Chata jako báječné dědictví

Svou chatu na dohled od Labe přepsala babička na vnučku, ještě když byla Denisa dítě. Jezdívala sem moc ráda, přestože v létě bývalo v tom malinkém prostoru vedro k zalknutí.

Z východní strany je stěna zpevněna cihelnými sloupky a zápraží je vydlážděno šamotkami

Když babička přestala v roce 2009 chatu užívat, vrhla se Denisa s Tomášem, svým manželem, do rekonstrukce. Jejich dvojčatům bylo tenkrát sotva tři čtvrtě roku, a tak jim chtěli vytvořit příjemnější klima.

Zůstaly jen obvodové zdi

Původní zděná chata vyrostla na pozemku velkém zhruba jeden ar v šedesátých letech minulého století. Její základnou byl čtverec o straně šest metrů, v jehož pravé jihovýchodní části byla dřevěná prosklená veranda. Střecha krytá plechem měla sklon zhruba deset stupňů. Vzhledem k tomu, že se izolace tenkrát neřešila, vnitřek se v létě silně přehříval a v přechodných obdobích rychle prochládal.

“Před pěti lety jsme se rozhodli chatu zvětšit a taky důkladně izolovat prostor pod střechou,” ujala se slova Denisa, která se v této rodině stará o technické záležitosti víc než její muž. Tomáše baví spíš zařizování interiéru. “Dokonce bych použila výraz činčání,” směje se chatařka. “Je to jeho koníček. A já taky nejsem technik, jen vždycky najdu někoho, kdo těm záležitostem rozumí,” vysvětluje.

S lecčím pomohl Denisin bratranec, který má nedaleko usedlost. Právě on také přivedl šikovného pana Černohorského, stavitele z Lysé nad Labem. Nejdříve se bouralo. Obytný prostor byl původně rozdělen na dva pokoje. Stěna zmizela a obýváček s gaučem a malým stolkem a ložnice s pěknou železnou postelí jsou propojeny. V bývalé verandě, kterou odděluje od obývacího prostoru jen asi tři metry široká příčka, je kuchyně. Z ní se prochází do chodby, kde je vstup do koupelny a dětského pokoje.

“Charakter jednotlivých částí se rodil bez velkého plánování, za pochodu. A myslím, že se interiér docela podařil. Líbí se tady i naší babičce. Trochu jsme se báli, co řekne tomu, že z původní chaty zbyly jen obvodové zdi,” přiznává Denisa. “Babi je úžasná. Pořád čiperná, i když jí letos bude devadesát!”

Nejlíp se sedí venku

Na lavičce pod oknem z obýváku se dá chytat bronz skoro celý den

Původní veranda se tedy stala součástí interiéru. Právě před pásem jejích oken však vznikla nová, otevřená. “Na terasu, kde by se dalo posedět venku, ale pod stříškou, jsme se těšili od začátku. A skutečně si ji užíváme. Vypadá dobře i díky sloupkům, které podpírají stříšku a zdobí i východní stěnu chaty. Cihly přivezl bratranec z nějaké zrušené stavbičky u něj na statku. Z nových by sloupky rozhodně nebyly tak pěkné,” pochvaluje si paní domu.

Bratránek, který je inspirátorem a strůjcem mnoha řešení, sem prý rád zajede. “Vždycky zaparkuje’ v rohu zahrádky u buxusu ‘ a kochá se. Máme zjištěno, že odtamtud je na chatu skutečně nejlepší pohled,” informuje Denisa a Tomáš souhlasně přikyvuje. “Nezapomeň říct, že je sem vidět hlavně díky tomu, že jsme pokáceli staré stromy,” připomíná. A jeho paní hned navazuje nit.

“V šedesátých letech tady všichni museli mít jehličnany. Babička zasadila před chatou dva stříbrné smrky a dvě borovice, vzadu byl modřín. Semínka borovice si s dědou přivezli dokonce až z Bulharska. Měly tak obrovské šišky a jehlice, že se tu nedalo chodit. Všechno šlo pryč včetně staré jabloně a dvou třešní. Každý, kdo sem potom přišel, se divil, jak je parcela rozlehlá. Jediný strom, který jsme pak zasadili, je liliovník tulipánokvětý. Proč zrovna ten? Není to žádný obr a má řídký stín,” vysvětluje Denisa.

