U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Příčiny vlhkosti zdiva
Kategorie: Jak zbavit stavby vlhkosti | Autor: rb
Chalupy různých typů a konstrukcí jsou roztroušeny po celé naší republice. Jejich rozmanitost a umístění nám ostatně v září připomněl v přehledné mapě architekt Jan Pešta. A stavitelé novodobější “vysázeli” na úbočích pod lesy a také v povodích řek tisíce chat a chatiček.
Jde velmi často o terény, jimiž stéká voda z vyvýšených míst do údolí, což je jedna z příčin vlhnutí staveb. Objevuje se nově i při různých úpravách terénu, kdy se úroveň okolní cesty, chodníku atd. zvedne. Anebo jde o účinky atmosférické vody, popřípadě té spodní, s nimiž je také nutno bojovat, aby naše víkendové cesty z měst do přírody nebyly naopak zdraví nebezpečné. Příčiny, proč se na zdech objevují vlhké skvrny, z nichž odpadává na fasádě a někde i v interiéru omítka, proč chalupy získávají při nepravidelném užívání nebo dlouhodobé neúdržbě zatuchlý pach a dřevěné součásti stavby se stávají živnou půdou pro plísně a dřevokazné houby, lze zjednodušeně popsat v několika bodech:
* ve starších stavbách zcela chybí izolace proti vlhkosti, anebo se stala časem nefunkční;
* v důsledku kapilarity vzlíná voda, jež se dostane do nechráněného zdiva, vzhůru, a to i několik metrů nad úroveň její okolní hladiny;
* spolu s vodou putují do zdiva i rozpustné soli a ukládají se v pórech materiálů – na povrchu pak vlivem odpařování vody krystalizují a způsobují škody na omítkách;
* soli ve zdivu nejen podporují vzlínání vody ze základů, ale navíc jsou schopny přijímat vlhkost i ze vzduchu;
* zavlhlé zdivo má nízký tepelný odpor (například u cihly s 10% vlhkostí se snižuje až o polovinu), což přispívá ke kondenzaci par na povrchu i uvnitř zdiva;
* konstrukce vzhledem k tomu ztrácejí tepelně izolační vlastnosti a nutí vlastníka vynakládat neúměrně vysoké částky na topení;
* dlouhodobá přítomnost vody v kapilárách je škodlivá pro dřevo a cihly, které mají podstatně nižší pevnost než za sucha;
* v zimě, když voda v kapilárách zmrzne, může roztrhat omítku a vnější části zdiva a pomáhá mrazu postupovat dál a dál do zdí;
* pobyt v prostředí prosyceném plísněmi zhoršuje revmatické potíže a může způsobit i těžké alergie.
Stavební způsoby boje s vlhkostí
Klasickým opatřením, s nímž mají mnozí chalupáři své zkušenosti, je odkopání zeminy podél stěny chalupy zasazené ve svahu nebo zvýšeném terénu. Zeď se odkrývá až pod úroveň podlahy, pata základu však musí zůstat v nezámrzné hloubce, tedy minimálně 700 mm pod dnem příkopu (šířka zhruba “na lopatu”). Jestliže by promrzla, mohlo by dojít k nadzvedávání zdiva. U venkovských chalup, které nemívají základy příliš hluboké, toto nebezpečí hrozí. Pokud se pro tento způsob rozhodneme, je třeba příkop vybetonovat nebo vydláždit a vyspádovat tak, aby z něj voda mohla odtékat co nejdále od budovy. Vlhkost se částečným odvětráváním sníží, ale ve zdivu zůstává. Účinnější bývá, jestliže na dno kanálu umístíme drenáž. Musí být položena zhruba 800 mm od líce zdiva, aby voda byla od objektu k drenáži odváděna, a vyspádována směrem k jímce, silničnímu rigolu či vodní nádrži. Dno příkopu by mělo mít alespoň 1% spád ve směru vyústění. Drenáže jsou zajímavé v tom, že je lze realizovat svépomocí a není třeba zasahovat do interiéru stavby. Podřezání je metodou vhodnou pro ošetření zdiva s chybějící nebo již nefunkční původní horizontální izolací, na kterou působí vzlínající vlhkost. Sami