U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Mokropsy rok poté
Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová
Oblastí, které postihla loňská povodeň, je bezpočet. Leckde se s jejími následky dosud nevyrovnali. Jsou však i místa, kam voda chodí “na návštěvu” často. Mohli by o tom vyprávět v osadách při toku Blanice, rybáři na Lužnici a také milovníci přírody, jejichž chatky se hustě rozrostly v povodí Berounky. S každoročním odčerpáváním vody ze sklepů a občasnou výměnou podlah nebo pokroucených kusů nábytku musí počítat zejména ti, co zapustili kořeny v Mokropsích naproti masivu zvanému Hladká skála. Na oněch zhruba dvou kilometrech se totiž voda od skal odráží a vylévá vždy jen přes pravý břeh. Loni brala i střechy nad hlavou.
Můj kamarád Mirek Ebr jezdí do Mokropes na chatu už pětatřicet let. Občas probírá “politickou situaci” v hospůdce Na Křížárně. Dovede vyprávět s vtipem i o situacích značně dramatických. “Tenkrát o povodních se přihnal mužskej a říká: ‘Chlapi, nevíte, kde mám chatu?’ A oni smrtelně vážně: ‘Podívej se na chuchelský závodiště, tam jsou tři!’ Anebo přišel Jirka Borovička: ‘Můžete mi říct, čí je ten obytnej přívěs, co mám na střeše?’ Karavan skutečně připlaval ze vzdálenosti zhruba 900 metrů a zahnízdil se mu za komínem. Museli přijet hasiči a hodit ho dolů. K sousedům zase přicestoval válec z fotbalového hřiště. Nerozbil cestou jedinej plot, ale jim proboural vrata a utábořil se uprostřed zahrady,” vzpomíná Mirek. Právě on nás rok po loňské povodni na Berounku pozval. Že prý se tam objevila nová chatařka, která si s tou vodní situací docela ví rady.
Genius loci
Paní doktorka Malinová je psycholožka a navrch ještě inženýrka ekonomie, která v této oblasti loni na podzim zhruba měsíc “operovala” mezi nejvíce postiženými. To však nebyl její první kontakt s osadou na Berounce. “Mám tady známé hlavně na Jedličkárně. Jsou to chatičky, které vznikly rozprodáním dřevěných šaten bývalých lázní pana Jedličky. Dalším důvodem mé inklinace k Mokropsům je místní klima. Vystoupím z auta nebo z vláčku a hned vnímám, jak to tady voní. Podívám se na Hladkou skálu za řekou – a je mi báječně. Zkrátka jsem si řekla: tady bych jednou chtěla trávit víc času.” Pár dnů po návratu do Prahy otevřela internet a z obrazovky na ni vyskočil inzerát Prodám chatu v Mokropsích. “Bylo devět ráno a inzerát byl podán v půl deváté. Cena byla vzhledem k potřebě razantní rekonstrukce po velké vodě velice slušná. Asi za hodinu volal ing. Novák z realitní kanceláře, že je nás pět a paní majitelka už jede do Mokropes. Přátelé říkali: ‘Uvědomuješ si, že voda je od chaty jen dvě stě metrů? A že sem při převýšení stavby 1,3 metru proti normální hladině řeky přijde zřejmě každý rok?’ Odpovídala jsem: Ano, to všechno vím. Místní říkají, že se situace zlepší, až se řeka vybagruje. Už mělo být hotovo, ale ekologové tu prý objevili nějaké lastury a zvláštní užovky a všechno se odložilo.” Z vyprávění je zřejmě, že původním majitelkám, dvěma sestrám, které chatu získaly dědictvím po rodičích, padla do oka právě Lída Malinová. Koupě se uskutečnila třicátého prosince loňského roku. A na přelomu ledna a února přišla další voda. Mrazy byly tak silné, že Berounka zamrzla, nahromadily se kry a přes ně se přehnala menší záplavová vlna. “Měla jsem 40 centimetrů vody ve sklepě. Proti loňskému létu, kdy vystoupila až do podkroví, jak bylo zřejmé z map na promočených zdech, to nic nebylo. Ale potřebovala jsem zapnout čerpadlo – a elektřina nefungovala. Naštěstí sousedé, co bydlí naproti, mi umožnili napojit se k nim. V těch minus 20 stupních to byla docela zajímavá akce. Paní Začalová se chodila každou hodinu dívat, jestli ještě funguju, a vařila mi čaj.”
