Defenzivní jízda není pomalá jízda

Rubrika: Auto

Jezdit defenzivně neznamená jezdit pomalu, ale znamená to jezdit hlavně s rozmyslem a snažit se předvídat jednání ostatních účastníků silničního provozu.

Buďme připraveni na to, že jízdní podmínky se mohou kdykoliv změnit a my jim musíme přizpůsobit styl a rychlost jízdy

Zvýšení bezpečnosti silničního provozu je možné zajistit především změnou chování za volantem. I přes neustálé zpřísňování postihů za chybné a nevhodné chování v silničním provozu, preventivní akce apod. je nutné, aby každý, kdo se v silničním provozu pohybuje a komu záleží na zvyšování bezpečnosti na silnicích, začal především sám u sebe.

Co je defenzivní jízda?

Je to jízda ohleduplná, předvídavá, při které nemyslíme jen na sebe, ale i na ostatní účastníky silničního provozu. I přesto, že se to může zdát být překvapivé, bezpečnou jízdu začíná každý řidič ještě před nástupem do vozidla. Před vyjetím je potřeba vůz zkontrolovat z hlediska funkčnosti jeho osvětlení, pneumatik, které tvoří jediný styčný bod mezi vozovkou a vozidlem, ale i dalších prvků, například brzd, výhledu z vozidla apod.

Každou cestu je potřeba si také předem dobře naplánovat. Při plánování jízdy musíme počítat s dostatečnou časovou rezervou. I zde platí staré dobré přísloví: Pospíchej pomalu!

Po usednutí za volant je pak samozřejmostí připoutat se bezpečnostním pásem a je třeba trvat na tom, že bezpečnostní pás musejí použít všichni ve vozidle. Řidič také nesmí usednout za volant pod vlivem alkoholu ani jiných omamných látek. Důležité je přečíst si příbalové letáky u používaných léků. V případě nejasností je potřeba zkonzultovat s lékařem nebo lékárníkem, zda a jak mohou ty které léky na předpis či volně prodejné ovlivnit schopnost řídit motorová vozidla.

Vše pečlivě sledujeme

Řidič, který chce jezdit defenzivně, musí bedlivě sledovat vývoj situace na silnici nejen přímo před vozem, ale i ve větší vzdálenosti, za vozem, na chodnících a na vedlejších silnicích a ulicích. Je nutné například správně využívat zpětná zrcátka, která jsou ve voze velice důležitá. Pro správnou orientaci je dobré pěstovat si takzvané okrajové vidění a vhodně rozdělovat pozornost. Defenzivně jedoucí řidič musí „mít správný čich“ na vytvářející se nebezpečné situace. S tím se také musí pojit i ochota v případě potřeby ustoupit a neprosazovat své právo za každou cenu. Emoce za volant nepatří, a pokud se snaží nás ovládnout, je lepší raději neřídit a počkat, až opadnou.

Berme ohled na ty nejslabší

Pokud sedíme za volantem, je toho opravdu hodně, na co bychom měli brát ohled. Počínaje těmi nejslabšími v provozu – tedy dětmi. Okamžitě, jakmile je spatříme poblíž, musíme zbystřit pozornost, zpomalit a připravit se na možnost jejich vstupu do vozovky. Podobné je to s cyklisty – vžijme se třeba do pocitu cyklisty, kterého předjíždíme s příliš malým bočním odstupem, počítejme s tím, že i pouhý náraz vzduchu jej může shodit do příkopu a způsobit mu těžké zranění; mysleme na to především tehdy, pokud řídíme rozměrnější vůz.

Dělejme pravidelné přestávky

Při jízdě je potřeba dělat pravidelné přestávky, a to ještě dříve, než začneme pociťovat únavu. Pokud jsme unaveni, neměli bychom řídit. Pokud již únavu začínáme pociťovat, je bezpodmínečně nutné zastavit a udělat si přestávku. Vhodné je si zacvičit, nadýchat se čerstvého vzduchu a občerstvit se.

Rychlost a vzdálenost

Nikdy bychom neměli překračovat nejvyšší dovolenou rychlost. Za zhoršených podmínek (snížená viditelnost, déšť, mlha, sněžení, náledí) je potřeba rychlost jízdy snížit pod hodnoty povoleného maxima tak, abychom byli schopni vždy včas a bezpečně zastavit.

Nutné je dodržovat bezpečnou vzdálenost od vozidla jedoucího před námi. Takováto vzdálenost by podle zásad bezpečné – defenzivní – jízdy měla být v metrech přibližně poloviční než rychlost jízdy, tedy při 90 km/h asi 45 m. Obecně ale můžeme za bezpečnou vzdálenost považovat rozestup odpovídající minimálně 2 sekundám mezi přídí našeho vozu a zádí vozu jedoucího před námi. V případě jakéhokoli zhoršení ideálních podmínek (což je suchá vozovka, velmi dobrá viditelnost) musíme přidat přinejmenším ještě jednu sekundu. Vyhlédneme si pevný bod na silnici, a když záď vozu před námi projede tímto místem, jednoduše počítáme – jedenadvacet, dvaadvacet… A pokud vám tento bezpečný odstup nějaký ten neukázněný řidič zmenší, nedejte se otrávit a vzdálenost opět upravte.

