U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Cesty balonem
Kategorie: Volný čas | Autor: Petr Veselý
Už jste jistě někdy viděli majestátně plout po obloze balony, nádherné pestrobarevné koule naplněné “pouze” čirým horkým vzduchem. Vypadají jako mýdlové bublinky letící bez zjevné příčiny. A možná vás napadla i myšlenka, jak to je asi úchvatné být v koši a nechat se unášet bez hluku motorů pod oblaky a v klidu si z ptačí perspektivy prohlížet krajinu. Je to zážitek k nezaplacení. A ani nemusíte létat balonem moc často, stačí jen jednou. Ale rozhodně, rozhodně si to budete pamatovat!!!
Těmito slovy vzpomínal francouzský vědec Camille Flammarion, autor knihy Cesty balonem, na svůj první vzlet. Bylo to roku 1867, tudíž zhruba sto roků od prvních pokusů bratří Jopsepha a Étienna Montgolfierových. Jejich balonem letěli nejdřív kohout, ovce a kachna. Dne 21. listopadu 1783 se však k nebi vydali i první lidé, lékárník Pilatre de Rozier a markýz d’Arlandes.
Stejně jako před lety
Od jejich cesty uplyne zanedlouho 220 roků. Dnes už se sice létá daleko víc balony na horký vzduch než na lehký plyn, pocity, které člověk zažívá, když se vznese do výšky 50 až 300 metrů nad zem, jsou však velmi podobné těm v dobách pionýrských. Na rozdíl od letadla, v němž vnímáte silný pohyb dopředu, v balonu plujete prostorem téměř neznatelnou rychlostí a v pohodě se rozhlížíte kolem. Je čas si všechno prohlédnout, tu a tam si utrhnout list ze stromu, koukat do dvorků, volat na lidi a povídat si s nimi. Stejně jako v historii i dnešní letci se pečlivě řídí předpověďmi meteorologů a hlavně hlídají vítr, který udává rychlost a směr pohybu. Do balonu, letícího stejně rychle jako vítr, tedy nefouká. Startuje se z plochy velké alespoň 40 x 40 metrů. Ideální je louka (jejíž majitel s akcí souhlasí), schovaná v údolí nebo za lesem, kolem níž ve směru vzletu nejsou překážky, tedy vysoké domy a stromy nebo dráty vysokého napětí.
Každý let je originál
Vzhledem k tomu, že jsou pokaždé jiné meteorologické podmínky, letí se jinou rychlostí a jiným směrem, je každý let zvláštní, originální. Aby byl bezpečný, o tom samozřejmě rozhodují piloti – instruktoři, s nimiž se zájemci vydávají vzhůru. Dělají pro bezpečnost svých pasažérů maximum už při přípravě letu. Když odmítnou vzlétnout, je nesmyslné vykřikovat, že je přece hezky a určitě by se dalo startovat. Oni mají své zkušenosti a vědí, že byť by se slunce smálo, v rozbouřeném vzduchu mohou nastat nepříjemné až nebezpečné turbulence. Stejně tak se starají o naše bezpečné přistání. O tom by mohla vyprávět zejména dlouholetá instruktorka Jana Bartošová. Strávila kolem balonů téměř třicet roků. Dnes už sice nelétá, ale stále tvrdí “Balóny jsou prostě nádherné.”
Co způsobila facka
K balonům ji přivedla kuráž a jedna pěkná facka. Vlepila ji muži, který v pražské restauraci na Žofíně zbytečně provokoval řečmi o nesnesitelných mladých lidech. Odvážná reakce sympatické dívky ho kupodivu nerozčílila, ale pobavila. A nabídl Janě, zda ji nechce prokázat i ve vzduchu. Čerstvou absolventku strojní průmyslovky létání s horkovzdušnými balony nadchlo. Trvalo však pět roků, než mohla ten zázrak řídit sama. Nejen proto, že plynové balony byly citlivější a trochu náročnější na ovládání než ty současné, plněné horkým vzduchem ohřívaným hořákem na plyn. Ale i proto, že v sedmdesátých letech je mohli řídit jen lidé, které do vzduchu pustili bázliví úředníci. Co kdyby jim někdo uletěl na Západ! V první polovině devadesátých let se z amatérky stala profesionálka, která závodila i v zahraničí. V roce 1996 ji jeden ze zakladatelů balonářství u nás, Pavel Václav Hora, vyhecoval, aby se zúčastnila největší fiesty na světě v americkém Albuquerque, kde startovalo rekordních víc jak 1100 balonů. Byl to pro ni jeden z největších životních zážitků. Hodně se toho od té doby událo. Ale i dnes Jana o lehkém pohybu vzduchem hovoří velmi podobně, jako její úvodem citovaný předchůdce. “Když letíte balonem, utichne vítr a vy tím majestátním tichem plujete po modrém nebi, které je všude kolem vás a zdá se být na dosah. Zaplaví vás takový pocit štěstí, že těžko hledáte slova, která by ho vyjádřila.”
Chcete taky létat?
Máte-li také chuť zažít podobné pocity, je v naší republice několik možností. Zá-jemci z oblasti Moravy a Slezska se asi domluví přímo v Českém balonovém svazu v Brně (tel. 542 214 971, e-mail: czech@balloon.cz). Vyhlídkové lety nabízí i brněnský klub Aviatik servis (541 214 585) a prostějovský OTRAS Balon klub (602 721 017). V Praze a českých krajích to jsou například: Pragobalon LAVA (603 547 227), Stifter Balloons (603 450 674) a Aleroklub Točná (604 320 044). Vycházíme-li z informací pražského Pragobalonu, vyhlídkový let balonem trvá zhruba 1 hodinu (na celou akci však je třeba počítat se 4 až 5 hodinami) a stojí kolem 1000 korun pro každého. Balon pojme – podle objemu – 2 až 5 lidí. Každé místo v koši je ze zákona pojištěno 750 tis. Kč a 1 milionem proti škodám na majetku třetích osob. Je jasné, že jsou lidé v balonu zpočátku trochu nejistí. Ve výšce zhruba 10 až 15 metrů to však z nich spadne – a pak už je čekají jen blažené pocity.
Foto – Plují si majestátně azurem – jako by se zastavil čas
Foto – Jana Bartošová strávila s balony 30 roků
Foto – Takovým krasavcem můžete letět se společností Stifter Balloons
Foto – Do koše se vejde – podle velikosti balonu – 2 až 5 lidí
Foto – Horký vzduch proudí do břicha toho zvláštního “dopravního” prostředku – za chvíli poletíme…
Foto – S panem Horou se Jana zúčastnila největší fiesty na světě v americkém Albuquerque; startovalo rekordních 1100 balonů
FOTO IVAN TICHÝ, STIFTER BALLOONS, J. VESELÁ A ARCHIV J. BARTOŠOVÉ