se do ni mohou pustit jen zdatní chalupáři se řemeslnickou zkušeností. Donedávna platilo, že jí lze využít jen u cihelného zdiva, protože v kamenném nebo smíšeném nejsou rovné spáry (prořezávají se vodorovně mezi cihlami a do nich se postupně vkládá silná PVC nebo polyetylenová fólie, sklolaminátové desky či ocelové plechy). Práce se provádí dvoumužnou tesařskou pilou po úsecích zhruba 60 – 100 cm dlouhých, aby zdivo nepopraskalo. Ve vhodných místech se nejprve vždy navrtají otvory pro vsunutí “břichatky”. Jde o práci velice náročnou a rozhodně bychom se do ní neměli pouštět bez porady s odborníkem nebo za jeho pomoci. Modernější metodou je prořezání zdiva pilou s vidiořetězem. Postačí odstranit omítku nebo obklad v příslušné rovině. Elektrická pila prořezává cihelné zdivo jednoduše a rychle, chalupa může být tímto způsobem izolována během jednoho či dvou dnů. Podobnou technologii lze dnes uplatnit dokonce i u zdiva kamenného, smíšeného nebo betonového (bez omezení tloušťky). V tom případě se namísto vidiořetězu použije pila s diamantovým lanem. Horizontální clonu proti vzlínající zemní vlhkosti lze provést ve spáře zdiva také pneumatickým zarážením desek z vlnitého nerezavějícího plechu. Tato technologie je vhodná pro cihelné, smíšené a kamenné zdivo s průběžnou spárou, u cihel, vepřovic a některé opuky a pískovce i bez průběžné spáry. Plechy, které se vždy o 5 až 8 cm překrývají, se zarážejí z jedné strany do zdí o tloušťce až 1 m, u širších je nutný přístup z obou stran. Na straně, kterou pronikají do konstrukce, mají zešikmení, takže si poradí i s tvrdým a nesourodým zdivem a nesunou před sebou materiál.
Metody sanace bez stavebních prací
Jedna z moderních metod využívá principu infuzních clon. Některé chemické látky mají totiž schopnost pronikat porézními materiály, cihelným, kamenným zdivem i maltou a vytěsňovat vodu z pórů. Vytvářejí nepropustnou clonu, která zabrání dalšímu postupu vlhkosti. Infuzní roztok se aplikuje do soustavy otvorů ve zdivu buď beztlakovým způsobem, a to samospádem chemické kapaliny ze zavěšených kalibrovaných nádob, nebo tlakově. K tlakové injektáži se používá tlakových čerpadel s barometrem, kterými se vpravuje roztok (například polyuretanová pryskyřice) do zdí připravenými injektážními pakry. V obou případech se otvory připravují – v závislosti na vlhkosti, materiálovém složení a vazbě zdiva – v osové vzdálenosti 100 až 150 mm od sebe. Tlakovou izolační injektáž lze aplikovat v cihelném, kamenném i betonovém zdivu. Je příjemné, že se obejde bez větších stavebních zásahů, ale musíme ji doplnit plošnou izolací podlah a stěn speciálními pásy a nepropustnými stěrkami a omítkami. Tlakovou injektáž pochopitelně nelze provádět svépomocí. Dalším způsobem, jak vytvořit ve zdi infuzní clonu, je vkládat do ní zmrzlé tablety vodného roztoku silikonátů (FREEZTEQ). Tyto válečky o průměru 20 mm a délce 210 mm se vkládají do otvorů ve zdi zpravidla pod úrovní podlahy a v místě uložení stropní konstrukce (ve vzdálenostech zhruba 110 cm). Po jejich rozpuštění vložíme další a postup opakujeme čtyřikrát. Účinná látka z roztavených tablet pronikne do kapilár nasycených vzlínající vlhkostí. Rozptýlí se v hydrofobní clonu, nad níž bude zdivo postupně vysychat. U tlustých cihelných nebo kamenných zdí se vrtají otvory z vnitřní i vnější strany po vzdálenostech 110 cm. K plnému vyschnutí dochází po 6 až 12 měsících (i déle), za předpokladu, že se v zimě v objektu topí.
