U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
SUŠÁRNY STÁLE AKTUÁLNÍ
Kategorie: Stavba | Autor: Radim Urbánek
I když je lidové architektuře postupně přiznáván stejný význam jako architektuře slohové, stejně si některých staveb, které k ní patří, všímají dokonce i odborníci jen minimálně. K nejvíce opomíjeným patří zejména hospodářské stavby, jako jsou stodoly, kolny, dřevníky, včelíny, prasečí a kozí chlívky, seníky, samostatné sklepy či různé druhy sušáren. A přitom právě sušárny ovoce nám mohou leccos významného napovědět o jednom z tradičním způsobů uchovávání potravin, který hojně používali naši předkové.
Sušárny ovoce se stavěly především na místech dostatečně vzdálených od vlastních domů a usedlostí, aby nezpůsobily požár (na tom, kam byly umísťovány, měly od třetí čtvrtiny 18. století významný vliv protipožární nařízení, vydávaná od té doby ještě mnohokrát. Zároveň se zpravidla jednalo o jediné stavby, které v zahradách stávaly. Podle způsobu vytápění rozlišujeme sušárny ovoce na dýmné, polodýmné a bezdýmné. V dýmné sušárně sušil ovoce přímo dým. U druhého typu byla odváděna jeho část mimo sušicí prostor a část procházela otvory v peci do sušicí komory. Ovoce zde sušily společně ohřátý vzduch a kouř. U třetího typu sušil ovoce pouze horký vzduch, neboť veškerý kouř byl odváděn mimo sušicí prostor. Napadá vás, že sušit ovoce dýmem zní dost podivně? Nejde v podstatě o uzení? Sám jsem zkusil v zemní dýmné sušárně postavené ve středisku experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově pod Deštnou sušit ovoce – a zjistil pozoruhodnou skutečnost. Chuť jablek sušených dýmem a jejich poživatelnost byly překvapivě dobré. Tyto tzv. křížaly byly sice částečně cítit dýmem, ale neměly nahořklou či dokonce štiplavou uzenou příchuť. Usušená jablka měla po rozlomení příjemné výrazné aroma, typické pro jablka sušená bezdýmným způsobem. Sušárny ovoce se rozlišují také podle manipulace s lísami (dřevěnými rošty, na které se sušené ovoce klade). Nejstarší sušárny, které se ovšem v Čechách nedochovaly, měly jednu pevnou lísu. Další dva typy se lišily tím, že obsluha buď zanesla krátké lísy s ovocem dovnitř sušicí komory (proto se tento typ nazýval lidově vynášečka), nebo delší lísy do sušící komory zasouvala, ale do horkého prostoru nevstupovala. Dokladem toho, že v první polovině 19. století bylo sušení ovoce běžnou záležitostí, je např. článek Jak chudší venkovský hospodář své ovoce bez sušíren lacino sušiti může, který vyšel roku 1839 v časopise Listy pro polní hospodáře a řemeslníky v Čechách. Autor, mediciální rada dr. Budhaus, v něm popisuje jednoduchou přenosnou bezdýmnou su-šárnu ovoce, vyrobenou jako dřevěný truhlík, který “gest tři střewjce wysoký, tři dlauhý a dwa střewjce ssiroký”. Ten se postavil na cihly, položené na roztopených kamnech nebo sporáku, a do něj se nasunuly lísy s ovocem. V našem stručném seznámení se sušárnami ovoce nesmíme zapomenout ani na ty, které byly stavěny v interiérech domů. Na českém území je jich sice známo velmi málo, ale existovaly (např. Drozdice, okr. Pardubice, Kleštice, okr. Klatovy, Proseč u Skutče, okr. Chrudim, Řakom, okr. Klatovy, Termesivy, okr. Havlíčkův Brod) a dodnes je možné se s nimi setkat. A tak např. v domku v Javorníku (okres Ústí nad Orlicí) byla sušárna ovoce nalezena v roce 1998. Kromě jiného je zajímavá svým umístěním – byla vybudována v patře, což pravděpodobně souvisí s tím, že v přízemí by “překážela”. Pro úplnost dodejme, že ovoce se sušilo také v peci, v troubě sporáku nebo v líse zavěšené nad ním. Připadají vám tyto drobné stavby, které již několik desítek let slouží jen k uložení nářadí nebo dřeva, bezvýznamné a bezcenné? Bezvýznamné jistě nejsou. Mají-li v pořádku střechu, je jejich oprava poměrně snadná a po doplnění a vymazání topných kanálků a opravě dvířek do sušicí komory je lze dál používat. Dochovalo se také mnoho starých lís, protože se hodí na sušení ořechů nebo bylin. Sušárny ovoce jistě nejsou ani bezcenné. Vždyť nám stále mají co říci o životě našich předků. A tak je jen velká škoda, že poslední dochované sušárny ovoce velmi rychle zanikají.
Foto – Nejmenší typ bezdýmné sušárny ovoce se zasouvacími lísami z oblasti mezi Litomyšlí a Chocní najdeme v Noříně (okres Ústí nad Orlicí); tato pochází ze 60. let 19. století
Foto – Tato sušárna ovoce je k vidění v Horním Újezdě (okres Svitavy)
Foto – Truhla na sušené ovoce, zvaná špejchárek
Foto – Lísy na sušení ovoce
Foto – V Butovsi (okres Jičín) je tzv. vynášečka, tedy sušárna ovoce s vynášecími lísami, v zahradě uprostřed vsi
Foto – Bezdýmná sušárna ovoce se zasouvacími lísami v patrové síni domu v Javorníku (okres Ústí nad Orlicí); v popředí je vidět kotel na vaření povidel
FOTO AUTOR
