Oprava hliněného domu
Díky oblibě stavění z hlíny v některých českých a moravských regionech dodnes existuje mnoho chalup z hliněných cihel. Ty vyžadují při opravách trochu jiné postupy než běžnou zedničinu.
Dobrou zprávou pro majitele chalup z vepřovic či kotovic je však to, že materiály pro stavění z hlíny včetně hliněných cihel a speciálních omítek jsou dnes dostupnější než kdy dříve. Obliba hlíny coby stavebního materiálu se totiž v posledních letech zvyšuje a zdaleka nejde jen o alternativní ekologické stavitelství. Přinejmenším hliněné omítky najdete i v mnoha standardních novostavbách rodinných domů.
A jak správně postupovat při opravách chalupy z hliněných cihel? Záleží především na rozsahu poškození a na tom, co přesně se chystáme opravovat. Při kompletní rekonstrukci hliněné chalupy se držte dvou poněkud paradoxních zásad: Vlhko je úhlavní nepřítel hliněné stavby, přílišné sucho ovšem také.
Co to znamená v praxi? Do hliněné chalupy by samozřejmě nemělo zatékat, vlhká místa by neměla promrzat a je důležité předcházet všem stavebním zásahům, které by hliněným stěnám znemožňovaly správné dýchání. Na druhou stranu příliš radikální změna podmínek, v nichž stavba desítky let úspěšně sloužila (například důkladné zateplení, výměna oken, změna topení, drenáž a dodatečná izolace základů atd.) může způsobit nerovnoměrné vysychání stěn a následné komplikace v podobě praskání a narušení obvodového zdiva.
Pryč s cementem
V ideálním případě tedy zbavte hliněnou chalupu všech přizdívek, nánosů cementových omítek, různých dodatečných izolací nebo dokonce asfaltových nátěrů. Pokud je to jen trochu možné, dostaňte se na původní hliněné zdivo. To podle rozsahu poškození opravte materiálem se stejným složením, z nějž je původní stavba. Můžete si připravit potřebné množství směsi k opravám složené z hlíny pod horní humusovou vrstvou půdy a vyztužovacích příměsí (nasekaná sláma, konopí, piliny). Směsí lze vyplnit vydrolená místa a zamáznout spáry a větší praskliny. Nebojte se pracovat rukama, původní stavitelé to ostatně nedělali jinak.
Pokud potřebujete dozdít zeď celými nepálenými hliněnými cihlami, můžete je buď koupit, získat z bouračky, nebo si menší počet vyrobit sami do dřevěné formy.
V některých regionech se při stavění z hlíny používala technologie pěchování do bednění. Takto pěchovaná zeď (na moravskoslovenském pomezí se jí trefně říká „nabíjanica“) je pevná jako beton, ale poměrně těžko se opravuje. Pěchování spočívá v postupném dusání vrstev vlhké hlíny do bednění a lze jej využít i v případě, že chcete v hliněném domě vybudovat tradičním postupem například novou příčku.
Na opravené hliněné zdi je pak nejvhodnější hliněná omítka. Pro větší rozsah prací se vyplatí koupit si některou z hotových směsí a postupovat podle návodu výrobce, ale pro menší opravy se můžete pokusit namíchat hlinitopísčitou směs z vlastních zdrojů. Omítka se nanáší rukama a vyhlazuje dřevěnými hladítky, tradiční postup doporučuje po zavadnutí natřít stěnu řídkým vápenným mlékem a po dostatečném vyschnutí pak hustým vápenným mlékem – pačokem.
text: Richard Guryča
foto: Archiv firem