Elektroosmóza
Vedle metody infuzních clon se v poslední době uplatňuje při vysoušení zdiva i velmi zajímavá metoda elektroosmózy. Jde o elektrofyzikální metodu, náročnou na teorii i elektrické měření. Vzhledem k tomu je rovněž nutné obrátit se na odbornou firmu, která je k této instalace oprávněná a vybavená. Zmíníme se proto o ní jen informativně a ukážeme její princip a základní technologické postupy. Zdivem vzlíná vlhkost kapilární silou, tj. sací silou nejjemnějších pórů ve zdivu. Při tomto pohybu vzniká slabý elektrický proud, který úměrně vzrůstá s rychlostí vzlínání. Uzemníme-li některou část vlhkého zdiva, vznikne uzavřený elektrický obvod, který obrací původní směr vzlínání. Pasivní elektroosmózou nazýváme elektroosmotickou instalaci, která se skládá z elektrod, zabudovaných do vlhkého zdiva a z elektrod zemních. Jsou ze stejného materiálu a spojeny nakrátko. Napětí vytvořené tímto elektrickým článkem je slabé a trvá jen do doby, než malta ve vyvrtaných otvorech zkarbonizuje (1 až 3 roky). Pasivní elektroosmóza je citlivá i na cizí indukovaná napětí (tzv. bludné proudy), které někdy mění polaritu. Tím se může vlhkost zvyšovat! Aktivní elektroosmóza odstraňuje tyto nedostatky přidaným zdrojem elektrického napětí, který přesně směruje působení síly proti vzlínající vodě. Střídavým proudem vytváří ve zdivu nehomogenní elektrické pole, které táhne vodní molekuly směrem dolů. Pokud se vzhledem k jednoduchosti tohoto řešení a možnosti využít jej v jakkoli členitém exteriéru pro aktivní elektroosmózu rozhodnete, doporučujeme služby specializovaných firem. Rozhodně však stojí za to seznámit se na konkrétních případech s úspěšností jejich dosavadních realizací.
Mikrovlnné vysoušení
K novinkám v odvlhčení staveb patří vysoušení mikrovlnné. Hodí se však zejména do vlhkých interiérů po záplavách, popřípadě tam, kde dlouho zatékalo. Energie elektromagnetických mikrovln o výkonu 1,5 – 3 kW se při pronikání zdivem a podlahami mění na termokinetickou. Díky tomu se zahřívá voda obsažená v konstrukcích a rychleji se odpařuje. Na rozdíl od jiných vysoušečů, které zbavují konstrukce vlhkosti jen povrchově, působí energie mikrovlnného vysoušení přímo na zdroj vlhkosti uvnitř. Rychlost tohoto způsobu vysoušení závisí na druhu a vlhkosti konstrukce. Může nahradit technologie dodatečných izolačních clon a používá se např. i pro snížení vlhkosti zdiva před injektážemi. I při mikrovlnném vysoušení konstrukcí je nutné dodržovat specifická bezpečnostní opatření a měla by je provádět odborná obsluha.
Kromě venkovních úprav odstraňujících příčinu problému je třeba také odstranit vlhkou omítku a řešit otázku provětrávání podlah
Motorovou pilou lze podřezávat jen cihelné zdivo se spárami
Speciální ocelové plechy je možné strojně zarážet do stavby bez jejího podřezání
Tímto způsobem se může izolovat i kamenné či smíšené zdivo
FOTO AUTORKA A ARCHIV FIREM
