Neobvyklé parapety
Parapet může být fádní příležitostnou odkládací plochou, ale také ozdobou interiéru či prvkem, který dům zajímavě dotváří zvenčí.
Pokud přistoupíme k parapetu s jistou dávkou kreativity, zjistíme, že může doplnit a obohatit obytný prostor a vtisknout punc originality i exteriéru chalupy či chaty.
Nejjednodušší a poměrně rozšířenou variantou parapetu je použití dřeva, ať už spárovky či fošny. Volba příslušného odstínu lazury, mořidla či oleje ho pomůže sladit s ostatními dřevěnými prvky v interiéru. Masivní dřevěný parapet dokáže mimo jiné pocitově „proteplit“ niku okna, která někdy zvláště v chalupách bývá zdrojem chladu od ne zcela dobře těsnících oken. Pokud to dovoluje systém otvírání okna, může sloužit jako police pro dekorace či příležitostná odkládací plocha.
Instalace takového parapetu je poměrně jednoduchá, přesto se vyplatí dodržet několik zásad osvědčeného postupu. Spárovka je dobrou volbou, protože poskytne dostatečně velkou celistvou plochu. Desky tohoto typu se prodávají v délkách do 4 metrů a šířkách až 1 metr, při tloušťce 18 či 28 milimetrů. Volbou spárovky o větší tloušťce pak lze dosáhnout masivního rustikálního dojmu. Do desky vyřežeme tvary zdi, sloupky a okraje oken.
Desku je vhodné natřít ještě před instalací, vyhneme se tak potřísnění stěn či oken. A pokud budou na okně stát kytky v květináči, je dobré myslet na to při volbě nátěru, dostatečně odolného proti vodě. Parapet se natírá z obou stran.
Parapet je možné jednoduše přišroubovat na hmoždinky, zapuštěné do okenního otvoru, případně přidělat na původní profily po starém parapetu. Profesionálové obvykle volí usazení do montážní pěny a vytmelují spáry kolem zdi a okna silikonem.
Alternativou ke spárovce či prknu může být i dostatečně silná překližka, případně staré fošny nebo stolové desky. Tady se fantazii meze nekladou.
Mozaika, dlažba i půdovky
Jiným velmi zajímavým způsobem ztvárnění parapetu je použití keramické či cihlové dlažby, případně mozaiky. Takový parapet se lepí přímo na hranu okenního otvoru a pokud ji jakkoli poškodíme při sundávání starého parapetu, je důležité povrch vyrovnat do roviny. Například cementovou omítkou, případně sádrou či tmelem.
Nejoriginálnější parapety se dají vyskládat z mozaiky z roztlučených zbytků obkládaček či dlaždic. Pro výsledný efekt je žádoucí, máme-li k dispozici více barev i struktur povrchu. Lze však pracovat i s jednou či dvěma barvami střepů. Mozaika se klade do lepidla na obklady a postupuje se stejně jako při obkládání. Po zaschnutí se spáry mezi dílky mozaiky vyspárují. Je důležité používat střepy o stejné tloušťce.
Na parapet lze použít i dlaždice, hotovou mozaiku či cihlovou dlažbu. Pěkné jsou i půdovky – pokud by nebyly dostatečně rovné, je možné je snadno vybrousit. Jejich povrch lze nalakovat disperzním bezbarvým lakem, získají tak lesk a snadno se udržují.
Zvláště u starých venkovských domů v Itálii, Anglii či Irsku se vnější parapety dělají z materiálu, z něhož je postaven samotný dům. Tedy například z lícových cihel či plochých kamenů. Je možné inspirovat se i tímto postupem, ale lze použít i zmíněné kachle nebo mozaiku.
Text: Richard Guryča, Foto: jaroslav Hejzlar, Martin Mašín a Wikipedia
Neobvyklé parapety
