U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pod památnou lípou
Kategorie: Návštěva | Autor: Martina Lžičařová
Na pomezí Čech a Moravy, nad údolím řeky Svratky roste na jižní stráni v obci Telecí obrovská lípa velkolistá. Již dvacet tři let pod její korunou chalupaří Petr a Květa Dvořáčkovi se svou dcerou Veronikou. Můžou se pochlubit nejen citlivou rekonstrukcí roubenky, jejíž rodokmen sahá až do 16. století, ale také tím, že se jim podařilo vypěstovat potomstvo památné lípy. O vzrostlé stromky mají zájem hlavně starostové.
Území, kam spadá Telecí, patří dnes do chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Strom, o němž bude ještě řeč, je památkově chráněný a také chalupa je pod dohledem památkářů. Myslíte, že je těžké pod takovou několikanásobnou kontrolou úřadů chalupařit? Ani ne. Aspoň Dvořáčkovi si nestěžují. Naopak, někdy jsme měli dojem, že právě oni jsou tím, kdo hlídá, aby věci šly správným směrem. Chalupa s rodokmenem Původní stavení pocházelo z roku 1580. V roce 1663 ale chalupa vyhořela a roubení je prý právě z té doby. Petr Dvořáček vlastní mnohé doklady, které se vážou k historii chalupy i “jejich” lípy. Dokonce se může pochlubit i rodokmenem téměř všech majitelů stavení. Nejstarší záznam hovoří o Jirouškovi z roku 1423. Pak přišel rod Lukasů, který vlastnil chalupu nejdéle. Ví se, že poslední z nich padl za první světové války na italské frontě. Následovalo období častého střídání majitelů, na jehož konci jsou současní chalupáři. Tip ke koupi jim dal jejich známý. Jezdil sem často lípu malovat. Poté co ochranáři zjistili, že strom je napadený houbou, a kmen otevřeli a vyčistili, umělec prohlásil, že už pro něj nemá to kouzlo. Dvořáčkovi byli ale opačného názoru a společně s rodinou Jiráskových (paní Jirásková je sestrou pana Dvořáčka) v roce 1981 čtvercový dvorec koupili od dětí předchozích majitelů. Grunt si rozdělili napůl. Místa i práce tu bylo pro všechny dost.
Proměny a překvapení
Nejdřív se začalo se stavebními pracemi ve dvoře. Bylo třeba přivést do stavení vodu z veřejného vodovodu a vybudovat kanalizaci – a v návaznosti na ni moderní splachovací záchod. Chalupáři si museli především poradit s množstvím kamene, který vykopali. Částečně ho použili do základů nově vznikajících zdí, částečně na vybudování skalky, která zajímavě vyplnila výškový rozdíl mezi budovami. Při pohledu na tu zkrocenou kamennou horu se nabízí otázka, kdo měl při obnově dvora a prostor v domě hlavní slovo? Petr Dvořáček se obrací ke svojí ženě: “Všechno vyprojektovala naše mamka. Tak se pochlub!” Některé nápady a plány paní Květa řešila se švagrovou, ale stavební úpravy, především přestavbu stodoly na obytné stavení, které vlastní Jiráskovi, konzultovala s architektem Chudárkem z památkového ústavu. Na to, co s roubenými konstrukcemi chlévů, stačila chalupářka sama. Mužské ruce samozřejmě pilně pomáhaly. Na místě chlévů je dnes otevřené přístřeší, kde je uskladněno dřevo na topení. Zbylo dost místa i pro stůl a lavice. Mezitím ještě, aby zamezili vlhkosti v roubence, zvládli izolace a podezdívky… Po pozemních starostech přišla na řadu střecha. Některé části krovu bylo nutné vyměnit. Chtěli zachovat charakter lehké krytiny (původně tu byl šindel) – a lepenka, místy trochu zvlněná, chalupě sluší. Na nových střechách bývalých, postupně opravovaných hospodářských budov se usadily tašky. Ve stavení samotném se zdá, že jeho dispozice i vybavení zůstaly nedotčené. Ale je to skutečně jenom zdání. Zásluhou chalupářů, kteří během obnovy postupovali citlivě, se ani nepozná, že byly vyměněny shnilé dveře a okna a že zádveří v místě bývalého suchého záchodu je zcela nové. Důkladnou renovací prošly také dřevěné podlahy i původně rákosové stropy. A s topením si Petr Dvořáček skutečně pohrál: do kachlových kamen, které postavili ve světnici, skryl důmyslný systém rozvodu teplé vody do ostatních místností. Sklep přišel na řadu až na konec. “My jsme o něm vůbec nevěděli,” vypráví paní Květa. “Když jsme chalupu koupili, bylo v kuchyni položené lino. Po několika letech bydlení se začalo propadat a lámat. Chtěli jsme podlahu spravit, a tak jsme lino odkryli. Objevili jsme jakýsi poklop a pod ním otvor a schody, vedoucí kamsi dolů. Na konci jsme objevili klenutou místnost. Zajímavé je, že naši sousedi o sklípku věděli a hovořili o něm. My jsme si ale mysleli, že mluví o sklepu pod lípou.” Dnes v něm skladují úrodu, vypěstovanou v zahrádce ve stráni pod chalupou: brambory, jablka, zeleninu.
