U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Voní posekaná tráva
Kategorie: červenec | Autor: RB
Když se řekne červenec, vybaví se mi Švabinského “Léto”. Přímo cítíte, jak lehce opocenou kůži žnečky hladí slunce. Nahoře má samozřejmě odloženo – k čemuž nás ostatně pan Krátký nabádal už v březnu – a vyzařuje z ní radost z té volnosti. Je jaksi všudypřítomná. Dětem začínají prázdniny a my se chystáme na dovolenou. Pro někoho je největší slastí utéct z města na venkovskou chatu nebo chalupu, kde se může do sytosti vyspat schoulený v kamenných zdech. A “dorazit se” ještě venku na lehátku, kde voní posekaná tráva a z grilu nějaké dobré masíčko. Do lesa na houby je co by dup a muž s duší lovce může nahodit i prut, anebo si u řeky odspat ještě jeden veršík. Země je prohřátá, což postřehl i dodavatel našich veselých pranostik Radovan Krátký. Ujišťuje: “Na svatou Maří Magdalu (22. 7.), kdo usne poblíž kanálů, ten loupání má pomalu.” Někdy však zatoužíme po změně a vyrazíme do dálav. Zejména my, co jsme měli nějaký čas utrum, chceme poznat cizí kraje. Víme však, jak krásný a rozmanitý je ten náš? Přímo kouzelně o něm vypravuje v Lipové aleji František Nepil. ” Všude člověk nemůže zastavit, někde to jenom projíždí, ale nemyslete si, že pouhá jízda není také rozmlouvání s krajem! Člověk za volantem vnímá doteky lásky, úcty a citu lidí ke svému kraji, i když má v pedálu sedmdesátku. Tu lásku a úctu vnímám vždycky, když jedu nádhernými alejemi po Českomoravské vrchovině. Já si ji tedy i prošel, jenže tenkrát jsem byl přece jen o dvacet kilo mladší, nemluvě o tom, že aleje byly u všech silnic. A zatímco v okolí Prahy odpižlali kdeco, je jízda z Humpolce do Poličky jízdou snů, a když jsem tudy jel posledně, uvědomil jsem si, že cesta starou alejí je zrovna takovým zážitkem jako třeba procházka po břehu moře.”