U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Aby bylo roubení pořád pěkné
Kategorie: Stavba | Autor: Roman Abušinov
Roubení jako tradiční konstrukce venkovských domů u nás patří – vlivem historického vývoje a snadné dostupnosti materiálu, především dlouhého jehličnatého dřeva, k nejrozšířenějším. Roubené příbytky si oblíbili Slované už v raném středověku. Pro stavbu používali nehraněné kuláče, později kuláče přitesané na vnější i vnitřní straně stěny. V mladším období se stavělo již z trámů předem hraněných, v novější době ruční tesařskou práci nahradily pily produkující trámy řezané.
Způsob opracování dřeva, stejně jako provedení spojů nároží, může být vodítkem pro určení stáří roubeného domu. V nejstarších dobách tvořilo nárožní spoj jen prosté přeplátování s ponechanými přesahy klád (udržely se až do novověku redukované jen na horní věnec stěn), později nahrazené jednoduchým tesařským spojem “na rybinu” nebo pevnějším “zámkovým” v různých regionálních variantách.
Nerovnejme ji podle pravítka
Předpokladem uchování roubené konstrukce je především její užívání a na ně navazující větrání a vytápění. S tím souvisí i pravidelná údržba střech, okapů, odvodňování okolí, ošetřování dřeva vhodnými konzervačními prostředky chránícími před škůdci a povětrností. Přes všechnu péči však není dřevěná stavba věčná – i když některé naše roubenky se “dožily” úctyhodného stáří téměř pěti set let. Nejčastějším problémem je zborcení spodních trámů, neboť nejvíce trpí zemní vlhkostí. Tradičním, nejšetrnějším způsobem opravy je náhrada poškozené části novým trámem ze zdravého dřeva, nejlépe tesařsky opracovaného. Je však třeba stavbu nadzvednout, ponechávané části konstrukce podepřít, zajistit a teprve pak provést výměnu. Je to práce spíše pro specializovanou firmu s potřebným mechanickým vybavením, jedině u malých hospodářských staveb si snad můžeme vystačit sami za pomoci běžného heveru. Poškozenou část trámu v ploše stěny lze taktéž nahradit – bez obav z rozpadu konstrukce – plombou ze zdravého dřeva. Lokální vysprávky stavbu staticky neohrozí. Někdy se nám při zběžném pohledu zdá, že je dřevo silně narušené, ale může to být závada jen povrchová, z hlediska stáří stavby pochopitelná a normální. Hloubkovým průzkumem, například pomocí vrtáku a vrtačky, zjistíme stav jádra dřeva. Pokud je dobrý, což je obvyklejší než celková degradace, stačí narušené dřevo povrchově očistit, osekat sekerou nebo odtesat dlátem, vyspravit menšími plombami, za-tmelit a pečlivě konzervovat. Někomu se také nemusí líbit roubenka všelijak pokroucená a svěšená. Takové projevy v mírné formě jsou přirozené, neboť dřevo neustále pracuje. V případě většího rozsahu narušení musíme nejdříve vyloučit vnější nežádoucí tlaky způsobené například velkou zátěží zobytněného podkroví, střešní konstrukcí trpící pod novou betonovou krytinou nebo rozrušením starých základů objektu. Pamatujme na to, že mírná nepravidelnost není na závadu, naopak působí malebně, nesnažme se proto za každou cenu vše rovnat do úhledné “pravítkové” sterilní podoby.
Náhrada roubení zdivem
V minulosti byla pro některé majitele roubených domů z různých důvodů dostupnější dílčí náhrada poškozeného roubení zdivem. Často docházelo k vyzdívání až po okna a nově vzniklá podezdívka byla omítnuta a nabílena. Tuto metodu považovanou za tradiční je možno výjimečně v případě rozsáhlého poškození použít i dnes. Je však třeba respektovat v místě obvyklý charakter vztahu vyzdění a roubené stěny, míru předstoupení vnějšího líce zdiva před rovinu roubení a sešikmení koruny zdiva. Tato náhrada je snazší než “tesařina”, postupujeme sice obdobně jako při výměně trámu za trám, jen nebudeme potřebovat hevery na zvedání konstrukce. Vyřízneme střední část stěny, ponecháme obě krajní části na svém místě (budou fungovat jako podpěry), a vyříznutý otvor vyzdíme. Po zatvrdnutí zdivo převezme podpůrnou funkci, můžeme proto odstranit krajní dřevěné části a stěnu kompletně dozdít. V případě nedostatečných základů stavby však bude nutné odstranit dožilé trámy najednou v celém rozsahu a provést kompletně nové zakládací práce. Musíme přitom dbát na spolehlivé podepření a zajištění ponechávaných konstrukcí proti zhroucení.
