Na zahradě meteorologa

Rubrika: Zahrada, Zahradní realizace

Na jednom ze zalesněných brněnských kopců je usazena půvabná zahrada plná kontrastů – svahy pod ovocnými stromy jsou zpevněny terasami a mezi stromy jsou tu a tam rozhozeny skalky. Z porostu vykukuje bílá meteorologická stanice. Majitel je skalničkář a milovník botanických „špeků“.

Meteorologická stanice už je v současnosti elektronizovaná. Přestože pozorovatel už přístroje nenatahuje na klíček, kontroly musí vykonávat pravidelně

Přes plot vidíme starý sad, tu a tam jehličnany. Jakmile nás ale majitel Ing. Mojmír Martan provede brankou, dostává zahrada jiný rozměr. Hned za plotem nás vítá svěží trávník, vlevo skalka hýřící barvami a před chatkou bujně kvetoucí šeříky doplněné trvalkami a nižšími keři. Sluníčko praží, předtím jsme si v Brně dali první letošní zmrzlinu, ale majitel nás ujišťuje, že kvůli slunci si tento pozemek nevybral.

Správný zahradník zdobí stůl živými rostlinami

„Od mládí jsem propadl skalničkám, a když jsem v roce 1983 dostal možnost koupit si zahradu, vybral jsem si tenhle pozemek, protože je ve svahu a má severní expozici. Soudil jsem, že by se tady skalničkám mělo dařit. Navíc je tu dobře propustná a celkem chudá půda a hodil se mi i dubový les nad zahradou, který sem hází stín,“ vysvětluje náš hostitel.

Ve svahu

Od vchodu nás po trávníku doprovází jedna ze šesti zdejších koček ke zdejší raritě – meteorologické budce. Pan Martan je totiž profesí meteorolog. Cestička vytvořená z betonu pomocí důmyslné šablony nás pak vede nahoru mezi stromy.

„V této lokalitě se dříve pěstovaly ovocné stromy a proslulé byly místní rybízy a angrešty. Předchozí majitelé zahrady tu udělali spoustu terásek a některé záhony vybavili betonovými obrubníky. To všechno jsem se rozhodl ponechat a nechávám dožít i ovocnany. Stačí je trochu vytvarovat; jsou užitečné tím, že mým rostlinám dávají stín.“

Lýkovec kavkazský je statný keř

Obdivujeme kvetoucí lýkovce, jirnice, třemdavy a božskokvěty na všech těch teráskách a opět se do nás vkrádá pochybnost, jestli opravdu mluvíme se skalničkářem. „Jistěže se zabývám hlavně skalničkami, na nich jsem začínal. Ale časem jsem rozšířil svoje zájmy i na hajní rostliny a trvalky. Taky si musíte uvědomit, že skalničky jsou většinou drobné a vměstnají se na malý prostor skalky, zatímco tyhle hajní rostliny potřebují široce rozložené listy, a proto na zahradě zaberou víc místa než skalničky. Ale to jste ještě neviděli ani skalky, ani ty nejzajímavější hajní druhy.“

Na počátku byla skalka

„První skalku jsem postavil za chatkou, tam vás ani nepovedu, už mi trochu zpustla. Pak jsem asi před patnácti lety začal budovat v přední části zahrady malou skalku s jezírkem. A jak už to bývá, pocítil jsem potřebu ji zvětšit. A pak zase. Takže moji hlavní skalku jsem dělal s přestávkami asi pět let a teď jsem ji zrovna ještě rozšířil, zatím bez výsadby.“

Na skalce pod domkem na nářadí odkvetly koniklece a rozzářily ji do stříbrna

Celý kamenitý „areál“ je na jedné straně zakončen strmě spadající stěnou, na opačném konci se jakoby pozvolně zanořuje do trávníku. Uprostřed malé plastové jezírko vytváří vlhčí mikroklima. Zhlíží se v něm mochna, pomněnky a plazivý skalník. Jako materiál se uplatnily místní slepence, bohaté na křemen a mírně metamorfované, takže vrstevnaté a tvrdší.