Vžijme se třeba do pocitu cyklisty, kterého předjíždíme s příliš malým bočním odstupem

Příliš malé odstupy bývají častou příčinou řetězových srážek především na dálnici, proto právě na ní musíme být obzvláště předvídaví. Platí, že bychom měli vždy jezdit jen tak rychle, abychom se nedostali k limitu svých nebo fyzikálních možností ani my, ani naše vozidlo.

Mějme vždy dobrý výhled

Pokud nemáme dostatečný rozhled nebo nevidíme do zatáčky a nevíme, co se děje v ní a za ní, musíme rozhodně snížit rychlost. Pokud se blížíme ke křižovatce řízené světelným signálem a svítí-li zde již delší dobu zelené světlo, připravíme se na to, že se může brzy přepnout na oranžové a červené a my budeme brzdit a zastavovat vozidlo. Před zastavením na červenou nesmíme zapomenout na sledování situace za naším vozidlem. Na zelenou se pak rozjíždíme plynule, před projetím křižovatky se také rozhlédneme vlevo i vpravo.

Předjíždíme bezpečně

Pokud se chystáme předjíždět, ujistíme se, že jsme v pruhu, kde předjíždět můžeme (je zde přerušovaná čára, není zde zákaz předjíždění vyznačený značkou apod.). Přesvědčíme se, že nejsme sami právě předjížděni. Dáváme pozor na tzv. mrtvý úhel zpětných zrcátek – i zde platí raději se přesvědčit vícekrát. Pokud je cesta pro předjíždění volná, signalizujeme změnu našeho jízdního pruhu zapnutím směrového světla (blikače) a znovu zkontrolujeme situaci kolem vozidla. Přejedeme do rychlejšího jízdního pruhu a zrychlíme, abychom předjeli auto jedoucí před námi. I zde platí především dávat naše úmysly najevo včas a zřetelně.

Jak jezdit za tmy

Při jízdě ve tmě a za snížené viditelnosti se nikdy nedíváme přímo do světel protijedoucího vozidla. Jako vodicí prvek bychom měli použít okraj chodníku nebo krajnice, a to až do doby, kdy nás projíždějící auto mine. V každém momentu musíme být připraveni na potenciální překážky na silnici, například protijedoucí auto vyhýbající se dírám na silnici, stavebním zábranám nebo ostatním vozidlům, která mohou náhle vyjet ze svého jízdního pruhu.

Za špatného počasí opatrně

Také špatné počasí jako déšť, sníh nebo mlha může jízdu značně ztížit. Buďme připraveni na to, že jízdní podmínky se mohou kdykoliv změnit a my jim musíme přizpůsobit styl a rychlost jízdy. Mysleme na to, že například pneumatiky mohou za mokra ztratit kontakt s vozovkou, a tak bychom měli zpomalit vždy, když je silnice mokrá, stejně tak v zimě, kdy jsou samozřejmě silnice často kluzké (sníh a led na vozovce). A také pokud v zimě jedeme zastíněnými oblastmi, přes mosty nebo nadjezdy, vždy zpomalíme, neboť tato místa namrzají jako první a také zůstávají déle namrzlá.

Při jízdě po dálnici buďme vždy připraveni na to, že někteří řidiči mohou znenadání změnit jízdní pruhy, obvykle bez zapnutí blikačů, a to nejen při předjíždění, ale třeba i při odbočování a sjíždění na přehlédnutém sjezdu z dálnice.

Cvičme svůj odhad a jezděme čitelně

Chceme-li jezdit defenzivně, pak musíme i dobře pozorovat a současně cvičit svůj odhad. Snažme se jezdit „čitelně“, tedy tak, aby i ostatní účastníci silničního provozu věděli, co asi v nejbližším momentu budeme dělat. Dávejme včas najevo své úmysly a nezapomínejme třeba na to, proč jsou na vozidle namontovány blikače. Snažme se co nejvíce předvídat chování ostatních účastníků silničního provozu. Komunikovat s ostatními, kteří se pohybují na komunikacích, musíme dostatečně zřetelně, tak aby třeba naše pokyny rukou či zablikání nemohly být pochopeny zcela opačně. A pokud zjistíme, že ten, kdo se na komunikaci zrovna pohybuje, je „slabší“ než my, třeba začátečník nebo řidič nějakým způsobem handicapovaný, snažme se mu pomoci. V žádném případě nesmíme podlehnout jakémukoli pocitu nadřazenosti.

text: JIŘÍ SVOBODA
foto: SHUTTERSTOCK