U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VRATA venkovských usedlostí
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
Vrata patří bezpochyby k nejatraktivnějším součástem průčelí vesnických usedlostí. Jistě to není náhoda, na jejich vzhledu se podobně jako na štítu domu mohl majitel takříkajíc “vyřádit” a předvést sousedům svou nápaditost.
Liší se i shodují
Vzhled a celkové výtvarné řešení vrat se v jednotlivých regionech velmi liší. V Polabí či v Podkrkonoší se objevují pilířové branky s umně tvarovanými pískovcovými sloupky, do nichž jsou osazena jen nízká, nahoře často zdobně seříznutá vrata. V jižních či západních Čechách, ale i na Mladoboleslavsku jsou zase obvyklé honosné klenuté brány s krásně skládanými těžkými vraty. Obdobné nacházíme i v portálech průjezdů uzavřených trojbokých nebo čtyřbokých usedlostí, které jsou typické pro část jižních Čech i pro velké oblasti Moravy. Do stodol či kolen na humnech zase vedou mohutná, jednoduše bedněná, ven otevíravá vrata. Konstrukční řešení vrat venkovských usedlostí, ať již jde o náročně zdobené brány nebo o ty obyčejné stodoly, je ale překvapivě velmi podobné. Základem je obvykle rámová kostra, tvořená třemi vodorovnými trámky – “svlaky” (horní bývají někdy šikmé), provázanými jednou či dvěma šikmými vzpěrami, které zabraňují svěšení těžkých křídel. Takováto vrata nemají běžné panty či závěsy, otvírání umožňuje svislý sloupek, nahoře uchycený do vyvrtaného otvoru v nadpražním trámu brány, případně do železného oka. Tím se vrata venkovských usedlostí liší od náročněji ztvárněných vrat městských, zámeckých nebo palácových, které mají často truhlářsky složitější rámovou konstrukci a především kované závěsy s mohutnými čepy.
Ozdobné nejen barvou
Trámková nosná kostra vrat je na vnější straně pokryta svislým bedněním. Zalištované prkenné bednění se v nejjednodušších případech uplatňuje již jako lícová pohledová vrstva. Často je ale na tuto podkladovou vrstvu připevněna druhá dekorativní vrstva, skládající se z různě tvarovaných a profilovaných destiček (někdy se jim říká “švartny”), které vytvářejí spolu s velkými kovanými hlavami hřebů komplikované ornamenty. Ta nejsložitější vrata jsou ještě doplněna plasticky vyřezávanými reliéfními prvky, připevněnými k podkladu buď dřevěnými kolíky, nebo hřeby. V řadě oblastí se kvůli vylehčení vrat horní část křídel skládala jen z lišt, někdy dekorativně vyřezávaných, jindy paprsčitě uspořádaných nebo vytvářejících jednoduchou mřížovinu. Tato úprava měla kromě odlehčení celkové váhy usnadnit také manipulaci s vraty ve větru (a navíc, když si majitel ve dvoře stoupne na špičky, uvidí i návštěvníka před bránou). Zajímavostí, která se objevuje v některých krajích (Chebsko, Orlické hory) jsou vrata, která mají bednění na vnitřní straně rámové konstrukce. Navenek se prezentují dekorativně vyřezávanou trámkovou nosnou kostrou, což působí zajímavě zejména ve spojení s hrázděnými konstrukcemi chebských dvorců. Vrata se v minulosti často natírala, ovšem dnes víme o jejich povrchových úpravách a barevnosti relativně málo. V některých oblastech jižních Čech (severní Třeboňsko, Soběslavsko-veselská blata, Týnsko) se dodnes setkáváme s pestře vybarvenými vraty, často v kombinaci tří i více barev.