O kousek dále pan Martan založil další skalku, ale tentokrát z horniny zvané hadec. Na hadcích skoro nic neroste, ale když už, tak samé velezajímavé rostliny. Stín nad touto partií vytváří stará jabloň, plodící prý krásně žlutá podzimní jablíčka. „Pod tou jabloní je i dešťový stín, takže se tam daří rostlinkám, které nemilují vlhko. Docela jsem pyšný na violku Viola delphinantha pocházející z Olympu nebo na mrazuvzdorný turecký muškát. Tyhle druhy se daří opravdu málokomu,“ neopomenul se pochlubit úspěšný pěstitel.

Ať je to tu různorodé…

Tato skalka se vyznačuje rafinovaným výběrem druhů: místo obligátních floxů mydlice a kakosty, dále turany, rmeny, úročníky a další zajímavosti

Vůbec první okrasnou dřevinou, kterou sem kdysi pan Martan vysadil, byl pěnišník před chatkou. Doplnil tak prastarý šeřík kvetoucí opodál. Pak se na pozemku objevily borovice černé, potřebné k vytvoření pohyblivého stínu. Posléze přibývaly další dřeviny, všechny něčím zvláštní. Například tu vidíme sloupovitě rostlý tis, sibiřskou limbu, zajímavě rostlou jedli nebo šeřík Meyerův.

V řadě jehličnatých a listnatých keřů lemujících plot se barevně prosazuje zmarlika kanadská. Zjara tu kvete také mandloň. Celý keřový pás doprovází výsadba kakostu krvavého, zlatobýlů, dlužich a konikleců. Pestřejší „živý plot“ nevymyslíte. A za chatou se rozprostranil krásný javor se stříhanými listy, za jaký by majitelé japonských zahrad dali modré z nebe.

Výběr rostlin do kamenných koryt tvůrce zahrady přizpůsobil umístění v polostínu

Když jeden starý dřišťálový keř vymrznul a uhynul, majitel jej na zahradě ponechal. Je prý tak krásně porostlý lišejníkem, že už má cenu artefaktu. Stejně tak na uschlé třešni pan Martan ponechal jednu téměř vodorovnou větev, podepřel ji kůlem a hle – jakási přírodní pergola rámující výhled z pohodlného zahradního posezení.

Kmen třešně už obepíná břečťan, který posléze ozelení i ponechanou větev. Do toho všude kolem zůstávají již zmíněné původní ovocné stromy: třešně, jabloně, ořešák. Celá zahrada dýchá romantikou.

Botanické nebe

Nad venkovním posezením jednou z uschlé třešňové větve vznikne pergola porostlá břečťanem

Mateřídouška tu není skutečná mateřídouška, ale španělský tařičník. Zdánlivý kakost je ve skutečnosti šťavel, podivný keř podobný zakrslým vrbám je bříza Michauxova, kompaktní polštářek nevytvořila námi odhadovaná písečnice, ale horská mařinka. Zkrátka – sbírka pěstovaných druhů je úctyhodná, samý botanický „špek“. A ještě ke všemu vše barevně ladí. Aby ani užitkové rostliny nebyly jen tak ledajaké, najdeme u kůlny na nářadí trsy cibule sibiřské.

Když nás tvůrce zahrady provede i partií s hajními rostlinami, odkryje nám další obzory. Zatímco jeden chomáček skalničky na skalce vypadá dobře, tady by se mělo pracovat s většími porosty. Uplatňují se tu hosty, smilacina hroznatá, připomínající naše konvalinky, a také ozdobné traviny. Ostřice Carex siderosticha se širokými, bíle panašovanými listy pod stromy doslova svítí. To vše doplňují kapradiny a občas keříky lýkovců.

Teráskami se vinou cestičky zhotovené litím betonu do šablony

Nakonec se vracíme před chatku, kde na kvetoucím šeříku sledujeme zlatohlávky a po stole špacírujícího tesaříka bukového z blízkého lesa. Výsadbám tu vévodí pryšec mnohobarvý, brčál větší a bohatě kvetoucí štěničníky. Mezi nimi si své místo našel porost pstročku dvoulistého a dynamiku sem vnášejí trsy vysokého kavylu povlávající ve vánku.

Nuda v Brně rozhodně nebyla, odjíždíme bohatší o setkání se spoustou rostlin, které jsme v životě neviděli, navíc zasazených do příjemného prostředí.

text: RADKA BOROVIČKOVÁ
foto: ZDENĚK ROLLER