Labyrint u Staňků

Rubrika: Chaty a chalupy, Ostatní stavby

Do Labyrintu, tedy k domu a soukromé galerii manželů Lucie a Františka Staňkových, se dostanete hradeckým trolejbusem. V ulici Na Dřevěnce vás uvítá malý domek s výraznou střešní nástavbou a před ním modře natřená pumpa.

Když vejdete, objevíte obyčejné věci působící neobyčejně. Malou, ale zajímavě komponovanou zahradu, příjemně zabydlené přízemí s četnými obrazy a pak perlu domu: otevřený podkrovní prostor oslňující světlem a graciézností. Je vytvořen z trámů, OSB desek a starých cihel.

Zahrada sloužila všem

„Náš domeček je z roku 1907, ale bohužel v padesátých letech prošel přestavbou, kdy přišel o dřevěnou prosklenou verandu a punc secese,“ vypravuje majitelka. „A tak jsme se po koupi domu a stěhování z Prahy do Hradce Králové v roce 1994 pokusili stavení vrátit původní secesní vzhled včetně oken. V první fázi jsme zapracovali na zobytnění přízemí, kde bydlíme, což znamenalo udělat topení, vodu a elektřinu. Nahoře byla velká půda, na níž po deseti letech vznikla vestavba s galerií, spojená s přízemím atypickým schodištěm.

Plaménky a růže časem zakryjí většinu plaňkového plotu

Kdysi tu bydlely dvě staré dámy, několik posledních let však byl dům neobydlený a zahrada zarostla, takže jsme ji museli celou znovu osázet, udělat terénní úpravy a vypěstovat trávník. Za zahradou je slepá ulice a v době, kdy tu nikdo nebydlel, pozemek fungoval jako spojka mezi dvěma ulicemi a lidé si to přes nás zkracovali. Báli jsme se proto, že nás kvůli ohrazení zahrady nebudou mít sousedé rádi. Ale nestalo se…“

Kouzelné hrábě

U kmene letité jabloně v centru zahrady jsme objevili nonšalantně opřený starý rýč a hrábě. Jejich násady nejsou klasicky tyčovité, ale spíše krkolomně sukovité. Zkrátka se tu jen klackují… Jisté je, že s nimi nelze hrabat ani rýt, ale zato evokují fantazii. Spojují užitečné s neužitečným, realitu se surrealitou. Nápad je z Františkovy hlavy. František je herec a především kutil. Kouzlení s obyčejností zvládá i Lucie, která vystudovala umělecká řemesla.

U vchodu do kůlny se usídlil i dětský keramický dárek

Zatímco manžel vytváří především věci praktické, od nábytku až po rámy na obrazy, Lucie se věnuje (kromě práce kolem domu a malování) zahradě a zahradničení. Má ráda červenou a modrou, rustikální vnímání světa ji přivedlo od malby na hedvábí a tkaní gobelínů až k abstraktním obrazům malovaným na hrubozrnných dřevoštěpkových deskách. Stejných, jako jsou ty, které byly použity na obložení půdního prostoru. Co na tom, že jde o zdánlivě méněcenný, uměle vytvořený materiál. Když s ním však umíte pracovat!

Sólo pro růže a hortenzie

Plocha zahrady je obdélníková, ale majitelka ji osázela tak, aby budila dojem útulného oválu. Tu a tam barevná květinová tečka, tu a tam houština sestavená z vyšších a nižších dřevin s podrostem bergenií a host. Střed zahrady s trávníkovou plochou patří několika ovocným stromům, které pocházejí ze starých časů.

„Máme tu dvě původní jabloně, které jsou díky svému stáří velmi dekorativní, jednu nově vysazenou stínotvornou třešeň a pestrý mix rostlin a keřů,“ říká Lucie, které zpočátku s výsadbou radila kamarádka zahradnice. „Pak už jsem pokračovala sama metodou pokusu a omylu, sázela a přesazovala, až jsem se dopracovala ke koncepci barevných skvrn: ostrůvků z červeně a modře kvetoucích rostlin.“

Barvy obstarávají především majitelčiny oblíbené růže a hortenzie. Podle jejího názoru však červeň zdaleka nemusí být jen květinového původu. Jeden z oválných záhonů u zdi zahradního domku tak krášlí rybízové keře s větvemi v létě obsypanými rudými kuličkami.

Plánuji modrou kůlnu

Výsadbu doplňují udatny, kakosty, denivky, pivoňky a spousta dalších kytek, které kvetou brzy na jaře či na podzim. Nováčkem jsou plaménky s červenými listy. „Výsadbu jsem zkoušela oživit náprstníky, vlčím bobem a ostrožkami, ale nešly tady. Máme málo sluníčka: na slunné straně bohužel stojí kůlny. Takže nyní plánuji kvůli výraznější barevnosti zahrady přebarvení kůlen na modro,“ prozrazuje majitelka. „A ještě se například klidně rozhodnu přesadit vzrostlou udatnu a místo ní dát červenolistý javor. V mnoha zahradách je to klišé, ale tady bude funkční.“

Do kůlny se vejde veškeré zahradnické a stavební náčiní, ale i různé zajímavé předměty, které se jednou stanou součástí výtvarných děl

Jednotlivá zahradní zákoutí ozvláštňují artefakty z dílny přátel: každý z nich je umístěn na pečlivě vybraném místě, často na podstavci z pařezu. Velmi pěkně se na nich vyjímají zejména kamenné skulptury od řezbáře a sochaře Zdeňka Farského z Náchoda. O kus dál zase objevíte poetické víly ze šamotu pocházející z dílny keramiků Bambasových.

Návštěva na půdě

V otevřeném podkroví je příjemné posezení ke čtení, zejména když venku prší. Stejně tak se půdní prostor může stát galerií, sousedící s romantickou ložnicí a dílnou. Podle tohoto vzorce je podkroví u Staňkových rozčleněno na několik částí. Ve středu půdního prostoru majitelé vybudovali výstavní prostor, v šikminách vznikly menší místnosti, koupelna a ložnice.

V podkrovním ateliéru vznikají abstraktní akryly paní Lucie

Materiálově se zde pracovalo především s OSB deskami a cihlovým zdivem. Při řešení prostoru majitelé počítali s přiznanými trámy. Vznikl velmi světlý a barevně různorodý prostor. „Obytné podkroví jsme budovali s vědomím, že u delších stěn bude snížena světlá výška místností šikminami. Když s tím počítáte v projektu, dá se tato nevýhoda efektně využít,“ říká majitelka.

Technicky náročné atypické točité schodiště je vypointované kovovým krucifixem

„V jedné ze šikmin mám ateliér. Inspiraci většinou nacházím ve svém nejbližším okolí, a i když se to nezdá, jsou moje abstraktní obrazy součtem všeho, co mě osloví. Často to bývá světlo a barvy. Někdy stačí jen vykouknout z okna.“

Vkus paní Lucie ovlivnil i přízemí domu. Jednoduché, ale do detailu domyšlené vybavení, na stěnách vlastní gobelíny i obrazy od přátel, pohodová atmosféra.

text: RADKA BOROVIČKOVÁ

foto: ZDENĚK ROLLER