***
JAK VRATA REKONSTRUOVAT
Asi není třeba zdůrazňovat, že vrata by měla být především naší vizitkou. Proto se nejen na památkových objektech, ale i na běžných venkovských stavbách raději velkým obloukem vyhneme tolik oblíbeným “kreacím” z plechu. Pokud se stará vrata dobře otevírají a nedrhnou, není třeba jejich konstrukci opravovat. Případné chybějící ozdobné prvky na vnější pohledové straně nebo bednění podkladové vrstvy lze snadno vyměnit za nové, provedené jako repliky původních prvků. Pokud jsou vrata natíraná, je žádoucí celek barevně sjednotit. Naopak v případě nenatíraných vrat je vhodné nové doplňky ponechat v přirozené barvě dřeva, počasí se pak samo postará o jejich patinu. Horší situace nastává, pokud jsou vrata svěšená, nebo pokud je poškozena nosná trámková konstrukce (čepy svlaků jsou vytažené, nebo mají uhnilé konce apod.). V takovém případě nezbývá než poškozené prvky vyměnit. Často je přitom nutné vrata rozebrat, spasovat a poté znovu osadit, jen opravy menšího rozsahu lze realizovat na místě. Při rozebírání je nutné pečlivě zdokumentovat pohledovou lícovou vrstvu (nejlépe jednotlivé prvky očíslovat, aby nedošlo k jejich záměně). Jednodušší je v tomto případě samozřejmě oprava prostých bedněných vrat bez zdobné vrstvy.
HEZKÝ VSTUP DO DVORA I DO STODOLY
NÁŠ TIP
Zajímavá vrata jsme potkali také v jedné usedlosti v jihočeské Vlastiboři. Ta, jimiž se vstupuje do rozlehlého dvora, se tvářila jako původní. Majitel nám ovšem prozradil, že jsou zcela nová a zhotovil je tamní tesař pan Soukup. Jsou věrnou replikou těch historických a díky nátěru starým olejem je jejich barva velmi “věrná”. Tesař využil i původních kovaných součástí. Na detailu je šroub, v němž se pohybuje masivní petlice. Zapadá do skob, které jistí vrata, aby se zvenčí nedala otevřít. Úchyty pro lepší manipulaci s křídly jsou viditelně zcela nové, potřebují získat patinu. Totéž lze říci o vratech u stodoly, vytvořených opět podle oněch vstupních. Pan Soukup je doplnil malými vrátky, takže není nutné stále otevírat ta veliká. O nové kování se postaral šikovný majitel usedlosti.
rb
NOVÁ = JEDNODUCHÁ
Aco v případě, že se v bráně žádná vrata nedochovala, jsou zcela zničená, nebo je předchozí majitel nahradil nevhodně řešenými novodobými? Pak nezbývá, než vrata vyrobit. Nosná konstrukce by měla být dřevěná trámková, kvalitně řemeslně provedená, i když se nám může zdát, že vlastně není moc vidět. Obecně platí, že nic nezkazíme vraty jednoduše svisle bedněnými, případně v horní části doplněnými laťkovou mřížovinou. Nutné je ovšem použít dostatečně široká hoblovaná prkna (asi 20 cm) se spárami překrytými lištami se sraženými hranami. Vrata složená z úzkých palubek vypadají bez výjimky trapně. Pokud se chceme pustit do náročnějších truhlářských výtvorů, měli bychom se inspirovat vzory z nejbližšího okolí. Nutné je dbát také na prvky kování. Dojem z krásně provedených nových vrat mohou úplně zkazit třeba i docela malé hlavice mosazných vrutů. Tradičně se používaly kované hřeby s velkými oblými hlavami.
jp
Na jihu Čech se někde udržel zvyk velmi pestrého zdobení vrat. Výsledný dojem je možná trochu divoký, ovšem rozhodně zajímavý (Mazelov)
Zadní pohled na vrata s nosnou trámkovou konstrukcí, která byla nedávno pěkně opravená; vyměněné prvky jsou světlejší (Víska)
Jednolitý tmavě hnědý nátěr bohužel úplně potlačil celkový výraz těchto vrat (Borkovice u Veselí nad Lužnicí)
Pro západněji položené oblasti Čech jsou typická vrata s horní částí tvořenou laťkovou mřížovinou (Rakovnicko)
Jednoduché řešení vrat z latí kladených svisle na rám je často lepší než nákladná replika; prkna by však měla být širší, alespoň 15 – 20 cm
Skládaná tmavá vrata venkovské tvrze jsou zdobená “cvočky”. Jsou citlivou replikou historických
Zcela nová, řemeslně skvěle zvládnutá vrata, ztvárněná v tradičním duchu, dokonale padnou do klasicistní vjezdové brány (Jenštejn)
Pohled na zadní stranu týchž vrat ukazuje na jejich účelně řešenou konstrukci, vycházející z tradičních vzorů
FOTO AUTOR, P. PEŠTOVÁ, F. SVÁTKOVÁ, I. TICHÝ, M. MAŠÍN A RAB