Dodatečný obklad
Náhrada roubení dodatečným obkladem z prken většinou nedopadá dobře (je velmi snadné sklouznout ke kýči). Často se můžeme setkat s nepochopením základního principu roubené stěny, kdy prkna k sobě na nárožích přiléhají ve stejné úrovni řad, nebo obklad tvoří prkénka malé šířky. Pokud si prkenný obklad nenecháme vymluvit, alespoň použijme prkna co nejširší, 20 až 30 cm, a také co nejdelší, aby se nastavovalo co nejméně. Prkna ohoblujeme a strhneme jim hrany, ideálně nástrojem zvaným poříz, který zanechá na dřevu stopy nepravidelnosti. Stěnu obkládáme tak, aby styk prken na nárožích byl posunut zhruba o půl řady. Nepříznivý dojem této vazby lze potlačit krycím nárožním sloupkem, který však musí být vhodně spojen s horní částí stavby (například formou představené konstrukce). Upevňovací vruty zapustíme hlouběji do dřeva a otvory zakryjeme dřevěnými zátkami.
Barevná úprava
Mnohé majitele roubenek asi nepotěšíme, ale novodobé chalupářské pojednání staveb, kdy jsou stěny opatřeny tmavým nátěrem a spáry obíleny, není zcela správné. Nevědomky unifikujeme a tím likvidujeme tak jedinečnou záležitost, jakou je pestrost lidové architektury. Také používání sytých jednolitých lesklých nátěrů dřeva v odstínu palisandr je nevhodné. Zapomínáme, že mnohde se roubené stěny líčily celé vápnem, někdy lehce zabarveným modrou šmolkou. Jinde se používaly “veselejší” barvy s fermežovým základem: okrová, hnědočervená, zelená, modrá, to vše v přírodních odstínech. A spáry bývaly i světle modré nebo v přirozeném okrovém odstínu hliněné vymazávky. Před jakoukoliv úpravou vnější podoby stavby je dobře se informovat o místní stavební tradici. Pokud již není poznatelná v blízkém okolí, neuškodí návštěva archivu nebo dotaz na příslušném odborném pracovišti památkového ústavu. Prvotní snahou by mělo být zachování či obnova přírodního vzhledu dřeva. Jen tam, kde to vinou minulých opakovaných nátěrů vyjetým olejem a karbolkou již není možné, můžeme využít současné bohaté nabídky nátěrových hmot na trhu.
ZOPAKUJME SI:
* K uchování roubené konstrukce je nutné její užívání, především větrání a vytápění.
* Mírná nepravidelnost roubení není na závadu.
* Poškozenou část roubení nahrazujeme zdravým, nejlépe tesařsky opraveným dřevem.
* Povrchové poškození stačí očistit, osekat a vyspravit plombou, zatmelit a nakonzervovat.
* Je-li stavba nedostatečně založena, spojíme větší opravy s novými zakládacími prácemi. Dbáme na spolehlivé zajištění ponechávaných konstrukcí.
* Při náhradě roubení obkladem mají být prkna na nárožích posunuta zhruba o půl řady, tak jako u pravého roubení.
* Při konečné barevné úpravě upřednostňujeme přirozený vzhled dřeva nebo volíme přírodní odstíny okrové, zelené, modré a hnědočervené.
Foto – Nejšetrnějším způsobem opravy je náhrada poškozené části novým trámem ze zdravého dřeva, ve výjimečných případech lze místo poškozeného roubení vyzdít
Foto – Náhrada roubení dodatečným prkenným obkladem zdiva musí ctít základní princip roubené stěny, spolu s krycím nárožním sloupkem, avšak pozor na příliš strojové opracování dřeva
Foto – Tmavý nátěr roubení a obílené spáry nemusí být vždy správným řešením. V minulosti bývalo hojně rozšířené prosté obílení celé roubené stěny vápnem
Foto – Velké opravy roubení je vhodné spojit s novými zakládacími prácemi i odizolováním
FOTO M. MAŠÍN, RAB A ČEŘ
