřevěné předměty v obytných místnostech, trámy jen z vnitřních stran místností.
Červotoč umrlčí (Anobium pertinax) je o něco větší a potřebuje pro svůj vývoj vyšší vlhkost dřeva (min. 18 – 19 %). Napadá především dřevo v místech vystavených zimním mrazům, např. ve střešních trámech, v záklopech stropů apod. Vyskytuje se také ve sklepích a kostelích. Pro jeho vývoj je nutné dočasné snížení teploty až pod bod mrazu. Nenapadá čerstvé dřevo.
Červotoč kostkovaný (Xestobium rufovillosum) je rovněž větší než červotoč proužkovaný. Napadá hlavně listnaté dřevo, zejména buk a dub. Larvy vyhlodávají chodby obvykle podél vláken dřeva.
Červotoč hnědý (Ernobius mollis) se vyznačuje tím, že jeho larvy žijí v povrchových vrstvách dřeva. Škodí hlavně ve střešních konstrukcích.
Hrbohlavci (Lyctus brunneus) jsou velmi drobní (do 5 mm) a napadají většinou dřevo skladované déle než 1 rok po těžbě a s obsahem vlhkosti od 8 až do 28 %.
Tesaříci jsou u nás zastoupeni zejména tesaříkem krovovým (Hylotrupes bajulus), který je i nejnebezpečnější. Je to plochý tmavohnědý brouk dosahující délky 15 až 22 mm. Vyskytuje se v přírodě během celého léta, hromadně vylétá od poloviny července do srpna. Samička žije asi jeden měsíc a klade 50 – 400 vajíček, z nichž se larvy vyvinou za 2 – 3 týdny. Vykusují chodby podél vláken dřeva, dospělí se zavrtávají hlouběji. Dobře snášejí výkyvy teplot a dávají přednost dřevu s obsahem do 20 %. Při vlhkosti pod 12 % se jejich růst značně zpomaluje. Délka života je 3 až 10 let. Tvoří oválné chodbičky o průměru 5 – 8 mm. Nejčastěji napadají technické konstrukční dřevo, zejména bělové dřevo jehličnanů. Dávají přednost dřevu s pryskyřicí (borovice). Nábytek napadají pouze při přemnožení.
Podle metodiky Společnosti pro technologie ochrany památek – rb
***
Tesaříkům nechutná tvrdé dřevo
PORADNA
Oknem do pokoje nám vlétl černý brouk odpovídající popisu a obrázku tesaříka, jak jste jej uveřejnili v článku o ochraně dřeva. S hrůzou jsme jich postupně objevili šest. Proto jsme zakoupili Lignofix Eko-Profi a ošetřili komplet dřevěný nábytek. Máme obavu, aby se škůdce nedostal do parket nebo obrazů, nikde jsme však nenašli žádné poškození. Rádi bychom věděli, jak poškození od tesaříků vlastně vypadá a zda bude naše ošetření postačující.
(J. B., Ostrava-Poruba)
Brouk, kterého jste objevili, by skutečně mohl být tesařík. Není však známo, že by se jeho larvy prokousávaly dřevem chemicky ošetřeného nábytku nebo parket vyrobených z tvrdého dřeva, a tak můžete být v klidu. Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus L.) k vám mohl zaletět odjinud; možná ze střešních trámů jiného domu, v nichž mohou žít jeho larvy, popřípadě z nějakého stavebního smrkového dřeva ve vašem domě. Zdůrazňuji z dřeva smrkového, protože v jiném jeho larvy zásadně nežijí. Nenajdete je ani v dřevotřísce ani v jiných aglomerovaných deskách, z nichž se dnes nábytek vyrábí a které se již preventivně chemicky ošetřují tak, aby larvám tesaříka nezachutnaly. Protože natřeny a impregnovány jsou i jiné dřevěné předměty, o nichž hovoříte (rámy obrazů, parkety), můžete být skutečně bez obav. Parkety tesařík nenapadá vůbec, protože jsou vyrobeny z tvrdého dřeva, z buku či dubu, do nichž se dostanete obtížně i nebozízkem. Těm hrozí spíš nebezpečí od malého (3 – 5 mm) brouka jménem hrbohlav (Lyctus brunneus). V rámech obrazů zase může žít drobný červotoč peřenitý (Ptilius pectinicornis), ale i to je nepravděpodobné.
Tomáš Trapl