Odrazit se ode dna
Jak bojovat s beznadějí a starostmi, které přinesla velká voda – to vlastně bylo motto mise, která doktorku Malinovou přivedla mezi mokropeské chataře. Teď bylo na ní, aby ukázala, že nešlo jen o slova. “Hlavní v takové chvíli je: nedat se. I když má člověk pocit, že je na dně, musí věřit, že se najde něco, od čeho se dá odrazit. Odrazit se ode dna. A také nesmí být sám. Je to čas, v němž je moc důležitá rodina, přátelé. Nejen realita, ale i byrokracie vás totiž může ničit. Všichni slibovali, že pomůžou. Vláda, obce i různé komunity. Ale lidi v tom nakonec zůstali většinou sami. Je pravda, že populace, žijící v Čechách, má velmi nízké právní vědomí,” konstatuje paní doktorka. “Neznáme zákony, nevíme, co si můžeme dovolit. Píšeme-li žádost o příspěvek na opravy, stačí drobnost – a obec ji vyčlení, protože nesplňuje všechny náležitosti. Daleko horší zjištění však je, že počáteční solidarita mezi lidmi rychle vzala za své a ceny stavebních materiálů i prací šly na trojnásobky i čtyřnásobky původní úrovně. Opravy a rekonstrukce přijdou na daleko víc peněz, než dá pojišťovna. Nevím, jak je to jinde, ale já mám zkušenost s touto oblastí. Zkušenost na vlastní kůži.” Ve shodě s radami, které poskytovala ostatním, stál paní Lídě po boku přítel Lukáš, jehož podpora a pomoc byly skutečně nad zlato. Je stavař a vyzná se ve statice. “Ubezpečil mě, že díky základové železobetonové vaně je možné chatu rekonstruovat, aniž by měl člověk obavu nejen z povodní, ale i ze spodní vody. Je v celé oblasti logicky velmi vysoko. Základy jsou kopané ve štěrkopísku, v nichž by jinak stavba ‘plavala’. Zedníci ještě provedli dodatečně injektáž, aby se vana nehnula. Počítala jsem totiž s přizdívkou a venkovním zateplením, tedy s podstatně větší váhou stavby. Znalost základů a statiky byla pro mě velmi cenná. A tak jsem se odrazila ode dna.
S vodou se dá žít
Jistě si umíte představit, jak dovedou muži reagovat na fakt, že investorem je žena – a ještě k tomu psycholožka. Co ta může o stavbě vědět! “Všichni ze mě měli legraci,” směje se zmíněná dáma. Jenže ona přesně věděla, co chce, což si řemeslníci brzy uvědomili. “Hodně mi pomohl internet a odborné časopisy s Chatařem & chalupářem v čele. Když jsem potřebovala něco řešit, vždy jsem tam našla informace. Vím, co je Porotherm, Ytong, Velux, co jsou dřevoštěpkové desky, ztracené bednění… Hledala jsem zejména rady, týkající se staveb v zátopových oblastech, proto jsem nemohla minout únorové číslo časopisu Dům a zahrada, kde je velká studie o tom, jak se které zdivo při povodních chová. Nejvýhodněji vycházel právě Porotherm.” Stavební práce, při nichž čerstvá chatařka využila mimořádné obecní vyhlášky, povolující rekonstrukci pouze na ohlášení, byly odstartovány v červenci. Musela dodržet parametry původní stavby (a snést pět kontrol stavebního úřadu; obvod chaty nesměl vybočit ani o centimetr proti původnímu). Přizdívka, nahrazující původní slepenec ze dřeva, le-penky, hobry a rákosu, tedy ukrojila z vnitřního obvodu místností. “Stavba se musela staticky stále hlídat. Když se vyměňovalo šest trámů vedených od podlahy až do krovu, na nichž je posazená, stála pár dnů jen na dvou pilířích. Patro nám trčelo nad hlavou a když přišel vítr, bylo vidět, jak se hýbe… Nic příjemného. Bylo třeba udělat celý nový věnec a trámy do něj zakotvit. Jde o docela zajímavou technologii – v Kondoru Radotín nám na to dělali speciální třmínky. Postupuje se vlastně opačně než obvykle, kdy se věncem končí. My jsme s ním začínali.” Protože se ve zmíněném zákoně neobjevil zákaz stavby při rekonstrukci zateplit, nechala