U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
BUDOUCNOST je pevně opřená v minulosti
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Karel Doubner, FOTO AUTOR
Jít dál, aniž známe minulost, je nesnadné v životě i v jakémkoli oboru lidského konání. Architektura samozřejmě není výjimkou – připomíná prezident Obce architektů České republiky arch. Karel Doubner. Pokud jde o stavby na venkově, je podle něj třeba znát a ctít harmonii i detaily historické zástavby více než ve městě, kde střídání jednotlivých slohů umocňuje kouzlo ulic. Proto jsme jej požádali o několik poznámek na téma: okna ve venkovské zástavbě.
Často se stává, že investor požaduje úpravy, které nejsou pro tu oblast typické. Ať už jde o rekonstrukci, nebo o včlenění nového domu do tradiční zástavby, měl by si všímat charakteristických prvků v okolí. Nejen ozdobných, jako jsou motivy štítů nebo obložky oken, ale i stavebních. Pokud jde o proporce oken, tedy o poměr šířky k jejich výšce, vyskytuje se ně-kolik základních typů: 1 : 2, 1 : druhé odmocnině ze 2 (tj. 1,414) a zlatý řez, což je poměr 1 : 1,618. A u menších okének, jaká najdeme v chlévech a ve stodolách, poměr 1:1. Vyšší okna, tedy například poměry 1 : 2,5 už se neobjevovala.
Dělení souvisí se sklem
Stejně tak ztrácí tradiční chalupa své kouzlo, když se při rekonstrukci výrazně odchýlíme od původního členění oken. Bývala se čtyřmi tabulkami, ve vyšších modulech se šesti až osmi (členitější spíše ve školách a na farách). Toto dělení bývalo původně ovlivněno skutečností, že se tabule dělaly z tak zvaného před-jímaného, tedy foukaného skla. Sklář vyfoukl válcovitou bublinu, oddělil náběh u píšťaly a čepici na konci a válec skla rozstřihl a rozložil. Podařilo se mu vyfouknout plochu asi tak 60 na 50 cm – a z toho se přiřezávaly tabulky. Byly daleko tenčí, než v oknech současných, a měly v sobě určité nepravidelné vlnky nebo nitky… Při dnešním zpracování skla menší formáty naopak zdržují. Proto se dělají okna vcelku a pak se na sklo příčle lepí. Anebo se vyrábějí samostatné dřevěné mřížky, které se zavírají přes nedělené sklo. Zajímavé je, že se dříve okenní tabule ani netmelily. Rámeček měl drážku a do ní se vsadila tabulka, připevnila se další příčlí s drážkou, přikolíkovala – a pokračovalo se dál až k hornímu rámu. Sklo v nich dokonce lépe těsnilo, než když se použije tmel, který časem vypadává.
Orientace oken a “figury”
Nelze samozřejmě tvrdit, že naši předkové nedělali chyby. Pokud jde o okna, rozlišovali důsledně přední a zadní trakt. Předek s řadou oken vždy musel být obrácen k návsi nebo do ulice i kdyby to bylo na sever, i když by bylo příjemnější a zdravější situovat je opačně, do zahrady nebo dvora na jih. Venkovské stavby v našem středoevropském prostoru mívaly okna rozmístěná v podélné ose: dvě vedle dveří (na každé straně jedno) a pak ještě dvě tam, kde je sednice. Štítové konfigurace jsou také v podstatě jednoduché. Obvykle je nahoře jedno, dole dvě. Anebo dvě a dvě, nahoře menší, dole větší. Pokud šlo o patrovou stavbu, býval poměr 1 : 2 : 3, jindy dvě menší, dvě větší a dole tři nebo čtyři velká. Z mých zkušeností mohu říct, že čím jsou domy mladší, tím hůř a s menší znalostí historických i architektonických souvislostí jsou stavěny.
