Stavba terasy
Postavte si terasu sami, není to složité. I tuto poměrně nenáročnou stavbu je však dobré rozplánovat krok za krokem. A pečlivě zvážit, k čemu má terasa na chatě či chalupě sloužit.
Máte-li bezproblémový přístup na zahradu a posezení u ohniště nebo pod pergolou, může být terasa tak trochu navíc. Ale pokud po ní toužíte, postavte ji tak, aby se dala využít trochu jinak než ostatní typy posezení kolem chaty či chalupy.
______________________________________________________________________
Další články Speciálu Pohodlí na terase:
Pohodlí na terase
Jak položit terasové desky
Most mezi pohovkou a zahradou
Vnitřní a venkovní zábradlí
Inspirace pro vaši terasu
Zastřešení terasy
Jak na terasu
Dřevo nedřevo
Jaká prkna na terasu
________________________________________________________________________
Terasa by měla bezprostředně navazovat na dům a tvořit jakýsi přechod mezi interiérem a dvorem či zahradou. Zevnitř by na ni měl být bezproblémový přístup s talířem jídla nebo kávou a novinami. A na rozdíl od uzavřené verandy nebo zimní zahrady má terasa obvykle sezónní charakter. Není tedy nutné stavbu zbytečně předimenzovat, v úvahu připadají i velmi rychlá a jednoduchá řešení. Terasa by měla být co nejvíce otevřená a vzdušná.
Při plánování stavby zvažte také to, zda terasu zastřešit, nebo vybudovat pouze podlahu a stín či ochranu před deštěm pak řešit slunečníkem, markýzou či lehkým rozebíratelným altánem, který lze na zimu demontovat. Konstrukce zastřešení stavbu samozřejmě prodraží, ale dá terase širší možnosti využití. Umožní instalovat třeba rákosové nebo látkové závěsy nebo zábradlí či zástěny do výše pasu, které z části chrání před větrem. Můžete si tak sezónu na terase rozšířit i na podzimní měsíce.
Zastřešení je ale nutné plánovat i s ohledem na to, jak moc „ubere“ světla, které jde skrze okna do interiéru. Řešením je střecha z materiálu, který propouští světlo (polykarbonát, drátosklo) a látkové či rákosové podhledy.
Kámen, beton, dlažba
Od rozhodnutí, zda terasu zastřešit, nebo ne, se odvíjí i volba konstrukce podlahy. Pro rovný terén, který nebude vyžadovat náročné úpravy, je v případě nezastřešené terasy vhodné udělat nášlapnou plochu z některého typu dlažby, která se pokládá „na sucho“ do štěrkového nebo pískového lože. Tedy například z kamenů, cihel, dlažebních kostek, zámkové dlažby nebo velkoformátových betonových dlaždic.
Dlažba se klade do výkopu na vrstvu zhutněného kameniva a písku. Jaké má taková podlaha terasy výhody? Lze ji pokládat bez „mokrého“ procesu, bez problémů odvádí vodu, je odolná a v případě potřeby ji můžete snadno opravit nebo rozebrat.
Toužíte-li však po dokonale rovné a snadno omyvatelné podlaze z keramických dlaždic, musíte pod ni vybudovat betonovou základovou desku. Výkop v tomto případě postačí do hloubky 15 až 20 centimetrů. Do něj položíte vrstvu kameniva, zhutníte (vibrační deskou, zahradním válcem nebo svépomocí vyrobeným dusadlem) a na ni rozprostřete beton zpevněný armovací sítí. Necháte ho dostatečně vyzrát (podle normy 28 dnů, ale pochozí je zhruba po dvou dnech) a pak můžete lepit keramickou dlažbu nebo dlažební kámen.
K lepení se používá flexibilní lepicí tmel nanášený buď jen na betonový podklad, nebo i na rubovou stranu dlaždice, případně maltové lože, do kterého se kameny nepravidelných tvarů doklepávají gumovou paličkou. Dlaždice vyspárujete spárovací hmotou, kameny pak maltou pro spárování. Zatímco zbytky spárovací hmoty z dlažby se odstraňují poměrně snadno, u kamenů je třeba spárovat vždy jen tak velkou plochu, kterou stihnete zbavit zbytků spárovací malty dřív, než zaschne. Konečné čištění se vám nejlépe podaří za pomoci některého z chemických čistidel, která se pro tyto účely prodávají.
Pro trvanlivost dlažby je zásadní dodržení alespoň dvou- nebo tříprocentního spádu. A spárujete-li kameny nebo jakýkoli porézní materiál, pečlivě kropte a chraňte vyzrávající spárovací maltu před přímým sluncem. Jinak ztratí vlhkost příliš rychle a brzy popraská. Důležité je rovněž odizolovat betonovou desku od základů domu.
Prkna ze dřeva i plastu
Častou a oblíbenou volbou konstrukce podlahy jsou terasová prkna na nosném roštu. Takto lze docílit krásnou a poměrně snadno udržovatelnou podlahu. Více se hodí pro zastřešené terasy, ale můžete ji položit i bez zastřešení. Pak se ale připravte na souboj s působením vlivů povětrnostních podmínek a nutnost častější obnovy ochranného nátěru. Řešit to lze použitím terasových prken z odolných exotických dřevin nebo z kompozitů. Ta jsou v podstatě bezúdržbová. Nosný rošt se klade na betonové patky nebo betonové dlaždice na vyrovnaný terén.
Prorůstání trávy skrze prkna zabráníte položením geotextilie, která se zasype kamenivem. Rošt můžete usadit i na zemní vruty, terasa pak půjde v případě potřeby snáze rozebrat. Nepříjemnému prohýbání a houpání podlahových prken zamezíte volbou správné vzdálenosti mezi hranoly nosného roštu. Při síle terasového prkna či palubky 19 milimetrů se proto doporučuje vzdálenost 45 centimetrů, při 21 milimetrech 50 centimetrů a při 25 milimetrech 60 centimetrů.
Jak na zastřešení
Střechu nad terasou nejčastěji nese konstrukce ze smrkových trámů. Ty mohou být ukotveny v ocelových patkách, zapuštěných do betonu, zemních vrutech nebo patkách, které se zatloukají přímo do země. Nebo mohou být součástí konstrukčního roštu z fošen, který se rovněž klade na betonové patky a tvoří základnu pro celou konstrukci.
Konstrukce střechy musí mít nosnost, která odpovídá zvolené střešní krytině. Použijeteli polykarbonátové desky (např. Lanitplast), seznamte se ještě před stavbou s dostupnými rozměry a systémem upevňování těchto desek. Jejich velikosti bude nutné přizpůsobit mezery mezi střešními latěmi. Prodejci vám dodají i desky na míru, ale prodraží se to. Při použití těžší krytiny (např. pálené nebo betonové střešní tašky) je třeba myslet i na případné zavětrování a posílení konstrukce použitím tesařských spojů.
V úvahu připadají i svařované ocelové konstrukce přístřešků nebo markýza. Ta se však nehodí ke každému typu stavby a může být poměrně drahá. Také dřevo konstrukce vyžaduje ošetření nátěrem, obvykle silnovrstvou lazurou nebo olejem.
text: Richard Guryča
foto: Karolína Némethová , František Vaňásek, Pavel Veselý , Martin Mašín, autor