chatařka z venkovní strany přišroubovat polystyrenové desky a na ně teprve nahodit omítku. Zdivo je ošetřené sanačním nátěrem Rosan, který nepustí vodu dovnitř a je schopen ji také vytáhnout ven. Je z táborské firmy Aquapol, která dodala i vodovzdorné nátěry vnitřních stěn. Paní Lída je pyšná, že firmu sama našla na internetu. Řemeslníci prý koukali, s čím to zase přišla, ale dnes zřejmě tyto produkty dál sami doporučují. Polystyren, jímž je zdivo zateplené, je od něj mírně odsazený, jde tedy o systém provětrávaný. I to je opatření, které odborníci doporučují pro stavby v zátopových oblastech. Zateplení zdivo ochrání, aby je v zimě neroztrhal led, a přitom může vysychat. “S fasádou a její kvalitou jsem nesmírně spokojená,” chválí paní investorka tento úsek práce pražské firmy. Barva speciální sanační omítky Mistrál hezky ladí se zelení, v bohatém vzorníku si mohla vybrat i její zrnitost a měkkost. “Další vylepšení je dílem jednoho ze zedníků. Má chatu na Slapech, kde jsou také problémy s vodou. Sklep jsme zkrátka zpevnili betonem a mírně vyspádovali k metr hluboké šachtičce. Do ní se logicky natáhne spodní voda, eventuálně i ta shora. Jakmile hladina v ní dostoupí deseti centimetrů, čidlo automaticky sepne čerpadlo, které odvede vodu přímo do kanalizace. A Jaroslav Baxa, báječný místní zedník, mi poradil, že do sklepa nesmí přijít moc ‘mastný’ beton. Ten voda potrhá stejně jako drahé sanační nátěry. Řekl mi přesný poměr směsi, kterou sice voda projde, ale zase v klidu odejde. Zedníci říkali: ‘Ale paní, takhle se přece beton nedělá, ten musí mít správnou konzistenci!’ – Jenže on právě nesmí mít tu ‘správnou’, tedy nepropustnou konzistenci! To jsou rady a fígle, které běžně firmy neznají. Proto se vyplatí naslouchat radám místních fachmanů.” Vzhledem k zateplení, které nechala paní doktorka na radu zednického mistra protáhnout až k plechové střeše, aby patrem neutíkalo teplíčko, působí dnes chata spíše dojmem rodinného domku. “Dráždila jsem tím úřady, proto ty kontroly, i závistivce. Snažila jsem se dodržet všechna pravidla a podmínky. Ale přiznám se, že teď už ztrácím nervy. Mám tu sice studnu a žumpu, ale o šest metrů dál v ulici je vodovod a kanalizace, tak jsem si podala žádost. Už mi to vyřizují pátý měsíc! Čtyřikrát jsem musela odvolat firmu, která měla přípojku vykopat. Ráda bych totiž měla do zimy a při jednom nepořádku vše hotovo.”
Příklady táhnou
Když jsme na prahu září chatu na Berounce navštívili, čekalo na rekonstrukci ještě podkroví a střecha, kterou je třeba opatřit izolací proti chladu i vedru. Ale nejvíc se paní Lída těšila, až bude hotová veranda. Že ještě užije posezení na terásce, z níž je krásný výhled dozadu na Hladkou skálu. Uvaří si kávu nebo otevře dobré víno s přáteli a bude se radovat, jak rychle se podařilo dát chatičku do pořádku. Dovedu si představit, že právě to je nesmírně inspirativní i pro ostatní chataře. A možná účinnější než nejlépe volená slova. Mnozí, kteří po povodni rezignovali, prý dostali chuť zvelebovat. “I Začalovi naproti počítají, že příští rok možná udělají novou fasádu. A pan Baxa za mnou přišel a říká: ‘Vidíte paní Malinová, co jste s námi udělala! Mnozí z těch, kteří nechali stavení úplně být, už zase jezdí a vyklízejí. Viděl jsem, že tady chodili a obhlíželi ten váš domeček. Asi si říkali, že když jste si s takovou ruinou poradila vy, musí to jít i u nich.’ Věděla jsem zkrátka, do čeho jdu. A také to, že když už jsem se rozhodla koupit chatu v oblasti, kde hrozí voda, mám dvě možnosti. Buď se budu pokaždé psychicky hroutit, anebo se s vodou naučím žít. A já jsem chtěla to druhé.”
