U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Malý tunelář
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys, FOTO AUTOR
Když se mluví o krtkovi, vybaví se nám různé představy. Někteří si vzpomenou na půvabné vyprávění o družném zvířátku v dětských knížkách a kreslených televizních večerníčcích. Zahradníci si připomenou stálé válčení s tímto malým vetřelcem na svých záhonech. Ostatní o něm většinou mnoho nevědí.
Život tohoto malého podzemního “tuneláře” určitě překvapí každého, když o něm začne zasvěceně vyprávět zoolog. Většinou ho označí za poustevnického, sveřepého tvora, který se svým chováním řadí mezi největší samotáře, jaké u savců známe. Potkají-li se náhodou dva krtci – bez ohledu na pohlaví – vždycky se vztekle servou do krve. Proto se každý střeží setkat se se svým sousedem. Probourá-li se nechtěně do jeho chodby, okamžitě otvor důkladně zatarasí hlínou. Záhadou je, jak se v jarním období dokáže nerudný sameček sblížit se samičkou, aniž by utrpělo jejich zdraví a rod mohl pokračovat. Krtka obecného jako hmyzožravé stvoření zná celá Evropa – mimo Irska, kde se nikdy neukázal. Svou tunelářskou práci v zemi zvládá dokonale přizpůsobeným válcovitým tělem, porostlým krátkou lesklou a hustou srstí, která nemá žádný sklon. Chloupky se vychylují do všech stran a nikdy nekladou odpor ve směru pohybu zvířete. Je to důležité proto, že se krtek nedokáže ve své chodbě obrátit, často tedy dává zpátečku a daleko couvá. Přední nohy s mohutnými lopatkovitými dlaněmi a velkými drápy jsou ideálním nástrojem na hrabání. V pravidelných, přibližně osmihodinových intervalech střídá práci – lov, hrabání nebo opravování chodeb – a spánek bez ohledu, zda je den či noc, léto nebo zima. Celý krtkův podzemní revír je vlastně jednou velkou nastraženou pastí na kořist. Ta se propadá do jeho chodeb, které krtek několikrát denně prolézá a kontroluje. Úlovky hned s nezkrotnou žravostí konzumuje. Obyčejně je tvoří škodlivý hmyz a jeho ponravy, žížaly, někdy i malí obratlovci. Krtkovým nejdůležitějším orgánem pro lov potravy je rypáček. Má v sobě složité smyslové ústrojí, citlivě registrující hmatové, chemické i teplotní vjemy; dokonce vnímá i změnu tlaku venkovního vzduchu. Zoologové ale dosud všechny jeho funkce dokonale neznají. Sluch má pro zvíře druhořadý význam, ale přesto je vynikající. Mnohokrát ho navede k potravě. Zato zrak vůbec nepotřebuje, má ho zakrnělý a oko v srsti se podobá makovému zrnku. Labyrint krtčích chodeb může přesahovat až 50 metrů, jejich indikátorem na povrchu jsou vyhrnuté hromádky hlíny. Lovné tunely hrabe jednoduché, v průměru jen na protažení těla; širší chodby bývají v okolí krtčího “hradu”, hlavně kolem komůrky s hnízdem, kde spává. Žádná náhlá jarní povodeň krtka nepřekvapí, dovede dobře plavat a zdolá i širší ramena řek. Věk mu je souzen ale poměrně krátký. Nejen proto, že po něm slídí množství nepřátel jak mezi pernatými, tak srstnatými predátory, ale s mimořádným uměním ho vyhledávají i divoká prasata, která ho vyrytím z hloubky připraví o život. Zoologové také zjistili, že značná část krtků hyne do dvou let hladem. Jejich chrup je totiž denně obrušován drobnými zrnky písku, nabalenými na potravě. Za určitou dobu jim ze zoubků nic nezbude. O míře užitečnosti a škodlivosti krtka se vede nekonečný spor. Přírodovědci tvrdí, že toto užitečné zvíře prokazatelně zahubí velké množství škodlivého hmyzu. Zahrádkáři zase prohlašují, že je připravuje o nezbytné žížaly v půdě a ještě podrývá mladé sazenice. Rozumný člověk ale musí spravedlivě uznat, že jeho konzumace užitečných žížal je mnohem nižší než množství škodlivého hmyzu, který zlikviduje.
