U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
STATEK JAKO VÍNO
Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová
Titulek není volen náhodně. Projekt rekonstrukce statku, o němž je řeč, byl totiž v soutěži společnosti KM BETA o nejzajímavější projekt s využitím betonových tašek této hodonínské firmy, oceněn třetím místem a 50 lahvemi dobrého moravského vína. Není to poprvé, co se ve Vršovicích nedaleko Loun, kde rozlehlá usedlost stojí, slavilo. Zakončení každé etapy jejího znovuzrození si přípitek zaslouží.
Komplex budov, jimž společný zájem investora a projektanta, tedy Vladimíra Hubičky, šéfa firmy Felux s.r.o. vyrábějící kovový nábytek a doplňky, a ing. Jiřího Špeliny z lounské projekční kanceláře IPOS, vrací původní krásu, stojí uprostřed vsi. Je obklopen dalšími venkovskými stavbami. V jedné ze sousedních začal pan Hubička před zhruba deseti lety vyrábět první kovové doplňky bytového zařízení. Srdeční záležitost “V roce 1994 jsem tento statek, největší a nejstarší v obci, viděl poprvé,” vzpomíná podnikatel. “Léta v něm hospodařil státní statek Louny, později Oseva, dokonale jej ‘vybydleli’. Stahovali se sem bezdomovci, pálili kabely a pili levnou kořalku. Sousedi za mnou chodili – proboha udělej s tím něco! Řekl jsem si, že by se právě tady dalo demonstrovat, že vesnické architektuře lze vrátit pěknou tvář a snad i ukázat cestu ostatním. Majitelky mou nabídku statek koupit uvítaly.” V roce 1994 se sem firma stěhovala a v té době zaměstnávala sedm zaměstnanců. Pan Hubička přiznává, že si tady zpočátku připadali nepatřičně. Měl dojem, že tak ohromný areál v životě nemohou využít. Výroba se každým rokem zvyšovala – a za tři roky jim rekonstruované prostory začaly být malé. Statek měl a má zkrátka na investora štěstí. A přesně to lze říci také o muži, jenž má na svědomí návrh i realizaci přestavby.
Stavba plná překvapení
Inženýr Špelina tvrdí, že te chnické problémy při přestavbě areálu částečně předvídali, počítali s nimi a uměli je vyřešit. “Pravdou je, že u staré budovy můžeme mít jasné představy, co a jak vyprojektovat, ale už po prvním kopnutí krumpáčem bývá leccos jinak. Vytrhají se podlahy, odkryjí stropy, odbourají krovy a zjistí se věci, které překvapí. Za dobu rekonstrukce jich bylo dost,” potvrzuje stavitel původní názor. “Například u stodoly vzadu, naproti původnímu obytnému stavení, která celý areál uzavírá, jsme byli rozhodnuti porušené obvodové kamenné zdi sanovat a zachovat. Jakmile jsme rozebrali krov, poruchy se zvětšily a ukázalo se, že bezpečnějším řešením bude stávající zdivo snést a nahradit je zdivem novým. Myslím, že se povedlo.” Tvar stodoly, její římsy a průjezdné zaklenuté otvory byly zachovány. A za ní vzniklo mezi dalšími přístavbami půvabné atrium. Vraťme se však od stodoly ke vjezdu. Původní polorozpadlé pilíře byly nahrazeny stejně velkými a stejně profilovanými pilíři z pískovce. Železná brána se naštěstí zachovala alespoň z části. Jedno křídlo, těžké zhruba 200 kilogramů, nějaký silný zloděj ukradl. To majitele nezaskočilo a vyrobil nové – repliku původního. Další zkouškou řemeslné zručnosti byla oprava klenby ve sklípku. Kdysi tu zřejmě uchovávali v chladu nadojené mléko. “Samozřejmě nás ten prostor inspiroval k ukládání vína,” ukazuje pan Hubička nevelký sklípek, kam se báječně hodí nábytek jejich vlastní výroby. Chladilo se tady už v roce 1999, kdy si připili na skončení druhé etapy obnovy.
S úctou k minulosti
Inženýr Špelina přiznává, že má radost ze všeho, co se tady postavilo. Zároveň s potěšením pracuje na další etapě. Ukazuje plány obytného domu, jehož oprava je teď na řadě. “Na střechu přijde zase taška KM Beta, ladí s těmito stavbami velmi dobře, rád s ní dělám,” dodává. Snaží se přitom i v drobnostech dodržet styl původní stavby. Podle zbytků těch starých se tvarovaly například nové římsy a kované mřížky na oknech. “Pan Hubička je osvícený investor, má smysl pro design a je perfekcionista. To mně vyhovuje,” konstatuje projektant. Vladimír Hubička nezůstal pozadu: “I mě spolupráce s inženýrem Špelinou těší. Trápí mě totiž projevy obecné architektonické nekázně. Vidíme je na každém kroku. Kdysi býval na vsi stavitelským odborníkem mistr zednický. V kraji jich bylo vždy několik a společně vytvářeli vesnickou architekturu. Vznikaly krásné venkovské stavby – a takové by měly zůstat.” “Možnosti v minulých letech však byly omezené a stavebníci často odkázáni na svoji zručnost a schopnosti,” dodává ing. Špelina. “A pak – existovaly pouze jednotné materiálové katalogy. Dnes je možností mnoho, měla by se však navodit určitá kázeň. Řadě stavebníků chybí vkus i cit pro to, aby udrželi styl. A stavební úřady? Ani ty to nemají jednoduché. Každý si vybere dům v jiném katalogu, je mu jedno, jestli je to rakouský nebo německý typ, a zapomíná se na českou chalupu. Chybí nám v tomto směru osvěta a pokora před uměním předků.”
Foto – Vpravo září omítka kovoobráběcích dílen, ve stodole vlevo je expedice, a průjezdem vzadu se dostanete do atria nově postavené kovárny
Foto – Poznáte, které křídlo brány je původní a které nově vykované?
Foto – Některé části kamenných stěn stodoly bylo nutné vyspravit tak, že je stavitel musel schovat pod omítku. Ale ta kombinace nemá chybu
Foto – Na odvrácené straně je střecha stodoly prosvětlena vyklápěcími okny; stavitel nezapomněl ani na lávku, z níž se čistí
Foto – Vladimír Hubička s jedním z výrobků firmy, který by se určitě hodil i na venkovskou chalupu
Foto – Vršovická inspirace pro blížící se topnou sezonu…
Foto – Mříže v oknech jsou ze stejného materiálu jako brána. A nad nimi nové profilované pískovcové parapety u okapů
FOTO MARTIN MAŠÍN