Od jara do zimy

Kolem zrekonstruované chaty se místo starého zdevastovaného trávníku rozprostírá zelený koberec z pole

V zimním období se chata neužívá. Stěny, ani ty nové z ytongu v přizděné severní části, se tedy nezateplovaly. Na stropy ovšem pan Černohorský konečně umístil shora kvalitní izolaci. Šlo to celkem snadno, protože stěny i krov se zvedaly o metr a půl nahoru a vytvářely se nové podhledy ze sádrokartonu.

“Teď je tady příjemně v létě i zjara a na podzim. V přechodných obdobích na tom mají zásluhu hlavně krbová kamna Jotul,” ukazuje Denisa na malé topidlo, které stojí u stěny uprostřed chaty sousedící s ložnicí. Zdá se, že je mají v oblibě i miláčkové paní domu, dva skotští teriéři Ozgood a Orfanikus. “Jsou úžasná, během deseti minut je všude teplo. Tedy myslím kamínka. Ale Ozi a Orfi samozřejmě taky,” obrací se Denisa na ježaté hlavy.

Ložnicový kout vpravo za komínem. Železná kostra dvojlůžka koresponduje s kovovými prvky prosklení u stropu

Nakoukli jsme samozřejmě i do chodby, která vede ke koupelně a k dětskému pokoji. Kvůli focení je rozsvíceno, ale pro běžný provoz postačí prosklení vlevo nahoře nad stěnou ložnice. Je lemováno černými kovovými profily stejně jako prvky, po nichž se posouvají dveře v pravé straně chodby. “Obojí dělala na zakázku firma Woodface. Byl to nápad mého bratrance, který má ve své chalupě také některé komponenty tohoto posuvného systému,” chválí Denisa a odsouvá dveře do království dvojčat Denisky a Tomáše.

“S výjimkou těchto dvou prosklených partií jsou stěny v chatě opatřeny běžnou omítkou. To s námi nikdo ani neprobíral, spíš už šlo o to, abychom se vešli do určité sumy. Celé to totiž začalo nabírat jiné rozměry, než jsme počítali,” přiznává naše průvodkyně.

Zahrada jako terapie

Denisa s Tomášem jsou z Prahy. Mají náročné zaměstnání, a tak je pro ně pobyt na chatě obrovský relax. “Loni bylo dlouho ošklivé počasí a do toho jsme byli všichni střídavě nemocní, takže jsme sem poprvé přijeli až v půlce června,” vypráví Denisa nad loňskými obrázky zahrady. Měla jsem normální absťák. Už jsem byla úplně hysterická z toho, že jsem neměla ostříhané růže, odhrabané záhonky…”

Zahrádka však zpoždění pilně doháněla. Popínavá růže měla bohatě nasazeno a dokonce už představila jeden svůj lososový květ, krásenka jí zdatně pomáhala, jen levandule ještě své modrofialové kvítky schovávala. “Mám tady dva druhy. Původní je vysoká a světlá, podsadila jsem ji tmavším druhem. Je to ideální. Ta nižší kvete dřív a pak se přidá vysoká… Měly by eliminovat mšice na růžích, což se jim snad daří.”

Denisa přiznává, že k jejím favoritům v zahradě patří také floxy a hortenzie, na které nejdou plzáci. Bílá latnatá hortenzie loni teprve začínala rozkvétat, ale naši pozornost samozřejmě upoutaly tmavočervené veliké květy vlevo od ní. “Je to venkovní ibišek, česká odrůda Scarlet. Přivezla jsem si ho z Lysé nad Labem, ale je vyšlechtěný v Lipníku nad Bečvou, tedy v tvrdých podmínkách.”

Zájemcům můžeme aktuálně sdělit, že ibišek nezmrzl. Ale letošní mírná zima nebyla nijak velkou zkouškou. Levandule prý kvete jako divá a tvoří s růží báječný barevný souzvuk. Každý den zahrádka něčím překvapí. Kdyby mohli, přestěhovali by se sem obě Denisy a oba Tomášové alespoň na celé prázdniny.

text: MARIE RUBEŠOVÁ

Chata jako báječné dědictví