S úklidem se vyplatí počkat
Příkladně udržovaná chatička kamaráda Mirka, v níž jsme vzpomínali na loňskou povodeň, sice leží o něco výš nad hladinou řeky, ale sem občas přijde “na návštěvu”. Stavba je podsklepená jen částečně, což dnes majitel považuje za chybu. Voda tam sice taky nateče, ale díky použití betonu “baxovské” konzistence” zase v klidu odejde. Jinak se tam pochopitelně drží podle úrovně spodní vody. I tak jsou nehluboké sklípky báječné pro uskladnění zeleniny i nářadí, kvůli němuž se subtilní stavba nemusí rozlézat do šířky. Další rada zkušeného chataře všem, kdož občas bojují s následky povodní, zní: Nejdřív vyhnat nejhorší bahno, stavení otevřít a větrat. Úklid “na čisto” se vyplatí odložit, až zdi oschnou; jde to pak lépe a rychleji. Mirek, který chtěl mít loni brzy uklizeno, se vrhl na ještě mokré zdi kartáčem a pak do spár i kartáčkem na zuby. Kdyby prý nechal úklid na letošní jaro nebo léto jako někteří sousedé, byla by to práce podstatně jednodušší.
ČERVENEC 2003, kdy byla odstartována rekonstrukce chaty
Foto – Takhle se chata svlékala z původního kabátku z dřevotřísky, hobry a pletiva
Foto – Když se patro tyčilo jen na dvou pilířích, byl to pohled vskutku dramatický…
Foto – Sloupek před Lebedovic domem připomíná, že ani v Mokropsích s tak velkou vodou loni nepočítali…
Foto – Letos nechala přívětivá Berounka na pokoji i chaty naproti, zbudované mezi masivem Hladké skály a Kazínem
Foto – Kabřincová přizdívka a plechová střecha s nízkým podlouhlým vikýřem zůstaly – ale jinak dostala chata nový “obleček”
Foto – Teráska, na jejíž obnovu se těšila i neteř Míša, už je prý hotová; na podlahu přišla nová mrazuvzdorná dlažba z terazza
Foto – Ve velké místnosti v přízemí bude nejen moderní kuchyně, ale také krbová kamínka Grand z Rumburka, která budou vytápět celý objekt
Foto – Lícové cihly v příčkách mezi místnostmi v patře není třeba měnit; ale plechovou střechu, v jejíž nejvyšší části je ještě úložný prostor, bude třeba dobře izolovat proti chladu i horku
Foto – V podkroví se ještě dodělávala podlaha, zcela zdevastovaná povodní, a vnitřní stěny, které budou – namísto původního heraklitu a hobry – zateplené Rockwoolem a uzavřené sádrokartonem
Foto – Vedle štítu sympatické chatičky nabízíme také pohled do přízemí; na podlaze je nová dlažba a zařízení z masivu a proutí. Kdo by dnes řekl, že voda byla v polovině dřevěného obložení nad opěradly lavic…
Foto – Malý synovec ukazuje, že do té zajímavé díry, kam se bude táhnout voda, jednou spadl potkan
Foto – Základová vana ve sklepě nese i železobetonovou výztuž podlahy v přízemí, nad kterou mohla být chata přizděná; dnes už je celý vypenetrován vápnem s příměsi Sokratu
Foto – Pohled na jižní štít ze sousední zahrady; nakonec bude znovu, včetně podhledu, obložen dřevem
FOTO M. MAŠÍN A ARCHIV L. MALINOVÉ
