U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Poklidná siesta na zápraží
Kategorie: Květen | Autor: text Jaroslava Jandovská
Léto láká k odpolední siestě na zápraží chalupy v hlubokém soukromí zahrady skryté za hradbou vysoké zeleně. Stavby a zahradní prvky jsou jakoby zanořené do pnoucí zeleně, která zjemňuje jejich vzhled a měkce je propojuje s okolím.
Většinou skromné a nenáročné rostliny vyrůstají na malém kousku půdy, odkud nezadržitelně šplhají vzhůru k oblakům anebo padají dolů v bujných vodopádech. V krátkém čase dokážou odklonit nežádoucí pohledy, vytvořit romantické loubí či kyprou spirálu, anebo překrýt nevzhledné plochy. Do zahrad vnášejí romantiku, neboť ve spojení se stavbou vytvářejí působivé kompozice a zahradám přidávají důležitý třetí rozměr.
Na rok i dlouhá léta
Na dobu jedné vegetační sezóny, kde je žádoucí přes léto některá místa a prvky jemně zvýraznit či zastínit, jsou vhodné jednoleté pnoucí barevné letničky, z nichž některé i krásně voní. Dávají se do truhlíků, na balkony, terasy, mohou se vysadit k okrasným plůtkům a zídkám. K osvědčeným druhům patří fazol šarlatový, hrachor širokolistý, některé lichořeřišnice, povíjnice tříbarevná, tykev obecná aj. Pro trvalé, a tím i mnohem velkorysejší zkrášlení domů a zahradních partií, nejlépe poslouží “popínavky” vytrvalé, které již patří mezi dřeviny. Většina z nich potřebuje pro růst do výšky oporu. V zahradách jsou to drobné zahradní stavby, nejčastěji altány, pergoly, dělící zdi, zídky a ploty, s nimiž vytváří půvabné kompozice a poskytuje potřebnou ochranu a intimitu.
Šplhat správným stylem
Abychom je mohli správně rozvést po fasádách a dalších nejrůznějších konstrukcích, je nejen třeba vědět, jaký mají vzhled, nároky na půdu, živiny aj. ale i jakým způsobem se která rostlina přidržuje své opory. Ovíjivé pnoucí dřeviny (čnělkovec, podražec, vistárie…) se obtáčejí kolem sloupů, plotů, kmenů stromů a k tomu potřebují opěrné prvky. Úponkaté pnoucí dřeviny (plaménky, přísavník pětilistý, vinná réva…) vyžadují opěrné konstrukce ze slabých prvků (mříže a sítě), které umožní rostlinným úponkům je obtočit a tak rostlinu upevnit. Úponkaté samopnoucí dřeviny (přísavník trojcípý, přísavník pětilistý…) se lepkavými konci svých úponků, které se postupně přemění v ploché terčíky (přísavky), velmi pevně přichycují k podkladu a dobře se udrží i na velmi hladkém povrchu. Kořenující pnoucí dřeviny, například břečtan, trubač nebo pnoucí hortenzie se k podkladu přichytávají svými příčepivými kořínky. Vyhovuje jim režné zdivo, hrubé omítky, kamenné zdi, skály nebo kmeny starších stromů. Některé popínavé rostliny je nutno vyvažovat. Úvazek má být přiměřený, dostatečně volný, aby nebránil v růstu, ale současně pevný, aby se neposouval a nezadíral do rostliny.
Izolují a chrání
Souvislý porost pnoucí zeleně velmi dobře působí na teplotní režim staveb, stejně jako vrstva izolačního materiálu, a chrání je rovněž před povětrnostními vlivy. V tomto směru je bezkonkurenční stálezelený břečťan, jehož souvislý pokryv v zimě prokazatelně šetří spotřebu energie k vytápění. Objektu s porostlou fasádou stačí dodat o 20 procent energie méně k dosažení stejné teploty jako v sousedním domě, stejném, ale bez břečťanu. Zdi bez porostu se v létě zahřívají na teplotu až 40 stupňů, porostlé břečťanem jen na 20 stupňů. Holá zeď je při šikmém dešti mokrá, naopak porostlá břečťanem je suchá, neboť rostlina má listy uspořádány jako tašky na střeše. Kromě toho rostlina svými kořeny celoročně odčerpává vodu z půdy kolem základů. Všechny popínavé rostliny nacházejí v zahradách četné použití a dají se pěstovat také v nádobách na balkonech a terasách.
Clematís patří k neoblíbenějším popínavkám (na obrázku odrůda ‘Nelly Nloser’)
Jedna z nejnovějších odrůd trubače Campsis tagliabuana ‘Indián Summer’ vyniká nejen bohatostí květů, ale i zářivou barvou.
text Jaroslava Jandovská foto Iveta Kopicová, Jan Krysí a autorka
