U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Co to zas příroda vyvádí!
Kategorie: Květen | Autor: RB
Snad každý, kdo utíká o víkendech a dalších volných chvílích do zeleně, zná Čapkův Zahradníkův rok. Jeho radosti a úžasy nad vším, co příroda během roku vyvádí, vždy potěší. Jste na konci – a můžete zase začít lednem! Podobný vypravěčský dar měl i František Nepil. Nenechte si ujít jeho Lipovou alej. Ještě je na pultech. Například kapitolu Pár slov o našem rostlinstvu začíná takhle: “Všechno u nás neroste všude. Brambory jsou vděčné, ty rostou i na chladnějších vysočinách, a dokonce jim to i prospívá. Kukuřice, papriky, vinná réva, konopí a meruňky jsou vybíravé, rozmazlené, chtějí hodně sluníčka, těm jde k duhu jenom jižní Slovensko, jižní Morava, Mělnicko a Litoměřicko…” Jak krásně lze psát o vědě, zvané rajonizace! Ale proč o tom hovořím. Někdy se totiž, oslněni obrázky katalogů, domníváme, že poručíme přírodě a všechny ty barevné krásky porostou i v naší zahrádce. Často se však mýlíme. Moc prospěšné je kouknout se za okolní ploty a poradit se s místním zahradníkem. A taky si něco o podmínkách, jaké oné vyvolené rostlině svědčí, přečíst. Jinak zbytečně vyhazujeme peníze. Vražme je spíš do pergoly, zasrány či dlaždic na terasu. Anebo si postavme altánek! Víte, jak se tam pod baldachýnem z plaménků nebo popínavých růží bude číst Čapek nebo Nepil? Ale už jsme skoro na konci. Proto si ještě honem připomeňme spolu s Radovanem Krátkým známou květnovou hrozbu. Nahlíží ji, pravda, poněkud odzadu: “Teplý Pankrác, Servác, Bonifác (12. -14. 5.) zřídka hospodyni přes pozadí pláč.” Musela by to být pěkná rána, protože tito tři bývali nazýváni nejen ledovými bratry či zmrzlíky, ale i železnými muži.
