U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
JOŽKA ČTYŘPLATINOVÝ A ZLATÝ
Kategorie: Volný čas | Autor: rb
SOUTĚŽ O 5 CD
Uprostřed muziky se Jožka Černý doslova narodil. Všichni kolem něj zpívali a on sám se na pódium poprvé vyšplhal už jako čtyřletý. Snad proto se jeho dětské a mladické touhy ubíraly jiným směrem. Miloval auta a chtěl se stát automobilovým závodníkem. Nakonec se vyučil opravářem šicích strojů! Ke zpěvu se tedy dostal oklikou. U šicích strojů dlouho nevydržel a přece jen se chytil volantu. Deset roků jezdil jako šofér Okresního domu osvěty v Břeclavi, kde působil i František Hřebačka, známější jako Fanóš Mikulecký. Jeho Vínečko bílé, Mikulecká dědina a mnohé další Jožkovi tak padly do noty, že muzice upsal duši. Nedávno převzal čtyřplatinovou desku za téměř 100 tisíc prodaných desek s názvem Když jsem šel z Hradišťa a křtil třiadvacáté samostatné album. Je opět plné skvostů zhudebněné poezie, jak rád moravským lidovým říká, a jmenuje se Ej, od Buchlova. “Jsou na něm písně, které se z různých úhlů a pohledů dotýkají svatby,” vysvětluje. “Zaznamenávají začátky vztahu, vznikající lásku, poděkování rodičům za výchovu a rodičovské požehnání, a pak samozřejmě i svatební obřad. Už je to moje osmnácté cédéčko, které vydává Multisonic. Karel Vágner sice nemá ke svatbám zrovna dobrý vztah, říká, že nejdůležitější jsou děti, ale s náplní souhlasil.” Generace Jožkových vrstevníků na Břeclavsku, tedy v Podluží, je prý zavedena tak, že si umí poradit se vším. Ani on neuléhá na zpěváckých vavřínech. Umí to se dřevem, s plamenem i se všemi nástroji. Sám si opravuje automobil a moped, dokonce zvládl rekonstrukci chalupy, kterou zdědil po rodičích a pomohl zeti a starší dceři se stavbou jejich domu. A nedávno dokončil chatu. “Touto chatičkou jsem si vlastně splnil dávný sen. Mám ji kousek od baráku na břehu Dyje, kterou moc miluju. Nejvíc tu jarní, když se oblékne do jasné zeleně trávy a keřů, ale i její podzimní nostalgii… Vstávám hodně brzo a jdu k řece. Při procházce zahlédnu i bobry, jak frézují kořeny stromů pod břehem. V zimě kolem řeky spíš běhám, což mi pomáhá při udržování fotbalové kondičky. Občas se vydám na cesty s Amfórou, ale hlavně kopu doma. S kamarády z Břeclavi jsme založili fotbalové Družstvo starých bláznů. Se vší skromností musím říct, že občas proženeme i mladé.” Když Jožka hovoří o svých loňských šedesátinách, tvrdí, že ho zaskočily. “Všichni okolo mi připadají mladí, a tak zuřím, že už jsem starý dědek,” komentuje s úsměvem a jiskřičkami v očích, které věk usvědčují ze lži. Tak ať si ještě mnoho let s Jožkou zpíváme! I vy si s ním můžete broukat při písničkách z CD Ej, od Buchlova, pokud vyberete správnou odpověď na následující otázku.
Kroj s modrým kabátkem lemovaným červenou a s černými “mužáckými” kalhotami, v němž Jožka nejčastěji vystupuje, je:
1. Horňácký
2. Dolňácký
3. Podlužácký
Odpovědi posílejte do 31. prosince na naši novou adresu: Zelený pruh 95/97, 140 00 Praha 4. Pět vylosovaných dostane Vyznání.
