U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Dřevo stále moderní
Kategorie: Speciál – podlahy na míru | Autor: Marie Rubešová
Než naroste mohutný, zdravý strom, trvá to několik lidských životů. Naštěstí nemusíme čekat tak dlouho, protože příroda nám právě dodává kvalitní surovinu, kterou sázely ruce našich praprapředků.
Na podlahy chalup a později i chat a chatiček se většinou přibíjelo smrkové a borové dřevo v podobě masivních palubek. Dalšími variantami může být dub, jasan, modřín (pozor, obsahuje stejně jako borovice hodně olejů a pryskyřice) a akácie.
Chalupářská klasika
Vybíráme-li materiál na podlahu ve venkovské chalupě, záleží na několika okolnostech. Jde o to, zda potřebujeme vyměnit prkna ve stavení, obývaném (a tedy i vytápěném) v různých intervalech, anebo přemýšlíme, čím pokrýt podlahu v trvale obývané stavbě.
V prvním případě je třeba počítat s tím, že podlaha musí “unést” značné změny teplot. Když potřebujeme rychle vytopit stavení, které týden nebo čtrnáct dnů promrzalo, může se teplota zvýšit až o 20 °C. Dalším problémem je vlhkost. Chalupy často leží ve stráni nebo zase v údolí v blízkosti řeky či rybníka, další v horské oblasti, kde vlhkost zvyšuje vrstva pravidelně neodhazovaného sněhu. Optimální pro takové podmínky je samozřejmě dřevo. Jeho výhodou je schopnost pojmout určitou dávku vlhkosti a pak ji zase bez problémů vydýchat (pokud jej samozřejmě neuzavřeme lakem), dlouhá životnost a také možnost masivní podlahu několikrát brousit a renovovat bez porušení stability a vlastností dřeva. Musíme se ovšem o ni dobře starat.
Aby netrpěla, měla by se relativní vlhkost vzduchu v takových stavbách pohybovat mezi 50 – 60 %. Klesne-li pod 50 %, vznikají mezi jednotlivými dílci spáry, při relativní vlhkosti nad 60 % podlaha bobtná. Abychom dodrželi toto rozpětí, je nutné v první řadě vyřešit izolaci stavby proti vlhkosti a proti vodě. Pak teprve přikročíme k pokládce nebo rekonstrukci podlahy.
Dřevo pro interiérové použití musí být samozřejmě zdravé a dostatečně vysušené (normy povolují 7 – 12 %). Ve vlhčích místnostech by se měl nechat materiál před pokládkou zhruba 14 dnů aklimatizovat. Pro stavení s vyšší proměnlivou vlhkostí je výhodnější opatřit dřevěnou podlahu olejem a voskem, popřípadě vodou ředitelným lakem, který je na rozdíl od syntetických laků prodyšný. Ty jsou sice méně náročné na údržbu, ale prudké změny teploty a vlhkosti mohou na takto ošetřených podlahách nadělat značné škody (lak nesnese rozpínání dřeva ve vlhkém prostředí).
Dřevo ve všech podobách
Chceme-li zajímavou dřevěnou podlahu a nemusíme moc šetřit, nabízejí se samozřejmě i jiné možnosti než klasická prkna (která můžeme ve slušné kvalitě stále nejlevněji koupit na pile a nechat si je opracovat a klasicky položit od místního truhláře). Velmi často je dnes, zejména v modernějších interiérech, nahrazují masivní palubky nebo parkety vrstvené z několika dřevěných dýh.
Jde o technologii, jejímiž průkopníky byli v polovině minulého století podlaháři ze švédské rodinné firmy Kährs. Tato konstrukce, využívající nejkvalitnější druhy dřeva v nášlapné vrstvě a ve spodní suroviny méně hodnotné, zvýšila stabilitu podlah a umožnila šetrněji využívat přírodní zdroje.
Desetiletí, která uplynula od zmíněné premiéry, přinesla mnoho dalších změn ve výrobě dřevěných vrstvených podlah v celém světě. Zmíníme se opět o švédských novátorech, kteří přišli na trh s důmyslným spojem tzv. zámkem pro pokládání podlah bez lepidla. Dílce se k sobě mechanicky sesazují tak dokonale, že je spoj téměř neviditelný. Navíc je tento postup pokládky velmi rychlý a jednoduchý.
Technologie vrstvení různých druhů dřeva i sesazování dílců dřevěných podlah na pero a drážku se logicky rozšířilo i do dalších firem. Na trhu se objevily i třívrstvé parkety a lamely (prvky širší než prkna, které se řadí řetězově za sebou, se vzájemně posunutým nepravidelným spárováním). Někteří výrobci začali namísto laťovky uprostřed těchto tří vrstev používat desky HDF.
Neuvěřitelný pokrok zaznamenala také povrchová úprava, zvýrazňující kresbu nádherného materiálu i jeho odolnost.
Povrch dýh se bělí a moří tak, že dřevo spíše připomíná laminát, jindy se prkna či lamely upravují kartáčováním nebo patinováním, tedy technologiemi, díky nimž i materiály vonící novotou budí zdání stoletých podlah. Vedle druhů, těžených v tuzemských lesích, se objevují také dřeviny exotického vzhledu i názvů.
***
Tato prkna s výrazným žilkováním a kresbou dubu jako by tu ležela po několik generací. Přitom jde o podlahu novou, důmyslně “zestařenou”