O lípě a jejích dětech
Nejradši ale naši hostitelé jsou, když se řeč od nich stočí k lípě. Stejně jako pan Petr dokáže dlouze hovořit o dávných majitelích chalupy, podobně poutavě vypráví jejich dcera Veronika o památném stromu. “Lípu včas zachránili mladí lidé – ochranáři. Ti, na něž žehral náš malíř. Jednou za čas přijedou a utáboří se tu. Dutinu očistí od hniloby, odřežou nemocné větve, prosvětlí korunu. Do lípy bylo naházeno neuvěřitelné množství nepořádku. Vyvezlo se z ní 400 koleček odpadu. Hlavně spousty střepů. Zkusila jsem je vybrat a poskládat. Mám ty cennosti schované v krabici,” směje se a ukazuje kvítečkovaná torza hrnků a talířků. Starosti s lípou jsou vyváženy i radostmi. Dvořáčkovi se můžou pochlubit, že se jim podařilo vypěstovat potomstvo té “staré dámy”. Veronika se svým tatínkem nás vedou za chalupu, kde se malé semenáčky mají k světu. Uchytily se v písku. Stromek se musí od malička “trápit” a ořezávat, aby měl hezkou korunku. O vzrostlé lipky je prý velký zájem. Hlavně starostové zkoušejí štěstí. Dnes už je jedna v Bystřici, další najdeme v Novém Městě na Moravě a v průhonickém parku. A že je kolem toho slávy! V roce 2003, při příležitosti oslav 600. výročí obce Telecí, předávali Dvořáčkovi starostovi obce čtrnáctiletou lipku, vypěstovanou ze semene památné velkolisté lípy. Stromek byl vysoký 4,6 m a měl obvod kmínku ve výšce 1,3 metru dvacet tři centimetrů. Starosta si pro něj přijel s nazdobeným vozem a doprovázela ho muzika a krojovaný průvod. Spolu s lipkou převzal od Veroniky potvrzení o jejím původu a zavázal se o strom pečovat po dobu dalších šesti set let. Zájem o lípu podpořil i televizní seriál, věnovaný památným stromům (běžel vloni v době naší návštěvy). “My jsme rádi, že lidé k lípě chodí. Občas odpovídám na zvědavé otázky. Hlavně chtějí vědět, jestli je zpěv z dutiny slyšet,” dodává Veronika s úsměvem.
***
Lukasova lípa je druhý největší strom ve východních Čechách. K lípě se váže pověst o českém bratru Jirouškovi, který v dutině stromu v době temna přepisoval knihy Nového zákona a žalmů. Při práci si zpíval a tento zpěv býval v okolí stromu slyšet. Odtud také název – Zpívající lípa. Věk stromu se odhaduje asi na 600 až 700 let. Výška stromu je 26,5 m, obvod kmene ve výšce 1,3 m je 11,61 m.
Pokud Veronika zrovna nejezdí na koni, pěstuje a sbírá bylinky
Dvořáčkova roubenka bývá cílem mnoha výletníků. Vpravo od ní totiž roste jedna z největších lip u nás
Strom je ohrazený a dutina zamčená, aby se zabránilo nejrůznějším všetečnostem ze strany návštěvníků
Od jídelního stolu je vidět do dvora na polovinu, která patří Jiráskovým
Kachlová kamna v kuchyni stavěli chalupáři z kachlů přivezených z fary. Skrývají v sobě originální systém vytápění
Světnička Veroniky voní po všech možných bylinkách
Další kamna jsou ve vedlejší světnici. Na zápecí se v zimě sladce spí
Nábytek v chalupě zůstal po předchozích majitelích. Koník před postelemi je vzpomínkou na dětství pana Dvořáčka. Čekají ho ještě drobné opravy. Prý z něho bude grošák a ještě mu schází ocas
Do dvora čtvercového půdorysu je přístup jak ze stavení, tak z boku vrátky a z druhé strany vraty. Dnes, když dvůr ztratil svoji hospodářskou funkci, ho zdobí dominantní skalka
Klenutý sklep objevili náhodou
Při čištění lípy se našly všelijaké poklady
Staré váhy jsou pozůstatkem na dávné majitele
Na svých pět koček nedají domácí dopustit. Že by tohle byla Mikeša?
A tady máme možnost porovnat velikost kmene památné lípy se stavením
FOTO LIBUŠE HUBIČKOVÁ
